Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Zajícův rok
datum / id14.02.2012 / 403386Vytisknout |
autorDiana
kategorieRecenze i neliterární
témaHumorné
zobrazeno2306x
počet tipů19
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Zajícův rok

           Zajícův rok je další zdařilá novela, kterou se může pochlubit Arto Paasilinna, nejúspěšnější současný finský spisovatel.  Próza je členěna do 24 kapitol, z nichž každá by mohla existovat samostatně, jako povídka. Pokud jde o závažnost knížky, tvoří spíše protipól dílům, jakými jsou Nesmrtelnost Milana Kundery nebo Mistr a Markétka Michaila Bulgakova. Ale přesto - a možná právě proto - takových knih není nikdy dost. Čte se jedním dechem, s úsměvem na rtech a s pocitem nepopsatelné pohody. Opět boduje typický originální humor autora a čtenář získává nadhled nad příběhem čteným - i svým vlastním.

            Všechno začíná automobilovou nehodou, při které dojde ke zranění zajíce. Posádku auta tvoří dva lidé, cit.:

"Byli to redaktor a fotograf na služební cestě, dvě nešťastné, poněkud cynické bytosti. Blížili se střednímu věku a očekávání nezralého mládí se ne zcela, ba ani zdaleka nenaplnila. Oba byli ženáči, podvedení a zklamaní, oba měli zaděláno na žaludeční vředy a k jejich každodennímu životu patřily i četné další svízele".

            Redaktor Vatanen se vydá do lesa hledat zraněného zajíce, zatímco fotograf čeká, pak volá a nakonec odjede. Vatanen zajíčka najde, ošetří a už se ti dva od sebe neodloučí. Znechucen prázdnotou, hloupostí a jednotvárností práce pro bulvární časopis a životem v hlavním městě vůbec, rozhodne se Vatanen začít znovu. Bude v krásné přírodě, pracovat rukama, dělat užitečnou práci, která za ním bude vidět a bude žít pohromadě se zachráněným zajícem.

            A pak už čtenář bez dechu sleduje boj s lesním požárem, třese se o zajíce i Vatanena, když uváznou v močále nebo když je dokonce navštíví medvěd. Stejná, ne-li horší protivenství nastanou, když se v kraji odehrává vojenské cvičení vojáků prezenční služby nebo když přiletí vrtulníkem "papaláši" odstřelit medvěda.   

            Nelze neocenit vytrvalost a houževnatost, s jakou Vatanen usiluje o to, co pokládá za správné, co slíbil, co je třeba udělat. Až dojemná je jeho věrnost zvířátku, které je na něm závislé. V tom opět poznáváme autora, jeho všudypřítomnou laskavost a postoje jen zdánlivě nevážné a odlehčené .  

           Děj knihy zavede hrdinu až za hranice Finska a v důsledku toho i do vězení. Myslíte, že ho to odloučilo od zajíce? Tak poslyšte úryvek:

"Vatanen uspěl, až když napsal prezidentu republiky; dopis, přilepený na dno jídelní misky, propašoval za zdi vězení do závodu, kde se galvanovalo vězeňské nádobí, a dělník, který dopis našel, jej spolkl, večer ve své garsonce vykadil, usušil a vyžehlil, vložil do čisté obálky a o půlnoci za měsíčního svitu vhodil do schránky u prezidentského paláce, odkud byl dopis následujícího rána přesně v šest hodin s ostatní poštou doručen do prezidentské kanceláře.

 Od otevření dopisu do chvíle, kdy byl zajíc v proutěném koši přinesen do Vatanenovy cely, uplynula přesně hodina a deset minut. Když se Vatanena ptali, jak to zařídil, odpověděl, že o tom nechce mluvit, neboť se jedná o velice důvěrnou záležitost".

          Zdá se, že tímto happy-endem by mohl celý příběh končit. Ale správná novela se má dramaticky stupňovat až do překvapivého dějového zvratu  a do závěrečné pointy. A věřte mi, že Zajícův rok vás o tuto závěrečnou pointu nepřipraví.  

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

15.02.2012 09:48:59Diana
Díky, Lydie, to je přesně ono! Perfektně dokresleno :-)
15.02.2012 09:32:14Lydie
četla jsem knihu loni nebo předloni, vystihla jsi asi to podstatné, možná tam vidím i paralelu s Alenčiným bílým králíkem jakožto průvodcem po jiné zemi, a klíčové téma regrese, krize středního věku, osvobození se od stereotypů.. specifikem je laskavý humor, který tohle dílo posouvá do jiné roviny, je tu dokonce asociace i na dějovou linii Giliamova Krále rybáře,/když pominu mytologické kontexty se kterými Giliam pracuje/, je v zajícovi velmi podobné základní schema, podáno však daleko méně vyhroceně,:) v takové laponské úsměvné verzi..
15.02.2012 08:32:10Diana
Všem: Dík za návštěvu. Je mým nechvalným zvykem přečíst úplně všechno od autora, který mne "chytne". Paasilinnovi se to povedlo. Jeho humor, nadsázka, charakteristika postaviček a "týpků" mi prostě sedí. V žádném případě se nejedná o červenou knihovnu, jak soudí baaba. Nevšimli jste si, že červená knihovna je smrtelně vážná? Zde naopak je všechno podáno s humorem, Nevím, jak to autor dělá, přesto dociluje hlubokého čtenářského zážitku. Ocením další, i rozdílné názory, pokud jste něco od něj četli.
15.02.2012 08:14:46Diana
Bjergoy - už jsem přečetla i Les oběšených lišek a teď mám Chlupatého sluhu pana faráře. Začíná to taky dobře :-)
14.02.2012 23:17:28koloušek
Klidně by to mohl být i koloušek. Ale to by musel být velký koš.:-))T*
14.02.2012 22:03:55Alegna
to je tak příjemá recenze, dobře podaná*
14.02.2012 21:59:42macecha
Cesty pošty jsou opravdu zvláštní. Jen nechápu, jak je možné, že to bylo ještě k přečtení :) Vůbec se nedivím, že to Dianu sebralo .... :) T***
14.02.2012 21:45:36avox
z každého slova je vidět, že tě dílo zaujalo a je milé, že ses rozdělila. Ale kruci, co ta závěrečná pointa? Kam to teď mám jít shánět? :-))
14.02.2012 21:27:038hanka
:)*
14.02.2012 21:09:05baaba
Seveřani jsou tejkonc v módě, ale recenze mě moc nenavnadila.
Mně to zní jak červená knihovna, no :c)

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.