Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Vlny kolem hotelu Praha
datum / id08.07.2013 / 430897Vytisknout |
autorFruhling
kategorieÚvahy
témaMysteriózní
zobrazeno2394x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

věnováno Peregrýně Pilgrimové, s kterou jsem si nad podobnou úvahou minule dobře pokecal

Vlny kolem hotelu Praha

 

0 – vlny kolem hotelu Praha

Patrně žádná demonstrace již nezmění, že o hotelu Praha je definitivně rozhodnuto a developerská firma PPF bude moci architektonicky diskutabilní hotel pro komunistické papaláše nahradit architektonicky diskutabilními byty pro papaláše kapitalistické.

Jedním ze způsobů, jak lidem z PPF (která je nechvalně známá finálním pokurvením Dejvického Kulaťáku) zamezit ve vybudování uzavřené rezidenční čtvrti, byl pokus prohlásit hotel Praha za kulturní památku.

Následující řádky by se měly pokusit objasnit, proč je takovýto pokus v tomto případě nešťastný a nepřinesl významný efekt.

 

Hotel Praha x Sídlo PPF na Kulaťáku

 

1 – brokátové závěsy a mosazné mřížky – sentimentalita osmdesátek

Moderními dějinami se prolíná několik společných témat, které platí i pro architekturu. Jedním z nich je cosi, co bychom mohli – Heiddegerovými slovy – nazvat jako „vytlačení ontologického světa světem ontickým“. Ontický je svět partikulárního jsoucna, kdežto svět ontologický je takový, který se vykazuje celistvostí (u Heideggera prezentovaný čtveřicí božského, smrtelného, nebe a země). Architektonicky řečeno: dříve člověk bydlel poeticky, dnes přespává jako na letišti.

Hrůza z letiště a volání po stavební poezii pozdní normalizace (není to urážka) silně zaznívá i ze strany obhájců hotelu Praha.

Adorno v Dialektice osvícenství však poukazuje na pozoruhodný paradox. Představa ztraceného ráje je jedna z mechanik, jíž se stroj pokroku zbavuje odpůrců. Čím fragmentárnější a neutěšenější je současnost, tím naléhavěji vzniká potřeba „jinde“ – místa, kde celistvost světa nebyla porušena, kde platí řád a člověk dokáže žít v souladu s logem. Když Jiří Paroubek ve svém článku na britských listech obhajuje hotel Praha vysokým umem architektů a stavitelů obrací se právě k celistvosti tohoto „jinde“ a výtky stran nehospodárnosti objektu tak sice zmiňuje, ale již se nad ní dále nezamýšlí. Rovinu ideologickou dokonce vyškrtává zcela záměrně, což vede k takovému extrému jako "Obdivujeme římské Koloseum, které bylo postaveno, aby v něm byli hrozným způsobem mordováni lidé a aby se jiní na to dívali pro svou zábavu, a nezdůrazňujeme, že je postavil nelidský režim, ale vyzdvihujeme smělost architektů a um řemeslníků, kteří nám toto dílo zanechali" (ad absurdum bychom mohli říci, že do Osvětimi jezdíme obdivovat jedinečný technický um konstruktérů plynových komor).

Kouzlo moderní doby, z nějž pramení i neúčinnost podobných architektonických debat na veřejný prostor, totiž spočívá v aktu, který zlaté „jinde“ obrací do „kdysi“. Oprávněný strach z nového (dá se stěží předpokládat, že PPF vyvine kvalitní architektonický projekt) fetišizuje minulé. Sentimentalita nenávratně umístěná do minulosti nejen, že uspokojuje touhu jednotlivce po představě zlatého věku, ale absolutní hodnotou svého „kdysi“ zároveň blokuje tvorbu současných alternativ. Stroj modernity tak odstraní kritiky tím, že je nechá hledat ztracený čas. Martina Faltýnová ve svém článku pro A2 sice říká, že čas pracuje pro památkovou ochranu, ale praxe nás spíš přesvědčuje o tom, že čas pracuje pro rez a plíseň.

Odvíjení debaty na úrovni památkové ochrany je vůbec zrádné. Výhradně formální analýza hotelu Praha totiž nijak neřeší jeho praktickou architektonickou (ne)přínosnost pro současné okolí nebo (ne)přínosnost případných budoucích využití – a to takového využití, kdy objekt bude demolován. Dodnes nebyla zastánci hotelu předložena jediná ucelená ideová studie či plán na alternativní využití areálu. Co se pak skrývá v prohlášeních „odborná veřejnost“ či „příčetní lidé“, jimiž se operuje v oficiálních prohlášeních a článcích, nikdo netuší, protože jména nebývají uvedena nebo se jedná o samotné autory projektu. Developer tak může plánovat ve skrytu, bez průběžného nátlaku a kritiky. Forma pracuje pro developera.

  

Normalizační gesamtkunstwerk

 

2 – plot a beton – perspektiva současného chodce

Zadíváme-li se však na betonový komplex čistě z non-formálního hlediska a shrneme-li si postoje současných historiků architektury jako Rostislav Švácha, Zdeněk Lukeš či Petr Kratochvíl, zjistíme přibližně toto:

 

Hotel Praha je čistě užitná stavba

Hotel by vybudován jako okázalé ubytovací zařízení pro papaláše minulého režimu: tomu odpovídá i jeho přemrštěný prostorový a funkční program. Jak ale ukazuje současný provoz, program nenávratně zastaral a náklady na provoz převýšily užitek. Hotel Praha je užitná stavba bez užitku.

Ani studie navrhovaná v 90. letech, tedy ještě před developerským boomem, která měla provoz hotelu zefektivnit, tehdejšího provozovatele nepřesvědčila. Navíc je-li dobový gesamtkusntwerk nejvážnějším argumentem zastánců Hotelu, pak vzniká oprávněná otázka, nakolik je každý další zásah vůbec přípustný, aniž by se jím porušila celistvost díla – a to včetně okázalé plýtvavosti.

 

Hotel Praha neovlivnil výrazově ani konstrukčně žádný z následujících architektonických směrů či osobností

Nejrušnější architektonická debata kolem hotelu Praha se odehrává až nyní, přičemž člověk se nemůže ubránit, že hledání formálních kvalit je zde podmíněno hrůzou z projektu, který bude prezentovat PPF. Pokud si však projedeme dobové časopisy či paměti architektů, zjistíme, že zatímco takové projekty SIALu zmiňuje každý, hotel Praha nezmiňuje téměř nikdo. Paradoxní výjimkou je, krom původních autorů, člen SIALu Jiří Suchomel, který oceňuje výjimečnost v dobovém kontextu – což je měřítko pohříchu relativní.

Spíše tradiční ocelo-monolitická konstrukce hotelu Praha je navíc jen slabým odleskem progresivní superkonstrukce česko-sovětského hotelu Družba, který je jen o čtyři roky mladší. Konstrukční kvality tak výrazně nepřekračují práh dobově známého a ani ony nemohou být považovány za dostatečný důvod k zvláštnímu nakládání s objektem Hotelu.

 

Hotel Praha neutváří symbolický výraz

Častým důvodem, proč pod památkovou ochranu mohou spadat i formálně průměrné stavby je jejich nevyvratitelná pozice v národní identitě. Socha, u které se shromažďují demonstrace, dům, v němž se narodil významný spisovatel... Hotel Praha umístěný do informačního vakua se však ve veřejné debatě nikdy neobjevil. Pokud ovšem samu izolaci nevyložíme jako symbolické gesto – hotel Praha jako památník. V takovém případě bychom ale měli zformulovat otázku: kdo památník bude udržovat a jaký bude mít účel? Jak vysoké náklady by musely být, aby údržba nefunkčního hotelu čistě z historického hlediska byla ještě morální? A může se stát tak rozsáhlý a nehospodárný areál dutou sochou?

A ještě jedna bytostně oborová otázka: jakým způsobem se může socha změnit v architekturu?

 

socha x socha

 

Hotel Praha nemá význam pro urbanistický kontext či veřejný prostor: měřítkem, současnou funkcí, nebo urbánní propustností pozemku

Jedna z historek, kterou ze zapomnění oprášil Zdeněk Lukeš, říká, že hotel Praha byl původně projektován pro Krymskou riviéru. Při pohledu na obrovskou zvlněnou hmotu vsazenou do prominentní vilové čtvrti Hanspaulky, kde lze stěží nalézt rodinný dům vyšší než čtyři patra, je těžké tomu nevěřit. Jistě, můžeme hádat, jestli projekt skupiny PPF bude vhodnější, ale to nijak neospravedlňuje celkové měřítko hotelu Praha. Autistická hmota nijak nekomunikuje s okolní zástavbou, ruší nejen měřítko urbánního kroku (dané velikostí průměrného pozemku v dané disputaci), ale i vytváří plochy nevyužívané zbytkové zeleně. Navíc Hanspaulka má několik dobrých příkladů současné bytové architektury (viladomy Ladislava Lábuse).

Kolem celého pozemku se navíc táhne plot a rozsáhlý areál tak není přístupný veřejnosti. Jeho význam pro propustnost území či rekraci a zábavu je v současné podobě nulový. Dá se tedy velmi pochybovat o tom, že náhodného kolemjdoucího hotel Praha vůbec nějak obohacuje.

Hotel Praha není významným bodem v pražském panoramatu.

 

Sentimentalita škodí architektuře

  

Stavby, které ztratily účel

 

Zdroje:

J. Paroubek - Zbourání hotelu Praha je projevem iracionální nenávisti

P. Švec - Hotel Praha je komunistický kryt, bude se těžko bořit, říká architekt

Martina Faltýnová – Za hotel Praha

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

11.07.2013 22:01:03Movsar

už jsi přiložil tu heideggerovu poetiku rustikálního bydlení na f-scale?

09.07.2013 18:26:36Peregrýna Pilgrimová

ty brďo, takovou pěknou úvahu jsem dostala, moc děkuju!

:) Peregrýna Pilgrimová měla mít svoji stejněnazvanou povídku -- bohužel si uvědoměno, že je to ředěný odlesk Spolčení hlupců ke čtení u holiče; nicméně dokud nebude dokončena, měla by Peregrýna zůstávat pěkně pod kamenem :o)...

 

No s tím hotelem  -- také smíšené pocity; člověka laika to bourání tak nějak těžko definovatelně popouzí... vlastně ani neví proč – zas TAK prima ten hotel není...snad v některém z pohledů; snad tam, kde je zarostlej do těch popínavek (pro mne tedy).. snad.... Tedy možná je to jen pocit plejtvání úsilím, které by mělo/mohlo bejt věnovaný něčemu jinému............:o) nicméně po přečtení této úvahy dojito k závěru, že Praha si svého Kellnera zaslouží!   ten naprdtunel Blanka s nevyřešenou návazností... :o)) ...tož to jsou mně aktuální symboly Prahy!

 

/tož aspoň oplátkou posílám (od dětství) oblíbenej most; na ten jsem si vzpomněla minule u toho z bedniček... že mi ho zřejmě připomněl... těžká věc, vnímat jinak než (po)citově...

http://www.google.cz/search?q=%C5%BEelezni%C4%8Dn%C3%AD+most+Jihlava&client=firefox-a&hs=x3b&rls=org.mozilla:cs:official&channel=np&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=HTfcUc2qJqGo4AT0k4DYDA&ved=0CAkQ_AUoAQ&biw=1102&bih=767#facrc=_&imgdii=_&imgrc=4sOv-F6YW1RJ9M%3A%3BXvL7pi8l73xkDM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.hrady.cz%252Fdata_g%252F9046%252F96349_300.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.hrady.cz%252F%253FOID%253D9046%3B300%3B225

/

09.07.2013 16:25:03Fruhling

Už je to tady:

http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&type=1&id=13803

A nyní se můžeme hádat, jestli je pro nás jako veřejnost užitečnější soukromý nefunkční hotel nebo soukromý park. A jestli by nebylo dobré mít park veřejný (který zde býval kdysi)

09.07.2013 10:16:23aleš-novák

jo. z lokálního tématu se dělá globální, přitom o nic nejde :o)

09.07.2013 09:45:05Fruhling

Kellnerovi by tohle "odstupné" prošlo v případě, že by dcebata byla vedena na - řekněme - užitné hodnotě: pak by bylo možno nejen třeba opravit cesty, ale rovnou to odstupné zapracovat do návrhu nové lokality - příkladem je třeba společný park pro stávající i nové rezidenty. Pak jsou tu i určité veřejné regulační nástroje.

Problém je, že celá debata se vede na jakési podivné formálně-umělecké rovině - a to vždycky končí špatně. Kellner si postaví, co chce, a všichni budou akorát naštvaní.

Dík za čtení.

09.07.2013 08:26:38aleš-novák

myslím, že nejde ani tak o to, že má ten hotel nějakou historickou nebo architektonickou hodnotu. Domorodci prostě nechtějí stavební ruch, prach a provoz náklaďáků. Což je naprosto pochopitelné. Stejně pochopitelné je, že nový majitel má zájem o co nejefektivnějším využití investice.

Když dělaly České dráhy koridor, byla součástí investice někde i výměna oken na soukromých domech v blízkosti trati. Třeba Kellner taky vymyslí nějaký druh "odstupného", aby uklidnil rozjitřené vášně :o)

 

ale díky za kultivovaný pohled na věc...

08.07.2013 20:12:09Fruhling

.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.