Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Liebesné gymnazistky
datum / id20.03.2015 / 453744Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno1313x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Liebesné gymnazistky

Liebesné gymnazistky

Německé gymnazistky naslouchají naučným slovům své profesorky; pod sousoším velké slávy, za temného nebeského úkazu. Snad jsou odněkud z Schwarzwaldu, jejich zadnice přilepené k chladnému soklu kypí zdravím, je do nich vepsán příběh borovicového medu, mléka a vůbec nejlepší péče. Na opačnou stranu země měli soudruzi poslat zvací dopis, nyní, pohledem chodce stoupajícího od stanice Muzeum, je to již jasné. Těch několik měkce a slastně trůnících německých gymnazistek za dopis stojí. A když ne za něj, za miniaturu docela určitě. A ani v ní nenastydnou, nestydy.


Obrození

Po střeše muzea už zase stéká jižní slunce v plné parádě. A jak s sebou bere všechno to zlato národního obrození, je z toho dole příboj zlatého deště. Narkomani přicházejí jako první, zprvu nedůvěřivě jako Kubrickovi pralidé k fetiši, strkají pod tu hřejivou záplavu ruce, pak se ale paprsky nechávají omývat celí. A svlékají se, neboť ani pralidé na šaty nedbali, a koupou se, jak na svět přišli. Zanedlouho budou obrozeni, prožene se tím antickým tichem hlas sirén. Je první středa v měsíci.


Nemakarská

Slunce procházející okny kanceláří už kreslí do zátylků trasu na jih. Kdekdo se rozesnil nad slovem riviéra. Ať už bude makarská, nebo francouzská, značně to slovo a trasa vypalovaná do kůže svádějí nemakat. Tak nějak na jižní způsob.


 Rybářky v tramvaji

Přes skla v širokých brýlích zamžouraly velké oči. K čtenářce si přisedla jiná. Dívka v brýlích zkontrolovala titul v rukách spolucestující, podobná žárlivému dítěti. Je v té knize více vědění? vzrušení? tajemství? Bez odpovědi ponořila zas oči na hladinu papíru, kde se to hemží slovy. Chová snad ta vedle ve svých vodách tučnější slova? nedá to jedné. A co teprve druhá.


Šťastní rodiči

Pod Vyšehradem je večer v plném proudu. Porodníci nestíhají přestřihávat pupeční šňůry spojující pípy se sklenicemi. Ještě učesat napěněné vlásky a už se ty rzivé dětičky odnášejí tatínkům k radostnému pomazlení. První cinknutí do světa a už se nesou další. A těm mužům se samou radostí klenou břicha do mateřských tvarů. Těhotní únavou upadají pak do krátkých spánků; a oni je vyslyší, neboť vědí, že o sebe musí náležitě pečovat – vstupují do odpovědné fáze večera. Po půlnoci budou vyhnáni k domovům, způsobem, jež se příčí radám dobrých knih. Pozor na bříško, stihne ještě zamručet piják letící dveřmi. Ráno ho najdou v trávě pod skálou a snad nebude sám. V noci vydá světu rzivé tajemství, ten pyšný rodič. 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

22.03.2015 08:47:42Vigan

Rybářky...podobná žárlivému dítěti.

21.03.2015 22:15:52Markel

líbí moc, tvé podání útržků života je víc než jedlé *

21.03.2015 08:29:37sepiolite

jop!

20.03.2015 21:45:36Kočkodan
Zbylé jiste nejsou divný,
vsak nejvíc zeru tu cást pivní. :-)

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.