Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+8 neviditelných
Punta Carabbida
datum / id13.11.2017 / 483247Vytisknout |
autorkvaj
kategorieVolné verše
zobrazeno513x
počet tipů8
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Punta Carabbida

na začátku roste opuncie
tisíci ostny se hrotí 
trny se brání oranžové plody nopálu
ale neubrání

z Olieny
závratně serpentinami 
lesem dubů s divným listovím
dole v údolí
husté oranžové střechy 
nízkých domů

oslnivě bílý kamenopád v zeleni
klopýtám výš
jako můj pohled 
po bílých balvanech

v zatáčce u napajedla
čekají koně na turisty
před vyhlídkou se skalním hradem
pod dubiskem domek z kamení 

věže skal
pokroucené špičáky
bizarní zuby horského hřebenu
z hliněných svahů se na ně šplhá
zelený plak keřů
tak jako já

bezútěšnou stráň
oživují temně zelené ostrůvky
šedý vrchol na dosah

pak je všechno níž 
a do dálky oči uhání
až tam
kde tuším 
ze všech stran moře

k dokonalosti schází 
jen bolest cesty dolů

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.11.2017 10:13:11kvaj
redaktor prózy

Tak já už v důchodu jsem a s mentální kapacitou asi problém nemám. Teď jsem dokončil knížku o historii školství v jedné obci (vlastně teď už dlouho pražské části), píšu různé statě, a další věci, které ale nemůžu veřejně ventilovat. Jak dlouho si člověk udrží mentální kapacitu, záleží podle mě jednak na fyzickém i duševním zdraví a jednak na tréninku mozku. Potíž je daleko víc s tím, aby se člověk přinutil něco dělat. Říká se, že když člověk nechce, je to horší, než když nemůže. Jaké má kdo limity, o tom většinou nemá ani přibližnou povědomost.

23.11.2017 09:58:01Umbratica

Ráda bych se nějakými básníky zabývala soustavně. Pořád si říkám : to až v důchodu. Ale bude mi na to ještě stačit mentální kapacita ?

20.11.2017 12:16:18kvaj
redaktor prózy

 Tak ono nebylo divu, žila v Praze relativně jen krátce (jak jsem si to teď osvěžil). Kdysi jsem četl paralelně básně Cvetajevové a Rilkeho, což bylo zajímavé.

O Chlebnikovovi - jak říkám, něco ano, něco ne. Já se ale o žádnými básníky nezabývám soustavně. Spíš jdu po tom, co mě momentálně zaujme, a pak se zase věnuji něčemu jinému.

 

20.11.2017 11:10:30Umbratica

Cvetajevová žila po revoluci v Československu. Její dílo bylo v té době prakticky neznámé.

Způsob,jakým píše Chlebnikov,mne nikdy nezaujal natolik,abych se jím více zabývala.

S tím posunujícím se středověkem měli W.+ H. svatou pravdu.

20.11.2017 10:55:14kvaj
redaktor prózy

Řekl bych, že Chlebnikov se dost vymyká katagorizaci. Už to, jak bývá zařazován, totiž jako živelný předchůdce ruských futuristů, svědčí o tom, že si s ním literární teorie poněkud neví rady. Nejsem si jistý, ale myslím, že ho ani Nezval nezařadil do svých Moderních básnických směrů. Mně některé jeho básně imponují, a jiné mě nechávají chladným. Bloka jsem tak trochu minul, Cvetajeva  - to je jasně. Ona žila také v Čechách, nebo se pletu?

A s tou klasikou jsi mi připomněla, jak kdysi Werich a Horníček meditovali v jedné ze svých forbín o středověku, jak se posouvá stále dopředu, protože střed věků musí být od obou konců stejně vzálen. Jenže zatímco začátek věků je konstatntní (a jen proto, že nikdo neví, kdy to přesně začalo), tak konec jde stále dopředu a tím pádem se logicky musí i středověk posouvat dopředu. A jednou naši vzdálení potomci budou na naši dobu hledět s despektem jako na středověk. U básníků a literátů je to markantní - co nezval nazýval moderními básnickými směry, považujeme my už za klasiku.

20.11.2017 10:06:09Umbratica

Velemír Chlebnikov - to je moderna daleko progresivnější než všechno současné. Ale můj šálek čaje to není. Z ruských básníků počátku dvacátého století se mi nejlépe líbí Alexandr Blok,Osip Mandělštam nebo Marina Cvetajevová. To ovšem všechno jsou ještě "klasici".

16.11.2017 11:38:10kvaj
redaktor prózy

Já nejsem vysloveně na romantiku, tedy ne výhradně, ale romantické básníky mám rád a klidně to přiznávám. Nepotřebuji se nutit za každou cenu do postmoderní polohy. Je ale fakt, že s překlady a s romatikou tady asi moc velký úspěch netrhneš. Na druhé straně je kolikrát lepší mít jen pár ohlasů, které vyjadřují upřímný zájem.

No jo, Petöfi, na toho bych si nevzpomněl, ale díky za to, že jsi ho připomněla. Teď mě napadá - co říkáš na Velemira Chlebnikova, i když to není romantický básník.

16.11.2017 11:09:59Umbratica

Báseň Parus (Plachta) jsem překládala asi šestkrát. Bylo to tady na Písmáku,ale díru do světa to neudělalo. Překlady klasiky tu nikoho moc nezajímají.  Na romantismus tady budeme asi jen my dva + ještě tak dva tři další. (Odhaduji dle počtu tipů za své překlady)

Text který uvádíš mi připomíná jiného romantika než Lermontova - Sándora Petöfiho.

Píšu jen tak po paměti,nemám už čas to hledat na netu :

 

kéž jsem jak strom a blesk mi rozetne můj kmen

či bouře s vichřicí mě vyrve po kořen

 

petöfi tuším skončil jako nezvěstný. Pro romantika ideální smrt.

 

16.11.2017 10:57:15kvaj
redaktor prózy

To máš nejspíš pravdu, že dům nebo strom na skále je jedním z mých témat, která se vmém psaní vždy po čase znovu objeví. Už kdysi dávno (několik desetiletí nazpátek) jsem napsal třeba toto:

LETNÍ BOUŘKAI velký strom se někdy zlomí,zapraská a v bezvědomírozčísne se,když výboj do nějzapíchne se.Zahřmí hroma rachot táhne oblohouk uzoufání zčernalou.A najednou už boroviceneční nad skálou.

Ber to s rezervou, je to hodně staré. A to jsem tehdy neznal tu Lermontovovu báseň o borovici. Jinak je Michail Lermontov můj oblíbený básník. Vzpomínám si, že ještě hluboko za socíku vyšel v Mladém světě o Lermontovovi článek, který se jmenoval "Na obzoru plachta bílá". Později otiskli reakci nějakého chytráka, který upozorňoval, že "Na obzoru plachta bílá" je název románu Valentina Katajeva a že by měli redaktoři vědět, co zná každý průměrný čtenář. K jeho reakci napsal autor, že každý průměrný čtenář ví, že "na obzoru plachta bílá" je verš z Lermontovovy básně a Katajev jej použil jako název svého románu. Tak to jen na okraj.

S básní Burevestnik mám spojenou také jednu historku. Ve třetím ročníku na střední škole jsem absolutně kašlal na tehdy povinnou ruštinu a kantorka mě vyvolala, abych v ruštině vykládal o Maximu Gorkém. Já jsem řekl: "Gorkij napisal Burevestnik." Ona: "No a dál." A já jsem odpověděl v češtině: "To je tak všechno, co dokážu o tomhle spisovateli povědět v ruštině." Ona na to: "Ale to je dost málo. Bude to nedostatečná a je to od vás velký risk, neboť je už třetí a vypadá to na postupovou zkoušku." No ale nakonec jsem šťastně odmaturoval. :-)   

16.11.2017 09:30:18Umbratica

Určitě. Je to v podstatě stále stejné téma. To téma mi připomíná romantické básníky. Třeba Lermontov psal o borovici na skalním útesu nad mořem zmítané bouřemi a Gorkij napsal(mnohem později) přímo báseň Bouřňák.(Burevestnik). - Cítím to tak,že se tvoje téma Sokolího domu k něčemu takovému blíží.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.