Coudy

Och, byl krásnej! A měl s váma dozajista krásnej život.

Moc pěknej text. Tip a.

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=402153

Ten nejkrásnější :-)

hezký kluk.)

Tak jo... pobíhá po nebi pro všechny, ale kolem sebe má plno krásných psích kamarádek :-)

ano, jakoby spal .. přesně stejný výraz jsem kdysi hodně dávno taky použil ..

Nevím to jistě, ale doufám, že nebe je jen jedno - pro všechny.

Myslím, že už pobíhá někde po psím nebi...

Možná to byl "bígl", ti jsou veselí až moc... jistě se i v tom spánku usmívá. **

Děkuju...

Smrt člověka zahynuvšího v boji je v dnešních měřítcích považována za zbytečnou. Stárnoucí sluch má potíže odlišit jednotlivé zvuky; proto jeho nositele rozčiluje šustění sáčku, šumění vody tekoucí z kohoutku nebo hučení vysavače. Každý by měl odejít ze světa tak, aby se nemusel trápit vlastní bezmocí a taky aby se nemusel dívat na to, jak se ostatní trápí pohledem na něj. Zvířata nechápou význam pojmů bylo a bude. Žijí jen přítomností. Radují se, jsou smutná nebo třeba bojují bez naděje na vítězství, vyžaduje-li to situace. Přes hukot toho zatraceného vlaku není slyšet ani co si povídají myši pod sněhem, naštval se jednoho dne starý pes a vyrazil si to s tím hlučným nepřítelem vypořádat. Svůj boj vyhrál; už vlaky poslouchat nemusí.

Jiří, ale já to tu píšu...o čtyři komentáře níž.

Napiš, jak to dopadlo, věřím, že dobře.

tak som ho nasla...krasny, urcite bol s vami stastny...

Nevím proč se ty fotky nezobrazují, ale najdeš ho i na mém profilu - se žlutým míčem leží na zahradě.

Marcelka...citala som vsetko,cely pribeh, pokracovanie v komentoch, nadej,koniec... mozem len opakovat po Lakrov: "Odpustme mu tedy, musí-li nás opustit; být to naopak, bylo by mu hůř." Skoda, ze neotvorim fotografie,kde je ...

Coudy včera utekl. Pomohl mu sníh, který spadl ze střechy a byla ho hromada do výše plotu... Byl to rošťák a neposlušný tulák.... Byl zlatíčko, už jsme mu museli kupovat léky proti bolesti. Bylo mu dvanáct a půl a bolely ho klouby... Báli jsme se chvíle, kdy budeme muset rozhodnout jak dál... Rozhodl se sám, svobodně a bez nás. Včera ho srazil vlak ...asi pět minut chůze od našeho domu. Ležel prý mezi kolejemi jakoby spal...teprve dnes dceři zavolal pán, který ho viděl. "Co bude až nebudeš..." Už je zase s námi. Na zahradě pod šveskou...ještě mu tam hoří dvě "psí" svíčky.

...jo, naše holka by jich chtěla taky víc...zatím ji krotíme :-) To jen, že jsi se ptal, co je nového...

bez komentáře. přítelkyně je pejsková. má čtyři. já žádného. zaučuju se. ale tady se mě to tklo. to jo.

.

Coudíkovi pac a pusu, Tobě moc pozdravů... :-)

přeju, ať té šance využije nejvíc, jak to půjde ..

Psí osudy jsou někdy pod psa, tak jako lidské. Držím palce.

Teď s odstupem v tom vidím takový zvláštní druh vyznání. Ať se mu daří, jak nejlíp to jde :-)

Fandíme statečnému kamarádovi. :)

Tak jen pokračování příběhu...ve středu 2.6. Coudy statečně zvládl operaci. Na stole byl víc jak dvě hodiny, ale nebýt toho, zbýval by mu asi měsíc života...dostal šanci a zatím vítězí. Jen je teď trošku rozmazlenej. :-)

co dodat *

Lakrov, Tvé komentáře jsou někdy tak moudré, až to bolí.

Psí život je oproti lidskému (a k často k naší smůle) krátký, na druhou stranu však bezstarostný, dostane-li se psík do dobré společnosti. Odpustme mu tedy, musí-li nás opustit; být to naopak, bylo by mu hůř.

:-)) no a ani jsem ho netahala ať už jde a stáli jsme u každého pitomého roští :-)))

Správně! Ať žije vzájemné venčení.

Jani, je mu už jedenáct. Narkoza je riziko. Pokud to bude jen "boule" nebudeme to řešit. Snad neporoste. Báli jsme se o něj celý týden, aby to nebylo zhoubné...a já si za tu dobu uvědomila, jak moc by mi chyběly ty naše procházky ..a to se mi dřív někdy ani nechtělo. Teď mě od pondělka vodil on kam chtěl :-)

Ufffff.... gratuluju!!! Jointík možná opravdového přítele teprve hledá. Já měla taky období, kdy jsem měla radši zvířata než lidi :-)

Nádor je nezhoubný, paní veterinářka moudrá...budeme ho hlídat; tak vám všem děkuju za účast a držte nám packy :-) Jen jsem ještě chtěla napsat, že chápu, jak moc máte své čtyřnohé přátele rádi, přesto mě z Jointikova komentáře zamrazilo...

Já s ním nejednám jako s člověkem :-) Je to pes. Má svou boudu, výběh, zahradu... Nespává s námi v posteli, ale máme ho rádi.

rozumím ti...jako každý, kdo má doma čtyřnohého člena rodiny, a jedná s ním jako s člověkem...

Přečetl jsem a přišel strach... Pak jsem uviděl fotku a jsem klidnější. Vše dopadne dobře, tak věř. ***

..

Ten jediný, který mě miloval takovou, jaká jsem, mi už odešel. Do psího ráje, za duhový most...... držím palečky.....

Prožíváme něco podobného s naším Nikim, je mu 13, a zvlášť teta, se kterou je celé dny doma, je na něj fixovaná...

Zcela naměkko posílám jako přímluvu do psího nebíčka, a že není ještě čas....: t*

:)

krásná TIP

Pejsánkovi zdravíčko*

:-) to je dcera...je to její pes. Máš pravdu - sluší jim to spolu, ale ona je přes týden na VŠ, takže ve všední dny je Coudy "můj miláček".

...Max drží tlapy v nebíčku*

:-) no, to nevím, ale je to miláček...

Sladký.... zasluží si báseň nebo celou sbírku.

...a tady mu je o deset víc :-)

To je on - rošťák - když mu byl rok :-)

achjo, nemocni pejsci... drzim Coudikovi palce. pekne napsane

Taky moc držím pěsti... věřím, že o něm budeš ještě moct psát veselé povídky.

držím palce a všechny packy* ten strach si upe umím představit a o těch očích ani nemluvě držte se

*

My se to dozvíme v pátek...zatím mám jen strach, ale jinej, než ten, kterej jsem mívala, než jsme si Coudyho pořídili. Dík a pozdrav pro Lihat.

***pozdrv Coudymu od naší Lihat. Je jí 12 a má tumor na játrech. Vůbec jí nezazlívám, že jí můj muž má na prvním místě, na medailové pozice se vejdu:))*

*