MILOŠ

Krucinál, ten starej krám nefunguje! Obličej se roztéká a visí povadle na kostře, levé oko se zavřelo a odmítá se otevřít. Tělo v křesle spíše leží, než sedí, a Po-Ser si nebyl jist, zda se mu ho vůbec podaří zvednout.

            Seděl na velitelské židli v MILOŠově hlavě a tahal za páčky.

            „Ta kraksna je neovladatelná!“ nadával pod vousy a zmáčkl knoflík hlasivek.

            MILOŠ konečně zaostřil na redaktora a pronesl: „Abych tu pohanku dokouřil…“

           Po-Ser v duchu zaúpěl. Já říkal, že s MILOŠem nemůžu do televize, ale poslouchá mě někdo?

            Humanoid už pár let přesluhoval a Po-Ser marně čekal na nové díly. A tak zatím s MILOŠem klopýtal a potácel se a blábolil nesmysly.

            Kolega Kuř-Ho, který seděl v PUTINově hlavě, na součástky čekat nemusel. PUTIN šlapal jako hodinky… Nemluvě o nové řadě humanoidů s prodlouženou zárukou ANGELE a DONALDOVI. To byly panečku stroje!

            Maličký Po-Ser si povzdechl nad těžkým údělem a s námahou zvedl MILOŠe z křesla. Humanoid se zapotácel, ale udržel se na nohou. Obličejové svaly se zkroutily do čehosi, co připomínalo úsměv…

            Po-Ser si prohlížel rozjařené obličeje obrovských lidí a opět se podivil, jak se tahle rasa vůbec dokázala vyhrabat z jeskyní. Doufal, že jinde běží přípravy na světovou invazi hladčeji, lidi si tuhle planetu prostě nezaslouží.