Šeptají ze zdí

Poslouchej….

Šeptají…

Oni si snad mysleli, že to nevíme…

Že nás tady nechávají…….

Jákobe, oni si snad…

Nevím, kdo je horší….

Můj bratr z toho vyváznul na poslední chvíli..

Prchnul do Ameriky s uzlíčkem hadrů…

Měl všehovšudy 20 dolarů na lodní lístek..

Mohl jsem taky, ale chápej…mám rodinu…

Pro všechny nebylo…

Ehm…ehm…chrrr…né…

Mám zase ten záchvat…

Jak obepíná..Jákobe…

Strnule…pohlíží..

Chrání chlad…

Je tady napořád…

Bude a my…

Co?

Dneska jsme na řadě…všichni…

Sektor 321…

Tak nějak to cítím v kostech…

Od rána je na dvoře zvláštní frmol..

…a to ani nemluvím o tom posledním vlaku…

přecpaný k prasknutí…

dmutí…dým…

…musíme nabrat sílu…jíst…

jinak se mi budou třepat kolena…tu radost jim nemůžeme udělat…

pšššš…t…šeptají…šeptají si…

 v klín

v podšívce ukryt…

kůrka chléb...

z podlahy sůl a slizu liz…

odnáším nošenéééé…

řezáky siřené..v krve hryz

 …nuly pohybu dostalo se od měsíce..

..nechytatelný zápach krys..

seje prostotu do prostorného svícnu…

záchrana od prázdna se v žalmu tře…

usínám opařen…

usínám nevědom…

si…

Schnell…….

Slyšíš… dějiny procházejí skrze naše játra…

Končí si…

V záhybech trhaného prádla…

Asanace.. švábů pelech…

 Tak pojď…jdeme na to…

Zítra již s Bohem u jednoho stolu…

Budeme si…

Nádech…

Výdech…

Dech…

Je v pozadí za bránicí…

Bez hranic…

Pálí..

Plápolá…

Stravuje tělo v kruhu…

Je čas…..

Je čas šeptají….si