Co nového v Brně

„Občane, co tu drobíte!"- chytla mě hlídka, když jsem před brněnským Carrefourem čekal na tramvaj a pojídal čerstvě zakoupený křupavý rohlík.

„To já ne, to ten rohlík," pokoušel jsem se chabě bránit.

Kupodivu to zabralo: „Půjdete s námi," rozhodli se a odtáhli můj rohlík s sebou. Přinutili ho nastoupit do policejního auta a odfrčeli s ním, zřejmě na stanici.

Tramvaj přijela a jeli jsme kolem Ústředního hřbitova.

„Hééj borci, nemáte drobáčkýyyy?" přitočil se k nám na Masarykově třídě jeden feťák.

Seděli jsme ve sklepení černohorské hospody nedaleko Zelného Trhu v domnění, že nám to pivo, když stojí dvacetjedna, donesou.

Nahoře o patro výš v přízemí visela na salónku cedulka "maturitní večírek".

Po chvíli marnýho čekání jsme se zvedli a začali vyšlapávat schody ven.

U baru dole stály "dvě frndy - celkem pěkný", za chůze jsme je stačili zhodnotit.

- Šlapaly schody nahoru tři metry za náma a měly na sobě připíchnutý maturitní stužky.

- „Já su ale píča.." zahlásila jedna z nich že ji muselo bejt slyšet až ven a začala něco vysvětlovat svý kamarádce. Mrkli jsme se na sebe a bylo nám to jasný. Jakkoliv jsme sprostý, začít si s holkou co vo sobě mluví takhle - to ani náhodou.

Venku stál větší zbytek třídy budoucích maturantů (ti co jsou in) - všichni kouřili.

„Co to bude?", zeptal se prodavač v nočním okénku. – „Hambáče," vyhrkl jsem a začal přemýšlet jestli mi vůbec bude rozumět (měl jsem to říct jinak).

Rozuměl a po chvilce čekání mi do ruky vklouzl hamburger.

Měl jsem v sobě čtyři piva. Ozýval se hlad, ale po prvním kousnutí mě přešel. Hambáč nebyl špatnej, ale já měl plnej žaludek piva, a hlad byl jenom dočasnej pocit.

„Kde se dá tady koupit bramborák?", zastavila nás shrbená babka v šátku s velkejma brýlema necelejch dvacet metrů od místa, kde se u okýnka tísnila celkem teď už dlouhá fronta zájemců o noční svačinu (můj hamburger to zdržel, párek i pizza jsou připravený rychlejc). Musela tu frontu vidět - a navíc evidentně byla zdejší - ale stejně jsme ji oba ochotně ukázali rukou směr, kterým beztak šla. Ještě jsem chtěl na ní zařvat, že nepozná hamburgra vod bramboráku, ale nakonec mi došlo že to neni vůbec důležitý.

Na náměstí Svobody něco svářeli. Bylo 21:26 a já si vzpomněl že dvanáctka vodjíždí z čáry právě teď.

Stáli jsme na čáře a měli koleje (ubytovací) každej na druhou stranu. Po chvíli přijeli zároveň v obou směrech dvě třináctky. No a tak jsme do nich vlezli (každej do jedný).

A tak teď bydlím na cele se svým rohlíkem a na krku mám obžalobu ze znásilnění nezletilý.