Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sebolest
22. 07. 2000
3
0
3832
Autor
alina
Tuhle básničku jsem napsala ve 23 letech, v den, kdy mi umřela babička. Je tedy vlastně pořád pro ni.
Zrcadlo pověz mi
co hledám v vzpomínkách
zrcadlo nevěř mi že málo bolí strach
zrcadlo živé jen z odlesků
samota studí a nehřeje
zrcadlo ukryté ve stesku
co zbývá když umře naděje?
zrcadlo pláče a zrcadlo smíchu
skleněný obrázku bez rámu
zrcadlo nauč mne naslouchat tichu
nauč mne neplakat poránu
Navždy_Tvůj
04. 06. 2003
.. a pořád to bolí .. i když jinak .. *tip za skvěle vyjádřenej pocit* .. i když smí se to vůbec?
Tohle je dost intimní věc, když se píše kvůli úmrtí blízkého. Proto mi klanův názor nesedí. Samota může těšit, ale sotva v tomto případě.
... a taky jsi zapomněl, že bolest může i zahřát a
samota může těšit.
Kdyby ti neumřela, sotva bys někdy napsal básničku, a když třeba by byla trapná a bez ducha.
Bolest chápe tak pochop...
nejsem majitel tohohle jména, jsem pouze náhodnej kolejmdoucí. čus a dík.