Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+4 neviditelných
Hovorte spolu!
datum / id19.12.2003 / 103185Vytisknout |
autorzvedavec
kategorieOstatní nezařaditelné
zobrazeno2580x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Hovorte spolu!

Hovorte spolu!!!

 

Na toto miesto prispievajú ľudia, ktorí sú niečoho plní. 

 

Lásky, bolesti, strachu, niečoho, čo sa inak dá len ťažko  "vypustiť von. A tak  napadlo, že to bude i miesto, kam sa často dostanú aj ľudia, ktorí sú chorí. Veľmi chorí.

 

Tieto moje slová nie sú myslené ako umenie, ale chcem sa podeliť  o svoje myšlienky.

 

***

 

Začnem tým, že môj otec bol chorý na rakovinu.

Bola to veľká rana osudu, ktorú znenazdania a primladý obdržal.

 

Zvyšok sme mu pripravili my. A on sám sebe. To už bolo niečo zbytočné a navyše.

 

 

Nevedeli sme, čo s tým. Ani my, ani on. Tému sme obchádzali.

Nastalo medzi nami TICHO. Ticho z lásky.

Ale veľmi mylne použité.

Prispeli sme všetci navzájom k utrpeniu všetkých zúčastnených.

 

Miesto šance využiť čas na vyjadrenia a dokonanie lásky medzi nami, vyhĺbili sme PRIEKOPU MLČANIA.

 

Hrali sme divadlo.

Všetci sme sa tvárili. Nie, nebol v tom zlý úmysel.

Ale nebola to cesta, ktorá kamsi viedla.

 

Hoci mohli sme veľa dosiahnuť:

Prežiť čas, ktorý ostal, v láske, mohli sme veci usporiadať ? na oboch stranách.

Mohli sme si navzájom poskytnúť podporu.

Boli sme však nechtiac (nesprávne) ohľaduplní.

 

To všetko vnímam spätne ako neuvedomelú chybu.

 

***

 

Mám priateľa, ktorý je takto chorý. Dnes.

Keďže veľa z toho, čo som robila počas choroby otca, považujem za omyl, svoj prístup som zmenila.

 

Hovoríme úprimne. S nádejou, ale úprimne. Aj o veciach, ktoré bolia. A spolu hľadáme.

Vraj to pomáha, prináša to úľavu. Dodáva aj síl. Tvrdí to.

Doma je to aj u nich rovnaké, ako kedysi u nás.

 

***

 

Bola som nedávno na prednáške, ktorú usporiadalo združenie Palium.

Je to združenie zamerané na návštevy dobrovoľníkov v nemocniciach ? u "nevyliečiteľne" chorých (o kom sa ale dá povedať, že je nevyliečiteľne chorý naozaj?).

 

Dozvedela som sa, že spôsob, ako sme vec prijali my, naša rodina, je úplne najbežnejším spôsobom.

Každý rodinný príslušník chce chrániť milovaných pred hroznými správami.

A tak klame, nehovorí, alebo rozpráva len o veciach, ktoré naozaj z nich nikoho nezaujímajú.

 

Ako môžem chorému pomôcť v jeho veľkých problémoch, ak ho ani len nevypočujem?!

Ak problém popieram?

Dozvedela som sa (aj od psychológa), že otvorený spôsob komunikácie naozaj pomáha.

Rozhovor s láskou, s nádejou, no o všetkom.

Chorý potrebuje mať s kým sa podeliť s akoukoľvek myšlienkou.

Hovoriť o akejkoľvek obave. Vnímať podporu blízkeho človeka. 

 

***

Chcela by som sem ešte niečo pridať.

 

Úryvok z článku lekára MUDr. Bernarda  Siegela, ktorý sa zaujímal o ľudí, ktorí napriek diagnóze rakoviny prežili.  

Zistil, že mali niečo spoločné.

 

***

Takže dodatočne vkladám - ja by som v týchto slovách vedela nájsť dosť veľa nádeje:

(Nesnažím sa nikoho preorientovať z neveriaceho na veriaceho, i keď autor článku je viackrát spomína veci spojené s vierou. Ja si myslím, že uvedené môže platiť, akokoľvek sú chorí zameraní.)

 

Úryvok z článku MUDr. Bernarda S. Siegela:

 

DUCHOVNÍ ASPEKTY LÉČITELSKÝCH UMĚNÍ

 

(...)

 

Jaké změny vytvářejí takové prostředí, které je vhodné pro léčení?

 

Je to smích, hudba, láska, odpouštění a přijímání, ale napřed je třeba se zbavit zášti, rozmrzelosti, konfliktů a zoufalství. Každá buňka v těle se pak účastní na procesu uzdravení. Smějeme-li se, směje se každá buňka. Milujeme-li, náš imunitní systém pociťuje v nejvyšší míře vzbuzené a životem překypující poselství, jehož se mu může dostat, a bojuje o váš život. Říkám, abyste si zvolili tuto cestu, ne proto, abyste učinili pokus žít věčně, ale pro krásu, kterou to do vašeho života přinese. Je to dílo Boží. Zvolíte-li si lásku, uspějete. Přijdou dny, kdy se dostaví zklamání nad tím, že jste dostatečně nemilovali, ale odpusťte si a pokračujte. Důležitá je ona pouť a to, s čím se na ni setkáváme; nikoli nutnost dosáhnout "svatosti", ale usilovat o ní.

 

Emmett Fox říká:

 

Neexistuje obtíž, kterou by dostatek lásky nezdolal, žádná nemoc, kterou by dostatek lásky nevyléčil, žádné dveře, které by dostatek lásky neotevřel ani záliv, který by dostatek lásky nepřeklenul, ani zeď, kterou by dostatek lásky nerozbořil, ani žádný hřích, který by dostatek lásky nevykoupil...

 

Nezáleží na tom, jak hluboko ona potíž spočívá, jak beznadějné jsou vyhlídky, jak moc je to vše zamotané, ani jak veliká je chyba. Dostatečné uskutečnění lásky to vše rozpustí. Kdybys jen dokázal dostatečně milovat, byl bys nejšťastnější a nejmocnější bytostí na světě.

 

Poslední věta je pro mne klíčem. Někdo z nás může cítit, že je neúspěšným, jestliže nedosáhne všeho, o co usiluje, ale mimořádnou osobou je ten, kdo se rozhodne a pokusí se o to, i když ví, jak je to těžké. A právě tato obtížnost nám dovoluje společným sdílením utrpení si vzájemně pomáhat. Člověk, který si zvolí roli ztroskotance nebo oběti, nemůže jiným pomoci. Stále jen umírá. Milující osoby vždy žijí a pociťují.

 

Rilke napsal: "Nevěř, že ten, kdo se tě snaží utěšit prostými a klidnými slovy, která ti občas dělají dobře, žije v té chvíli život bez potíží. V jeho životě je mnoho obtíží a smutku. Kdyby tomu bylo jinak, nikdy by nebyl schopen nalézt ona slova".

 

Volba lásky znamená nechat působit sílu duchovního uzdravování a zdroj života.  

 

(...)

 

V prvých letech své praxe se mi pacienti nesvěřovali ani s pocity uzdravení, ani se zážitky "mimo tělo" nebo se zážitky v klinické smrti, a já bych byl rád věděl, zda něco z takových zkušeností mohla být pravda. Když jsem se změnil, změnili se i moji pacienti. Samozřejmě to byla má změna. Nyní se cítili volně a svobodně se se mnou podělit o své zkušenosti. Slepý, který v době své resuscitace viděl a pozoroval činnost lékařů, člověk s amputovanou končetinou, který byl opět "celistvým" a popisoval krásu toho, kam všichni spějeme. Mnoho z mých pacientů mi sdělovalo takovéto neuvěřitelné, dojemné a krásné zkušenosti, které je zbavily strachu a naplnily jejich životy láskou. 

 

 (...)

 

Je na čase, aby medicína zapojila do činnosti psychický metabolismus (...). Můžete mi položit otázku, proč jsem dosud chirurgem. Dosud pohlížím na svou mechanistickou dovednost, jako na způsob, jak získat čas, aby mohlo dojít k procesu uzdravení. Vím, že mohu operovat pacienty a že zde bude méně bolesti a méně komplikací, budeme-li pracovat jako léčitelský tým, který využívá sebedůvěry, důvěry v léčbu a duchovní víru. Navzdory tomu všemu, co jsem zde až dosud říkal, zůstávám jako chirurg nohama na zemi. Pacienti mají komplikace a umírají, ale v tomto procesu stále mám něco, co jim mohu nabídnout. Mechanisticky orientovaný lékař by byl na rozpacích a pravděpodobně by je opustil.

 

(...)

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

26.12.2003 00:00:00Barbar
posílám ti avizo*
22.12.2003 00:00:00aveeva
No, aj Vy ste perfektní. Úplne. Medzi Vami som v spoločnosti prajných ľudí s podobným zmýšľaním...vďaka.
22.12.2003 00:00:00aveeva
No, aj Vy ste perfektní. Úplne. Medzi Vami som v spoločnosti prajných ľudí s podobným zmýšľaním...vďaka.
21.12.2003 00:00:00synáček
Zvedavec: Plně chápu Tvoje pocity směšných aktivit. Ano, pokud podáš někomu sklenici úplně obyčejné vody, pak je to skutečně téměř směšná záležitost. Z hlediska toho, kterému jsi však tím douškem utišila žízeň, či dokonce zachránila život, bude tato Tvá aktivita vypadat úplně jinak. Ale myslím si, že Tě nemusí trápit jedno ani druhé.
U Tebe je totiž nejdůležitější to, že všechny tyto „směšné“ aktivity děláš z Lásky!
Ti všichni, kdo Tě čtou, mi jistě dají za pravdu, protože něco takového není možno přehlédnout!
TIP…a díky!
21.12.2003 00:00:00Dero
ADMIN, korektor
Souhlasím s Tebou, synáčku. :o)

(mimochodem, fascinuje mne, že i ve dvě hodiny v noci se tu potulují lidé a aktivně čtou :o))
20.12.2003 00:00:00Don´t_worry
Perfektní. Potkala jsem i lidi, kteří tu nejsou, ale stejně jsou třeba jen maličko nemocní - nemusí to být zrovna rakovina ... ale ten člověk, pokud budu konkrétní je smutnej, protože do té nemoci vkládá vše - i to, že ještě nenašel svou lásku ... myslí si, že je "odpad společnosti", a proto jsem se rozepsala a myslím si, že je to krok ... hovořit.
Díky.
Víc ocenit to neumím, kdyby šlo ...*
20.12.2003 00:00:00zvedavec
Aj ja ďakujem. Chvíľami sa mi moje "aktivity" zdajú smiešne, a prebytočné, takže aj preto. :-)

Skúsim ešte doplniť ten úryvok.
20.12.2003 00:00:00Don´t_worry
Naopak! Není to zbytečné ...!
19.12.2003 00:00:00Dero
ADMIN, korektor
JO !! Promiň mi tuto euforickou reakci, ale tohle je tak čistá pravda, že jsem se neudržel! ****
19.12.2003 00:00:00beda
*

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.