Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Ostrý hoch Schrai Tofell
datum / id29.12.2003 / 103809Vytisknout |
autorMovsar
kategoriePovídky
zobrazeno3223x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
chtěli jste krev - máte ji mít!
Ostrý hoch Schrai Tofell

„Pro zmá

čené chlupy na tvém ohanbí“ zakřičel Simon na svého milence Viléma, po tom co se dozvěděl tu zprávu, která přišla nečekaně jako výkal vypluvší z čisté záchodové mísy, ještě oba nazí a ztopoření.

Ano, k městu se blížil automobil výrobní značky Porsche Carerra, černý jako smrt a svědomí jeho majitele. Šoférovaný portugalskou prostitutkou, mladičkou a bezejmennou. Na sedadle spolujezdce pololežel Schrai Tofell, muž o kterém je řeč. Tento rentiér a dobrodruh, potomek libereckých Němců se právě vracel z loupežného tažení po Španělsku, odkud si také přivezl onu dívenku, jíž pro zaneprázdněnost kouřením heroinu svěřil řízení svého rychlého vozu. Španělsku předcházel roční pobyt v chorvatské soldatesce, kde pod znovu vzkříšenou ustašovskou tradicí bojoval proti „pravoslavnému psovi“ a „turkovi“ s replikou dělového kříže na krku. Co si nenaloupil v domech bosenských muslimů, to si vymohl v temných uličkách Zaragozy na, slovanské krutosti neznalých, Španělech. Takto obohacen o cenné životní zkušenosti se vrátil do svého rodného města. Aby pozdravil pár přátel a dalších pár poslal do chladných pustin věčných prérií.

Když se konečně otevřely dveře auta rozlehl se ulicí Sex Drive od Dead or Alive. Pete Burns byl Schraiovým miláčkem - na urostlé „transky“ nedal dopustit. Chvíli trvalo než se silně intoxikovaný Schrai zorientoval a našel vchod do baru Krásný ztráty, který si tak pracovně pojmenoval, aby v průběhu krátké návštěvy důvodnost názvu obhájil.

Bývalí kumpáni posedávali u forbes

ů a barové desky, chvíli si ani nevšimli, kdo stál ve dveřích. Schrai je pozoroval svým jedním okem (o druhé přišel při obléhání Mostaru) a přitom promačkával bohatě potetovanou rukou plnou zadnici své portugalské nymfy. Na jednom z bývalých kamarádů si všiml modrými pruhy potištěného trika (malého nápisu Versace na rukávu si nevšiml), přiskočil k němu a nožem tanto (dar japonské milenky) mu bleskurychle odřízl hlavu. Byl to reflex vypěstovaný v Čečně, kde se v devadesátém pátém nechal najmout ke zbraním tzv. Abcházského praporu vedeného samotným Schraiovým guruem (duchovno a válka mu splývaly v jedno) Šamilem Basajevem. Když se mu po chvíli z očí ztratila rudá mlha (ne pomyslná, ale faktická - tepny jsou tepny) a trochu se uklidnil, uviděl polovinu mužů kolem třesoucích se a druhou v úplné apatii způsobené prožitým šokem.

„Co je s váma, srá

či?“ zeptal se mírným hlasem Tofell. „Kdybyste nenosili ty teploušský hadry, ale pořádný kožený džíny jako já, tak se to nemuselo stát“ a prohlášení doplnil několika krouživými pohyby pánve. Tím se mu ovšem připomněla zbraň zastrčená zezadu kalhot. A v jeho hlavě se nemohl zrodit jiný nápad - že se totiž bude tancovat. Vytáhl masívní Colt Anaconda s osmipalcovou hlavní a vystřelil muži u baru k nohám. Tlaková vlna, která nešťastníkovi projela končetinou znemožnila okamžitě lokalizovat místo vstřelu. Později se ukázalo, že trefen byl palec. „Aspoň si už nebudeš stěžovat na zarostlý nehet“ uklidnil ho Schrai, který po několikaletém pobytu mimo válečné oblasti vyšel trochu z cviku.

Ticho ve spo

ře osvětlené místnosti se mísilo s vůní spáleného střelného prachu. „Vy už se mnou nekamarádíte?“ zeptal se s odzbrojující upřímností Schrai. Nic, žádná odpověď, jen jedny mdloby z očekávaných dalších hrůz, upozorňujících na sebe schizofrenní průpovídkou. „Je to proto, že jsem černoch?“ položil další zvědavou otázku přírodně téměř křídově bílý Schrai.

A tak se Schrai Tofell znechuceně nechal svou pobo

čnicí odvézt zpátky, daleko za hranice. Příběhy o tom, kterak Pepík naboural svého Simsona a teď se ho snaží „střelit“ alespoň za dva tisíce do šrotu, ho nemohly zajímat. Tahle kotlina mu byla malá.
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

16.03.2005 00:00:00Evička
Automobilem značky Porsche i jeho konstruktérem Prof. Ferdinandem Porsche, potomkem rakouských Němců, narozeným ve Vratislavicích nad Nisou, a jeho šlépějemi, je stále ještě prosycena atmosféra mého pracoviště, každé ráno s obdivem vzhlížím k pamětní desce, která hlásá, že zde studoval v letech
1890-1893. Zmínka o mém rodném kraji a poršákovi v tvé povídce mne velice potěšila, proto ji doporučím jako povinnou školní četbu (raději ji ale nejdřív přeložím do sudetské Teutsch, jawohl?) Tschüss und Tip :-)
06.01.2004 00:00:00MCMLIII
dobře nastavená atmosféra
06.01.2004 00:00:00letuška
Tahle kotlina mu byla malá:-)

*
05.01.2004 00:00:00HERMES
malý honzík vběhl s křikem do světnice, chytil do ruky masivní stříbrný křížek, který měl pověšený na krku a pomalu jej olízl. Honzík byl třicetiletý liliput s obrovskou, zdeformovanou hlavou a zarostlou hrudí. Honzík s námahou vylezl na barovou židličku a mlaskavě políbil své děvče - blonďatého Filipa Zimostráze. Luskl prsty:,,Jednoho kohouta barmane!"

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.