Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tajné deníky Adriana Molea

01. 01. 2004
3
0
8911
Autor
Yossarian

Pokud jste už některý z deníků četli, nevěnujte mi pozornost. Píšu toto z radosti nad právě dočteným pátým dílem, a proto se hodí trochu ty předchozí čtyři zrekapitulovat.

Když jsem poprvé dostal do ruky první z deníků Adriana Molea, bylo mi něco málo přes třináct, zrovna tak jako hrdinovi mé knihy. Originální název první ze série knížek Sue Townsendové je totiž The Secret Diary of Adrian Mole Aged 13 3/4, 1982.

Adrian je 13 (a třičtvrtě!) roku starý intelektuál žijící na předměstí britského Leicesteru. Chodí na střední školu, dělá si starosti s velikostí svého přirození, je nešťastně zamilovaný, rodiče ho nechápou.

Já četl o sobě!!  Tak honem dál...

 

Hořké zrání Adriana Molea (Growing Pains of Adrian Mole, 1984) je dílem druhým, Pravdivá zpověď Adriana Molea (True Confessions of Adrian Albert Mole, Margaret Hilda Roberts and Susan Lilian Townsend, 1989) pak dílem třetím.

 

V Hořkém zrání je Adrianovi patnáct, a netrpělivě čeká až bude o rok starší, aby mohl mít svůj první legální pohlavní styk. Stále ještě chodí na střední, připravuje se však na závěrečné zkoušky, řeší vzájemnou nevěru obou rodičů, pomáhá vychovávat svou čerstvě narozenou sestru, stále šíleně miluje Pandoru Braithwaiteovou.

 

Pravdivá zpověď nám prozradí jak to vlastně dopadlo s Adrianovou maturitou, kdo že je to Sharon Bottová, s kým bydlí (a spí) Pandora. Adrian již bydlí v Oxfordu, kam byl nucen přesídlit když mu doma začalo být už příliš těsno. Neúspěšně se pokouší získat řidičské oprávnění i Pandořinu lásku.

 

Adrian Mole - léta v divočině (Adrian Mole: The Wilderness Years, 1993) je čtvrtý z „Deníkové“ série.

Adrianovi je 23, začal nosit plnovous a nenávidět svého nevlastního (jen o tři roky staršího) otce, díky sfalšovanému maturitnímu vysvědčení pracuje na Odboru pro životní prostředí, nenávidí jezevčí bobky…

Po krátké milostné avantýrce s prodavačkou z trafiky Biancou zůstává Adrian sám v londýnském Soho, pracuje v jedné restauraci jako umývač nádobí.

Většího zkrachovalce si už nelze ani představit.

 

A právě proto přichází zatím poslední díl Adrianových "dobrodružství", nazvaný Adrian Mole - léta u kapučína (Adrian Mole: The Cappuccino Years).

Dostal se mi do ruky až o letošních Vánocích (přesto že u nás vyšel už v roce 2000).

Adriana zachycuje coby šéfkuchaře jedné vyhlášené londýnské restaurace, rozvádějícího se třicátníka s jedním manželským (a jak se nezvratně dokáže později) i jedním nemanželským synem.

Pandora se stává poslankyní Blairova kabinetu, Diana tragicky umírá i se svým arabským milencem, Adrian vystupuje v televizi ve své vlastní kuchařské show nazvané Dobroty z droboty (zaměřené na vaření z vnitřností).

Konečně se mu podaří vydat svou první knihu, kterou však nakonec napíše jeho matka!

.. …  …..

 

Přiblížit jen trochu blíže obsah "Deníků" je zhola nemožné.

Střízlivý anglický humor, všímavé komentáře k politickému i kulturnímu dění ve světě a zejména v Anglii, dopisy s redaktorem BBC Johnem Tydemanem, a další stovky a tisíce drobností dělají Adrianovo vyprávění tak výjimečným.

 

Nikoliv chvílemi, nýbrž naprosto nepřetržitě vás řádky Adrianových deníků nutí přemýšlet nad tím co čtete. Někdy je třeba k pochopení mít i dobrý všeobecný přehled či spíše nadhled.

Kromě posledního dílu letos "vánočního" jsem zbylé části "Deníků" četl již mockrát, a přesto pokaždé nacházím v jejich stránkách spoustu nových informací, které ač jsem i před tím četl pozorně, prostě moje znalosti nedovolovaly dešifrovat.

 

A pokud se dá o některé knize říci, že mě naučila mnoho nových slov (často i zřídka používaných, avšak naprosto normálních - pozn. autora), je to nepochybně "Deníková" série.

 

Nelze doporučit jeden díl, nýbrž všechny.

Proto všem opravdovým čtenářům radím: sežeňte si honem Tajný deník Adriana Molea (Mladá fronta, Praha 1995) a o víc se nestarejte!

 

…..

Sobota, 10. května

Dneska dorazila televize. A taky video.

Savage je v nemocnici sv. Tomáše, kde mu drátují přeraženou čelist. Jeho bývalou manželku zatkli pro vážné ublížení na zdraví. Může za to Savage. Přiznal (chlubil) se jí, že během jejich manželství většinu svých orgasmů předstíral.

…..

 (ukázka z pátého dílu)

 

 

 

obrazek [http://sweb.cz/paveldopita/Adrian-tajny%20denik.jpg]

 

 

 


colinauer
14. 11. 2005
Dát tip
Měl jsem díly koupené dlouho, ale až nyní jsem si je přečetl. Jsem z toho všeho hotovej. Adrian Mole je MAGOR! Al mnohem podstatnější je, jestli i já jsem magor, když se v jeho deníkách vidím? Ve věku 13 let by se to dalo pochopit. Kdo byl jiný, ptám se? Ale ve třiceti je to napováženou. Děsně mne rozčiluje jeho chování, přístup k životu, zastydlé mládí, puberta velikášství, které není pravdivé a které vychází ze snivého života kdesi nad oblaky - zhodnocení je nabíledni. Musím sám se sebou něco udělat. Autorka musela špiclovat v psychiatrických poradnách, nebo nastudovat spoustu literatury, nebo já nevím co, ale co jsem všechny díly přečetl během deseti dnů, jsem v depresi. Nikoliv z díla, ale ze sebereflexe. Ale to už je můj osud

Yossarian
24. 01. 2004
Dát tip
dík za tip, někdy se po tom v knihovně podívám :)

Leata
23. 01. 2004
Dát tip
jooo, s Adrianem jsem se poprvé potkala v divadle, divný, taky mi bylo 13... čtla jsem všechny - a souhlasím s dalšími, že první dva díly jsou nej! ostatní taky fajn, ale.:o) louskla jsem i další kníhu od S. T. - Coventry na útěku - a pamatuju si, že se mi v té době taky líbila.

Pisces
18. 01. 2004
Dát tip
No, já se je nesnažím srovnávat, to nejde! Vemte si, jak geniálně je Adrian napsaný, prestože ho psala anglická autorka (a všichni jistě známe ten anglický humor, suchý a plytký, většině čechů tolik neblízký...). Ačkoli tam sem tam zmínka je, možná by to chtělo větší odvaz, protože neznám žádného kluka v Adrianově věku, který by mluvil pře-spisovně jako on a byl tak přehršelou měrou intelektuálně založený. Protože to Adrian je... Naproti tomu Nick se snaží být intelektuál, čímž se značně přibližuje (nejen tedy svým slovníkem) většině mládeži. Dnešní mládež se buďto fláká po hospodách, od piva přes cigaretu po špeka, anebo se snaží být intelektuály, chodí do knihoven a čtou jen vybranou literaturu, kde mohou s velkou dávkou jistoty objevit latentní "návody", jak těmi intelektuály opravdu být (viz Adrian). Vím to moc dobře, protože žiju mezi dnešní mládeží a znám obě ty výše jmenované skupiny až příliš, abych byla plna jakýchsi iluzí... Když si to vezmeme z dalšího konce - obě knihy (u Adriana tedy jen dva díly, u Nicka všechny čtyři) jsem četla dvakrát po sobě - tedy nejdřív Adriana, pak Nicka, pak zas Adriana a pak Nicka a obě jsou psané pro mladé a o mladých. Adrian je reálnější co se děje týče, ale nereálnější co se týče jeho samotného (už jsem zde psala proč si to myslím). Nickovy příběhy a někdy spíš nadělení jsou až neuvěřitelná. Mimo realitu, možná jen v Americe se takové věci stávají. Ale kdoby dnes nachytal své rodiče řečmi, že je v Indii v jedné bohaté rodině a přitom okupoval malý byteček své sestry a její spolubydlící Kim na půdě americké? (viz třetí díl) Anebo komu by se podařilo ukrást s dvěma kamarády auto babičky jednoho z nich, pak ho nechat na silnici, protože vám došel benzín, zapálit půlku Berkley ve snaze zlikvidovat mámin přívěs a bílého Lincolna...atd. aniž by za to byl po zásluze potrestán? Který šestnáctiletý mladík má dnes šanci se dostat k horentní sumě peněz a díky plastické operaci celého obličeje získat srdce své milované a zrovna tak ji pojmout za manželku, avšak jako nový člověk s novou identitou? Dost nemožné... Takže souhlasím s tím, že Nicka si spíš přečtou mladší teenageři a Adriana ti starší. A každý si v tom najde něco svého... avi PS :)

Yossarian
18. 01. 2004
Dát tip
no jo, ale ten rozdíl je především v době kdy kniha vznikala, v ničem jiném Adrian č. 1 je z doby kdy jsem se narodil (1982)

studanka
15. 01. 2004
Dát tip
Já nevím, ale Mládí v hajzlu mě tolik nedostalo- možná jsem jej četla moc pozdě...:-) Každopádně se mi podařilo dokonale zmást bandu puberťáků -vzala jsem si to s sebou na hory a oni me považovali za podstatně mladší než jsem...:-)

Pisces
14. 01. 2004
Dát tip
Četla jsem zatím jen první dva díly. První, když mi bylo 14 a ten druhý asi o půl roku později. Třetí, čtvrtý a pátý si rozhodně chci sehnat. Líbilo se mi to, možná i proto, že je mi tento druh literatury blízký. Apropo: Četli jste Mládí v hajzlu? To je ještě lepší, protože slovník Nicka Twispa se mnohem více přibližuje mluvě dnešní mládeže než ten Adrianův. Ale i tak, Adrian nezklamal. PS

Yossarian
14. 01. 2004
Dát tip
Jo, Mládí jsem taky přečet, ale až po Adrianovi, a protože nejsem zasvěcen, nedovolím si tvrdit že je Mládí v hajzlu napsaný podle Adriana, ale uznejte že to tak dost vypadá, a navíc Nick je intelektuálně slaboučkej (myslím tu knížku) kam se na Molea hrabe, ikdyž každej tvrdí opak

Deníky sou o dost lepší, než Mládí. de spíš o to, s jakou postavou se může čtenář líp ztotožnit:-) no, ti mladší (15 a míň) si spíš ustříkávaj do textilu více z Twispa. (vím to, čet sem to ve 14-ti:-)) ale určitě bych autora C.D.Payna nesrovnával kvalitativně se Salingerem, jak je napsany v tiráži knížky. neboť nejen Andrian Mole, nýbrž i Holden Caulfield ruleZ!

maia
12. 01. 2004
Dát tip
Fajn recenzia. Dennik som citala iba prvy, tiez asi vo veku Adriana, druha cast ma uz nezaujala, tak som po dalsich nepatrala. Je to rovnake ako pri pokracovaniach filmov. Uz je to len stale slabsi a slabsi odvar toho prveho.

jsem na tom stejně, celou pentalogii taky děsně miluju, první díl se mi též dostal do pařátů, když mi bylo třináct, v době, kdy v ČT běžel seriál s Adrianem. co se týče mé obliby jednotlivých dílů, tak je fakt, že "rostou" zároveň se mnou. v pubertě byly Deníky a pak zpověď mýma nejoblíbenějšíma knížkama, teď už je to spíš ta zpověď, i když i Kapučíno je výborný, zvlášť ten finální dialog s Eleanor. "vneste si do světa trochu barev..." Adrian prostě ruleZ!

studanka
03. 01. 2004
Dát tip
tayk se mi první díl líbil nejvíc, ale možná to zkusím ještě jednou...

Seregil
03. 01. 2004
Dát tip
Nečetl jsem nic jiného než první díl... bylo to fajnový počtení, mě nepříliš blízké, ale fajnové... (asi jsem málo angličan na pochopení některých věcí)...

katugiro
03. 01. 2004
Dát tip
fajn, určitě stálo za to upozornit lidi na tyhle knížky... :) vidím to podobně jako child, první díl je něco, v dalších už to není ono (poslední jsem nečetl)

child
02. 01. 2004
Dát tip
já jsem na tom úplně stejně - první díl mi vtiskl tatínek do ruky když mi bylo třináct let, pravděpodobně proto abych se dozvěděl co je to poluce - za další dva roky jsem se dostal k dalším třem a o něco později k poslednímu - ale asi s tebou nemůžu souhlasit, mám totiž pocit, že první díl je o tolik lepší než ostatní že vzniká dojem že ostatní jsou špatné - což není pravda, jsou jenom horší - přesto můžu doporučit, pochopitelně*

Rowenna
02. 01. 2004
Dát tip
Já se taky domnívám, že první díl je prostě nedostižný. Ačkoliv jsem nikdy nebyla třináctiletý puberťák, dílko miluji. A kupodivu, teď mě napadá, že jsem je četla se svou neteří (a smály jsme se obě tak, až jsme spadly z válendy), ale nikdy ne se svým synem. No, to jsem prošvihla, vzhledem k tomu, že mu bude dvacet, nejspíš ví o poluci už absolutně všechno. :-)

Yossarian
02. 01. 2004
Dát tip
to child: já nenepsal že jsou další díly špatné nebo jo? Ten poslední díl - je u něj vidět že vznikal mnohem později s větším odstupem než díly předchozí, a taky mi vadí že ho vydali tak trochu narychlo, množství překlepů v textu je neuvěřitelné. A mezi prvním a druhým dílem jsem neshledal co do kvality žádný rozdíl, oba na sebe bezprostředně navazují.

child
02. 01. 2004
Dát tip
to právěže píšu já, ty srovnáváš všechny díly se všema což já udělat nemůžu, vidím mezi prvním a zbytkem obrovskou zeď :)

Yossarian
02. 01. 2004
Dát tip
aha, no já ne, první dva jsou stejný, pak ty dva další zase jinak stejný a poslední se úplně vymyká, ten už není úplně ono, ale pokud bude šestej tak budu moc rád!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru