Škatulka

Cez ruzovy sen vidiet chyby? Ruzove okuliare zatial, na preklenutie obdobia a chyby az potom casom... poznanie pride.

*

*

► Rebb, díky, asi máš pravdu, ale je to tak schválně. Myslím, že se (snad?) dostávám od snů k realitě, proto najednou jiná forma a vše. Ne, patos snad ne, spíš realita. Snažím se uvědomit si, že vztah, který mi tolik dal a tak mne obohatil měl i stinné stránky. (Právě proto asi následoval rozchod…) Jenže s odstupem času jsem všechno to smutné zapomněla a to hezké převážilo a snad stále tvoří základy pro mé vzdušné zámky. Bolí… Nechci ale pálit mosty! Nechci změnit lásku v nevraživost, výčitky, bolest. Chci si zachovat krásnou vzpomínku. Milovala jsem. Dostala jsem dar lásky. Ale nedokážu se z toho zatím moc radovat, protože jsem si vysnila, vybájila pokračování, kdyby… Jenže žádné paralelní kdyby neexistuje! A já nechci do sta let brečet, když si vzpomenu… A když vyhodím předměty, které mi ty krásné dny připomenou, co tím získám? Vždyť v mysli… ☺ Neuteču! Potřebuji tedy vidět nejenom očima lásky a výčitek, že jsem ji neudržela, ale i očima reality – proč tomu tak bylo! Obě jsme vztah stavěly, obě jsme zklamaly. Až toto vezmu za své (pochopím, nejen napíšu), pak, myslím, doufám, naleznu usmíření. Poděkování dotyčné, že jsme spolu byly a že to za to stálo! Ale takto, domnívám se, už asi „patetická šestnáctka“ neuvažuje. Nebo jo?

---

|||-_-|||

Nádherný.. rebecca to napsala velice výstižně, netřeba více rozepisovat.. afísko...

ušáček...ve tmě mu žaluji....frufru*

hezké..

líbí...

souhlas s Rebeccou...:-)