Nemocniční

Urputná cesta z topení
krom vodnáře i snad
pro oběd šáhnou a dost se
vrací hromada svetru, trenek,
ponožek i řas
zas na své místo
Láska pro bolest
je něco extra, ty to víš,
uhýbavé pohledy
z neznáma se vracejí
krom neónového šílenství
tvé obnažené nemocnice
Och dědo
věříš v zázraky
a mně se zdají
nahromaděné noční můry
za vypleněné lidi,
kde jsi bojoval

A s úzkostí
(uštěpačné řeči, obalené kuře
kromě svíček na cestu
vem si i kartáček a bude hej)
plných tramvají, aut
chladnokrevně - plopených
jas a zítřek
plakátů
už se nedočká
v ovacích
ta úskočná operace
Pronuděných kočičích hlav
se třesou ruce utkané,
to když výstřel hejno vran vyruší
z náhlé letargie

Cesta do Václavovi
olé - třeštění v chodbách, kde vládne modré světlo (pro princes)
třeštění sestřiček a doktorů
přístrojů, skalpelů, uspávacích prostředků

jehel, cévek na chcaní
Víš ty moje, spletené naděje
ve schodech vynoucích se do pater
a
jejich stínoví lidé
se vláčejí na hajzl a zase zpět
plni rakoviny kouří jednu za druhou - podpíraní berlemi z papíru
a jejich modly umírají,
s intenzivní podlostí
protože
ne všechny cesty vedou do říma

A  pak to bylo,

malý vesele vybarvený pokoj

a ty si tam seděl na židli Všichni jsme

dělali jakože nic,

ale bylo to tam

To náhle zvolání,

které jsem nepoznával,

vypadal jsi jako nejmenší z nejmenších

a kdybych uvěřil, že umíš plakat, vůbec bych

se nedivil

Jako ověnčená věta

ach mám tě ráda tati

a šlo se pryč

Bačkory po zdech už nám neplandaj

tisíckrát obelhaný křik edwarda muncha,

a já krákám do větru,

že spráskaný pes se navrací

z války domů

Nohy srostlé v zemi a skloubený s netichem

pro krásnou Magdalénu