Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

mumifikace

14. 01. 2004
4
0
4819
Autor
johanne

takovej letní příběh o kole ;)

byl to asi nějaký trest způsobený vyšší mocí. pomsta za všechny mrtvé, padlé v marném a nespravedlivém souboji s nesmyslnými zvyky jiných, kteří je vraždili po jednotkách, desítkách, snad i po stovkách. kolik jsem jich ten den poslala do říše stínů? přesné tabulky si bohužel nevedu, ale asi jsem překročila jimi stanovené limity, takže se tam vzbouřili a vyžádali si reinkarnaci na aspoň na jednu hodinu pozemského času.

 

bylo zhruba sedm večer, nicméně venku bylo stále dost teplo. ano, mohla to být součást jejich detailně propracovaného plánu, ale na druhou stranu to není v červenci nic tak neobvyklého. sedla jsem na kolo, mysl trochu zastřenou a otupenou vektorovými maskami ve photoshopu a příliš dlouhým pobytem na slunci. jenže jsem potřebovala tenhle stav malátnosti změnit, mít čistou hlavu... v noci přicházejí ty nejlepší nápady O:).

 

jelo se mi skvěle. tím mě asi chtěli uklimbat. myšlenky ve stylu "ach, to je ale překrásný večer..." většinou nemívám, ale jen ten proklatý pocit, že tahle jízda bude fajn, se do mé duše vkrádal.

 

byla jsem asi 5 km od domova, když spustili první drtivou ofenzivu. navzdory všem svým dobrým zvyklostem jsem na sobě neměla ani brýle, ani helmu... a samozřejmě ani oděv, který by mě před nimi chránil a zároveň byl dost vzdušný. jediná věc, na kterou jsem se nevybodla, byly rukavice, nicméně v zájmu objektivního posouzení musím říct, že mi proti nim nikterak nepomohly. bylo to děsivé (pro mě) a zároveň satisfakce (pro ně). nevím, jestli se někdo z nich vkradl i do mého mozku a nedovolil mi tak udělat to, co by normální člověk v téhle situaci - zoufalé bitvě, udělal. neobrátila jsem to a jela dál. sice směrem k domovu, ale menší oklikou... 8 km :p.

 

vzhledem k mému zuboženému stavu bylo záhadné, že jsem nikde nespadla do příkopu nebo nesjela do rybníka nebo se prostě nějak nezničila sama. bylo to fakt dost hrozný, byli strašně protivní a já jsem se proti nim nemohla nijak bránit - kdybych zastavila a slezla z kola, nejspíš by mě ohlodali na kost. je to depresivní, když víte, že musíte jet dál, když byste nejraději spali, a že musíte jet hodně rychle, když jen stereotypně dupete do pedálů. a navíc musíte mít stále na paměti skutečnost, že se co nevidět může začít stmívat a vy nemáte světla... respektive baterky do nich.

 

byli při svém snažení opravdu velmi, velmi důmyslní. zamotávali se mi do vlasů, z nichž jsem je nemohla vytřepat, aniž bych musela zastavit a rozplést si je. věděla jsem to a oni to taky věděli. ale snažila jsem se jich zbavit, a tak jsem pohazovala hlavou v naději, že se mi to podaří. protijedoucí auta mě asi považovali za epileptika třepajícího se ve smrtelných křečích na byciklu.

 

pokrývali taky moje tělo. když jsem odjížděla z domu, měla jsem na sobě černé šortky a tílko a tmavě červený rolák pro případ, že by se nějak brutálně ochladilo. ale teď? byla jsem černá celá. jejich drobná tělíčka se nalepovali na mou zpocenou pokožku. no, upřímně řečeno, fakt to nebylo vůbec příjemný.

 

i přes ty mrchy, co mě takhle nabalzamovali a zamumifikovali zaživa svými vlastními těly, jsem slyšela jako by zdálky přicházející vyzvánění. přede mnou byl železniční přejezd.

 

mám pokračovat? musela jsem zastavit. nevím, odkud se vyrojili, ale myslím, že jich najednou bzučelo a kroužilo kolem mnohonásobně víc, než když jsem jela. jako naschvál tam nebyl nikdo jiný, na kom by si mohli vybít svou neutuchající touhu po krvavé pomstě. jen já a vlak. nikdy jsem neviděla tak dlouhej vlak.

 

snad zázrakem jsem dojela domů. asi jim vypršela doba jejich opětovného oživení. hodila jsem kolo do sklepa a utíkala do sprchy. smyla jsem ze sebe tu odpornou změť černých těl mstitelů a zároveň s nimi i svou únavu.

 

od téhle poučné zkušenosti jezdím na kole s helmou a brýlemi proti slunci a dotěrnému hmyzu :o. a proklínám mouchy víc než kdy jindy. ale ani pozitivní dopad nelze zapřít - té noci se zrodil můj novej design pro web >8D.


Alojs
02. 11. 2004
Dát tip
ale snažila jsem se jich zbavit, a tak jsem pohazovala hlavou v naději, že se mi to podaří. protijedoucí auta mě asi považovali za epileptika třepajícího se ve smrtelných křečích na byciklu. u toho jsem vybuchl. vtipně napsané, ale něco... to těžko definovatelné... to mi tam chybělo... nevím, nevím, ale za to vím, že se určitě vrhnu na další dílka... avšak zítra... dneska jsem už vyčerpánej :-)

johanne
02. 11. 2004
Dát tip
klídek, nikam přece neletíme :o)...

JazROY37
30. 08. 2004
Dát tip
Přála jsi mi hodně štěstí při čtení prózy a politoval jsi mě, že se nevyhrabu... ...jak jsem měl ale přestat, když jsem chtěl vědět, co z toho nakonec opravdu vyleze? :) Jo, líbilo. Někdo tady řekl, že jsi z ničeho udělala něco...z ničeho jsi udělala moc, si myslím já... a dávám TIP... pokračování příště...

Danny
23. 03. 2004
Dát tip
pěkně vykreslená anti-muší paranoia tip

aramis
01. 03. 2004
Dát tip
:o) no jaa neviem, mna uz ani muchy nechcu... :) ale zato mi serkaju na gitaru :o)) poviedocka podarena zaciatok mi navodzoval naladu nejakeho tazkeho mystery, ale potom to bolo nieco pre mna :o) podarene ja si s dovolenim tipnem

johanne
01. 03. 2004
Dát tip
:))

aramis
01. 03. 2004
Dát tip
:o)))

Plicnik
27. 01. 2004
Dát tip
Začátek působí jako rok 3000 po obsazení Marsu Pozemšťany:-) Čím déle čtu, tím více pátrám a upřesňuju... a nakonec ... jsou to MOUCHY. Potvory:-( Mě se líbí z ničeho udělat něco. Super!

johanne
27. 01. 2004
Dát tip
díky :D

johanne
16. 01. 2004
Dát tip
denizz+fungus2: dík moooc :D. StvN: nerozumím ti. copak nemůže být i ta nejmenší blbost námětem pro povídku?

StvN
15. 01. 2004
Dát tip
Docela dobrý, ale když si člověk řekne - a to všechno kvůli hmyzu. Spíš než povídka je to deníčkový zápis.

denizz
14. 01. 2004
Dát tip
William Butler Yeats: "Rozestřel jsem své sny pod tvé nohy, našlapuj lehce, protože šlapeš po mých snech..." Dekuju za tve sny :o)

fungus2
14. 01. 2004
Dát tip
Líbí.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru