Andělská

Ve svých snech vídávám dívku... anděla,

kde srdce měla by, tam samou láskou hoří,

líbezně krásná je, však duše bez těla.

Já ptám se neustále, co  chtěla by a co nechtěla...

Mlčí však, postupně všechny mé jistoty, jak hrady z písku, boří...

Nevím, co bude se mnou dál,

nemám ji a nevím, zda ji někdo chrání,

bez váhání bych život za ni dal.

Připadá mi,  jak bych ji  kdysi miloval,

nyní však pozemské mi tělo v lásce brání...