Zmizelá Odette

Byly to všechnu prázdné šedé dny
v každém z nich se skrýval šálek zimní tmy
a rozléval svou vizmutovou kávu
na šedě zvadlou mlčenlivou trávu
na šedé rohy oprýskaných uliček
na tiché kouty plné prázdných laviček
na střechy kde bují květy měděnky
na výkladní skříně které hýří písmenky

a právě v jednom takovémto dni
vyšla Odette bylo právě k poledni
ze dveří a zpět se nikdy nevrátila.

Zmizela.

Zmizela mi jen co přešla pod stromy
parku holých větví jimž ulétlo listoví
ve váncích a větrech studených podzimů
zmizela v lese tenkých městských komínů.