Do odražených slov

Po jakých cestách,

že to chodí poutníci,

kterým snad nikdy nebude odpuštěno?

výlety po okružních myšlenkách

poutní místa k pláči

a jen vrány ukazují na odražená slova

a chůze je tím nejlepším způsobem,

jak k něčemu dojít

trápení pak

tou nejlepší filosofií

Počkej na mě! křičí dokonalý hrdina

(...jehož oči za dokonalými brýlemi

žadoní po gazelím mléku)

Zastav své kroky! poroučí milostivý spasitel

(…není to ani týden

co ho načapali s pornografií

paparazziové studu)

Nechte si zajít chuť...

odpovídá poutník

vymlouvavými přidrzlými gesty

a přitáhne tlumok s nasbíranými tíživými kameny

Je čas...

kroky míjí polibky

odraženým slovům narůstají vraní křídla

"...a všechno co se leskne v očích je klam

- na to pamatuj" odříkává si

kam poutník vkročí

tam hlásá

zašlé chutě

a místo kříže má prázdné ruce

"...taky dobře..."

ale když usne, zdá se mu...o pravých cestách

na kterých mu snad nikdy nebude odpuštěno

"Kam až dokáži dohlédnout?"

ptal se sám sebe na vrcholku hory?

"až tam, kam nechceš vidět" prořekl se anděl

a mávl po větru vraními křídli

Tak poutník potkal anděla

nevedli rozpravy

jen seděli

na vrcholku té hory

žehraly v srdcích

odezíraly si klamy z duhovek

a přáli si do prostoru

„To přečkám“

odpověděl náhle anděl

„to přečkám“

opakoval poutník

pak přišlo loučení

rychlý sled mnemotechnických pomůcek

když dojdou prostá slova

a směry se rozcházejí

když to nevíce potřebujeme

Cesty…jsou nekonečné, nevyzpytatelné

a většina vede k mrtvé Háthor

snaha se cenní

to je jisté

tak zřejmé

nadosah

…ale jen poutníci a andělé

vědí, že jim nikdy nebude odpuštěno