Když padá sníh

Ještě se zasni

v hřejivé závěji labutího peří

má malá

zakletá do moudrých pohádek

o šípkové růži a Popelce

ještě jednou se projdi

vonnými zahradami

a poslechni si tesknou píseň

o tom že dobro a láska

jsou k nalezení na nejskrytějším místě

kde sůl je nad zlato

a za vším ryzím musíš jít

přes hory a doly

až tě nohy do krve rozedrané

dovedou ke skleněné hoře

a ještě není vyhráno!

Jen sni!

Když padá sníh

Ještě mráz nespálil tvé medové srdce

ještě vězíš v sedmimílových botkách dětských her

ještě jsi boží prosťáček

ještě ne ten zbitý a rozedraný

labyrintem života keřem rulíku proskočený

ještě pořád jsi tak důvěřivě dychtivá

jedovatá slina čarodějnic

ani zaklínání chtivostí

nekazí tvou krev

malých mořských víl

měsíc se chladnými paprsky dotýká

tvé nevinnosti a něžného dechu

až sám se zasní do bledosti

mrazem zkřehlého svítání

Jen sni, malá čarodějko!

hýčkaná a ochraňovaná

ty ještě nedáváš ukvapeně sliby

lásky jsi nepoztrácela

lstivě sis cestu nezametala

nepotkala vlka v beránčí kápi

ani prince s tesáky a drápy

nikdo ti ještě nevzal víru ve šťastné konce

netušíš

že se možná i pro svou zdivočelou bezbožnost

jednoho dne probudíš

osamělá pustá

v žalu nad tím že nepřijde

že se nevrátí

nevinný sen ani dětství ani vysněný princ

Jen ještě sladce spi, má malá!

Když padá sníh