"Básník"

...určitě bych po ránu nadýchal

zimě na sklo

mé obsoletní prostopášnosti

něco mi říká

nenalévej

tobě se nechci vymlouvat na migrény

naléhám na tebe

tak moc

kolik se jen nastřádalo

když jsem si zkameněl

nechci se pídit po způsobech

jak odbít si své rity

tobě bych v šepotu a skrytu

ochutnal mléčnou salinitu

až ptát se budeš

čím že jsem tak zpitý

má hořkost odpoví ti

                          ….odpoví ti…

určitě bych po ránu nedýchal

když by prasklo

proč že se to poslední dny postím

něco mi radí

nesténej

dostávám hudební lekce od sirény

naléhám na tebe

tolikrát

kolik lodí

rozbilo se o mě

nechci být pouhým strojem

ranní toaletou

oceanidy srdceznalé

utopte mé sny zaostalé

mašinu na lásku

s „básníkem“ si pletou

tak ještě trochu plynu

ať tu svou konkubínu….

        …čistě a dokonale…

…svou hořkou, vlažnou větou…

…….!

sám sobě zpívám

„…přídí

proti

     skále…“