Flagelant Nekuda

Nekuda uvěřil sám sobě, že hůř vidí, a proto když jedl díval se na potravu přes lupu. Jeho pohled byl ovlivněn a do určité míry i zkreslen zvětšovacím sklem. Dojedl sépiově hnědé uzené kuře, utřel si mastné ruce do kalhot a hlasitě si uprdnul.

Jééééé, mmmffff, aáách, zhluboka nasál zkvašený smrad prdu, jež mu byl tak libý.

Dveře kolejního pokoje se otevřely a v nich stál mohutný muž. Coelinová modř jeho vlasů a sněžná běl jeho kozubého vousu nejprve Nekudu zarazila. Byl to nový spolubydlící – Pavol Bodys – klášterní bratr ze Slovenska. Se slovy: „Já som Bodys,“ dal tento Nekudovi tvrdé čelo.

Nekuda se na zemi probral z mrákot a otřel si krev z čela, když Bodys spatřil jeho probuzení, rozesmál se až se zatřásly okenní tabulky. Prošlápnutá kytara romantika Nekudy zadrnčela naposledy pod těžkou nohou Bodysovou. „Co, co, co to děláš?,“ koktal Nekuda. „Uklízím,“ řekl Bodys a vyhodil z okna nafukovacího králíka, se kterým Nekuda tak rád usínal. Nekuda mlčky a se strachem přihlížel. Bodys postavil na Nekudův stůl svoji lampu s chvostem skelných vláken, které po zapnutí lampy svítily. Schlíplý Nekuda stál v nevábném koutě špinavého pokoje a budil dojem, jakoby stál na dešti. Bodys si pověsil na stěnu velkou kruhovou mandalu malovanou vlastní krví. Na pravém předloktí měl tetování, které zobrazovalo kojící pannu Marii, nad jejíž hlavou bylo trojčíslí 666. „Nemáš u sebe šňupec kokainu?,“ zeptal se Bodys Nekudy. „Ne nemám,“ odpověděl Nekuda svatouškovsky. „Ale to nic!,“ utěšoval spolubydlícího Bodys a zapnul rádio: „Nad českým středohořím budou vát studené větry.“ „Větry,“ zopakoval Nekuda zamyšleně. „Vietor severák,“ doplnil ho Bodys.

Již za krátkou dobu svého pobytu, pobuřoval Bodys svým chováním občany, žijící v okolí kolejí. Skutečností však zůstalo, že se Bodys na kolejní život rychle adaptoval a neváhal se angažovat při řešení cizích sporů – vybral si vždy jednoho z účastníků, kterého posléze zmlátil do bezvědomí. Typické pro Bodyse bylo, že realitu zkoumal přes své silné ruce, které mu byly samy realitou. Mimo uzavřený svět posiloven a zatuchlých chrámových lodí, pronikal Bodys stále více na ulici a do nočních podniků, takže se na kolejích téměř přestal objevovat.

Nekuda se v pátek rozhodl uspořádat na kolejních schodech malý neformální happening. Stál nahý uprostřed schodiště, kde se s orantským gestem zvednutých rukou vydával okolnímu prostoru, zatímco z jeho schlíplého přirození stříkala proudem žlutá tekutina přímo na schody a její kapky se zrcadlily na zábradlí. Přitom pomalu kroutil hlavou ze strany na stranu s vypoulenýma očima a celá jeho tvář vyjadřovala drtivý úžas. Tuto akci spatřili jen náhodní diváci, na jejichž přítomnost reagoval Nekuda onanováním. Kolem šla skupina děvčat a každá z nich reagovala jinak. Někdy se kupodivu povede narušit neobvyklou akcí kolektivní paměťový kód podvědomí. Zastydlá studentka psychologie s blond vlasy spletenými v nevzhledné cůpky, projevila bytostně a dlouho potlačovanou touhu vykálet se na veřejnosti, a proto si nadzvedla sukni (nenosila kalhotky) a vykálela se přímo na schodech za úporného hekání spojeného s hlasitými projevy úlevy. „Děvenko drahá!, tady nemůžeš srát!,“ řekl Nekuda pootočený ke studentce s křesťanským rozhořčením v hlase, který ztlumil až do tajemného šepotu, mumlaje otčenáš. Studentka vrhla na Nekudu pohled tak pohrdavý, že by rozdrtil i kámen. Syrové vystoupení teologa a psycholožky bylo přerváno nitrodrásajícím řevem jedné Polky, která neunesla ten pohled a omdlela. Při pádu se skutálela obličejem přímo do čerstvého výkalu, což ji rychle probralo. Nekuda jí nevěnoval pozornost a místo toho si vylil na hlavu plechovku černého Balakrylu, který měl výhodnou „cenovku“. Činil tak své tělo přístupnější boží vůli. Možná to byla jenom Adolfova touha po něčem přirozeném a snad i ideálně rajském. Jedna dívenka si upravila čepeček i kudrlinky a sledovala protagonisty s hraným výrazem pronikavého odporu tak hltavě, že zapomněla zavřít ústa.

Bodys dorazil se svým Fordem na benzinovou pumpu, kde pracovala jeho nová známost – tlustá Eva s malými prsy. Bodys nejprve načerpal velký, zelený, armádní kanystr, když tu se odnikud objevila Eva, připálila ve svých ústech dvě cigarety (nehledě na koncentrované benzinové výpary a hrozící explozi) a jednu z nich zasadila svému frajerovi mezi rty. Bodys potáhl a konec cigarety se rozhořel vysokým žárem.

„Anebo ty!,“ ozvalo se za nimi. Byl to Anastaz, nikdy nedorostlý chlapec, kdo je vyrušil z iluze planého snění. Skelné oči, dlouhé mastné vlasy, nonstop otevřená ústa s nezbytnou slinou a škvíra mezi horními zuby, doplňovaly vzhled modrookého a mentálně postiženého Anastaze. Anastaz, nezvaný obyvatel čerpací stanice, kontroloval přijíždějícím autům ventilky (činil tak dobrovolně a bez souhlasu majitelů). Bodys mu bez rozmýšlení típl cigaretu o čelo až odletěly jiskry. Anastaz se chytil za hlavu a s podivným skřípavým křikem, uražené osůbky, odběhl někam mezi kontejnery. 

Černý Nekuda doběhl rychle na pokoj a šup před zrcadlo- nastala vzrušující chvíle, která se neobešla bez částečného ztopoření. Nekuda rozpačitě stál a prvotní entuziasmus z něho rychle vyprchával při pohledu na italskou devítiocasou kočku Gaspero, vyrobenou z ostnatého drátu. „Zkusím to jindy,“ řekl si Nekuda, aniž by svým slovům opravdu věřil. Naposled pohladil ukazováčkem pichlavý ostnatý drát. „Ne!,“ rozhodl se s určitostí nepoužít biče. Bodys se zatím vrátil z hypermarketu s nákupem žvýkacích bonbónů a ovesných vloček, vklouzl tiše do místnosti a velmi opatrně a jemně za sebou zavřel. Když uviděl Nekudu před zrcadlem, slepnul vztekem. Vykroutil z Nekudovy ruky „nástroj duchovní očisty“ a začal jej vší silou bičovat. „Ty somár vzteklý, ty neznaboh!,“ častoval Nekudu Bodys a jeho slova byla jako zářící ohňostroj, jímž pokrýval oblohu kolem sebe. Nekuda se rozhodl podstoupit nerovný boj s horou svalů, ale probudil se až příští den na podlaze se zkrvavenými zády a zaschlým Balakrylem na kůži.

Pod zdánlivě cynickou slupkou se přeci jen skrývala Bodysova citlivá duše.

Škrabání, hlazení a bití přes kovovou masku čerta, kterou měl Nekuda na obličeji, to byl od toho dne jeho chléb s máslem, to vše se stalo součástí jeho studijního týdne. Stal se otrokem Slovákovy náruživosti. Bodys občas nakuřoval Nekudu lojovou svíčkou přiloženou k jeho kůži, takže jej různě popálil. „Čo ty a  porno,?“ zeptal se jednoho dne Bodys Nekudy a nečekaje na odpověď, vzal ze stěny plechový kříž a vypáčil s ním zamčenou zásuvku ve stole, o které věděl že v ní jeho spolubydlící uschovává pornografii s homosexuální tématikou. Vzal si stoh časopisů, zavřel zásuvku a pověsil mírně zohnutý kříž na zeď. Porno bylo mnohem lepší než čekal. Zanedlouho byl Bodys viditelně vzrušen.

„Tohle asi u zpovědi neprozradím,“ pomyslel si Nekuda, když protahoval Bodysovu prdel, ježto ten byl podobným choutkám uvyklý z klášterního života. „Udělám z tebe muže,“ hekal Nekuda, netuše že dny, jejich křesťanského soužití a modliteb, se krátí.

Bodys vracejíce se z posilovny, rozrazil prudce, jak dělová koule, hlouček zahalečů před kolejemi, přičemž byl spatřen policistou Mausem..........

Po chodníku směrem k Bodysovi kráčel Maus, tonfu na ramenou a obě ruce pověšeny na jejích koncích. Nezvykle ležérní postoj a houpavá chůze policisty naznačovala touhu po boji.

Bodys se otočil a přidal do kroku. A tehdy pronesl policista památnou větu: „Není kam spěchat, kemo !“ Bodys se zastavil. „Nic jsem neudělal,“ řekl Bodys. „Pak ani v nejmenším nepochybuji, že si zdraví zachováte!,“ řekl policista, a protože Bodys zavrtěl hlavou, pokusil se Maus o úder tonfou. Bodys úder čekal, a proto ladně ukročil a strhl policajta na zem, kde ho nepřestával častovat kopanci a kdykoli se těžká kanada rozehnala, dopadla pokaždé mnohem tvrději než předtím. Postava v uniformě se přestala hýbat a Bodys po tomto malém „faux pas“ musel urychleně opustit koleje a vrátit se na Slovensko, než se rozběhne vyšetřování.