Jsem rád, že se ti tento můj zapomenutý příběh líbí... obávám se, že více nežli to, co zde jest, už publikovati nebudu, není sil a mám rozepsány mnohé jiné věci... snad někdy se vrátím k tomuto příběhu....
Zdar a díky...
hmmm... proč anglicky "barbarian" a ne normálně česky "barbar"? a vadí mi, když barbar říká "hrome" nebo "k čertu"... správnej barbar říká "kurva", "gggrrrrggg", "hoummfff" nebo tak něco... jako barbar to přece musím vědět :o)
ináč souhlasím s těma, co říkaj, že to není žádná sláva...
díky hrošíku.. opravdus mě potěšila...
taaak ..konecne i ja te mohu poctiti klubikem..nevim jestli prilis potesi ale patris do sekce Jemnejsi barbarstvo:*))spesl pro tebe ..a jen od hrocha:*)))))))
neprijde mi to ani moc fantasy...je to hezke..ale dyz ja sem hrala DrD vypadalo to jinaceji:*)))))))ale libi...
Líbilo, squííík. Agiar musí bejt osobnost, když se coby chlap nebojí se rozplakat, ačkoli ví, že si to o něm přečte spooousta lidí, squííík. :o)
Squíík, a my máme rádi osobnosti. Jen tak dál Seregile :o) *t
To musím přečíst celý, kdyby nevim co*
Pokud jde o prolog, kdysi jsem se taky pokoušel napsat něco podle Dračího doupěte - skončilo to katastrofou, ale že píšu blbost jsem si uvědomil až za delší dobu. Docela by mě zajímalo, proč ten barbar nejdřív řekne "K čertu" a pak začne lyricky líčit svůj příběh. K postavě takovýho barbara mi to nesedí.
Mno Kcharle...
čti další příběhy o Agiarovi... je to zvláštní hrdina
3/5
to bys mohl hrát jako divadlo, seklo by ti to :))
mňo, četl jsem to až po jedničce....
zatím to vypadá dobře
Pomenovanie Demo sa mi paci... nieco ako uputavka na nieco, co este pride. A bude to obsiahlejsie a uzasne. :-)
líbí se mi...
...romantičtější než obvykle...
Hmmm... o čem to je???
Svůj názor ztotožňuji s Kandelabrem.
No je mi líto Androide, jestli ti nedošlo, že toto je ukázka... jen fragment....
Inu... dobrá tedy...
Ukázka? Něco jako demo? A k čemu to??
Píšeš, že je to dílko, ne ukázka... a i kdyby, stále platí můj názor, že Kandelabr vypíchl nejhrubší "zákysy", které zůstanou "zákysy", ať je to celé nebo jen ukázka.
Je to kvůli lidem.. neradi čtou dlouhé věci...
Může to znít jako alibismus, ale ani já nestíhám číst dlouhé věci..
Hmmm... zní to, jako když přizpůsobuješ své psaní čtenářům.
Hlavně jde o to, že se řeší řemeslo, jakým je to napsáno.
Ostatně můžu něco sdělit deseti větami nebo sto větami, na délce nezáleží.
Tady jsem se dozvěděl nudnou osobní story o barbarianovi, který krvácí kdoví proč pod stromem a nadává na "lidi", které ani neznám...
Jako kyselá pocitovka je to slušné!
Mno dobrá....
Řemeslně je to zpracované nepříliš dobře, uznávám...
nejde o délku. jde o to, že hrdina musí něčím zaujmout, oslovit a hlavně být představitelný, živý. tvůj barbarian je jak panák z výkladu.oživ ho něčím. a omez hlavně tu teatrálnost, ta mi vadí asi nejvíc (ach bohové a spol)
Uf.. všem dík za kritiky, alespoň vím více pro další psaní....
Mě přímo rozčiluje ta absolutní papírovitost hrdiny. představa raněného barbara, kterého opouštějí poslední zbytky sil a který lamentuje slohem téměř jiráskovským mi vyloudí na tváři spíš úšklebek-nějaké pohlcení atmosférou opravdu nehrozí. Řekl bych, že se ti podařilo i v tomhle krátkém textu ukázat všechny neduhy mainstreamové fantasy
-plytký nebo vůbec žádný příběh
-mátožnost a neživotnost postav,
-rychlošípácká přímá řeč
-figur víc než na orloji, s totálně nevyslovitelnými jmény
-klišovitá slovní spojení (větrem ošlehaná tvář)
promin, nechci ti brát chut do psaní, spíš bych ti chtěl poradit, čeho se vyvarovat a na co dát pozor.
* mne sa to paci. Je to take nadherne pocitove.
Nie som detailista na vselijake ciarky, takze tie mi nevadia.
Ak som to dobre pochopila, toto tvoje dielko nie je v arene, takze komu sa nepaci, nech ho necita. :-)
O, spanila deva, pobavila som? :-)
....ja se priznam, ja tomuhle druhu literatury vubec nerozumim... Ale pises ctive, mas to dobre postaveny...:-)
to je super...nemáš ještě další díl, přijde mi to nějak useklý
Nezlob se na mě, ale přijde mi to tuctové.
Andulko... žánr fantasy je prostě takový zvláštní...
Damone... možná něco o Agiarovi napíši...
Abyss... :-))
fungusi2: ... díky povídkáři...
StvN: je to průplav emocí, které ve mě hrály... tuctové.. no tvůj názor... neberu ti ho....
V každém případě dík za přečtení...
Nemluvil jsem o emocích, samozřejmě, ty nesoudím.
Mluvím o situaci, o jejím podání a o námětu.
Nezatajím, že mě rozčiluje množství jmen. Ale vím, že to ve fantasy bývá zvyekm.
Sloh také nesoudím. Nejsi přece žádný začátečník.
Ja vim, proto jsem se na zacatku omlouvala....ja tomu zanru vubec nerozumim....a tak jsem si to jen tise precetla pokyvala hlavou a potichoucku zavrele dvere...:-))))
Äno mohl jsem objasnit něco o Ivrii, zemi kde potkal barbarian Agiar svou krásnou Amarien.... něco Bakarovu synovi... něco o Kirsanovi stvořiteli.... však to přijde...
Román.
Chraň nás stvořitel Asghar, nebo Bengal nebo Cokoliv.
Nic vás neuchrání.... budu psát, až se bude od propisky a následně od kláves kouřit.... a až to zavařím tady... tak se všichni .... nevímco....
To nemám naplánovaný.... :-)))
T*
Déšť. Vlastně spíš prudký liják. Svlažoval unavenou zemi. Smýval prach z cesty, která se vinula mezi remízky a poli. Pak se ztrácela v dálce mezi skalami. Po této cestě pomalu pokulhával Agiar - vysoký rozložitý muž v tuto [
té] chvíli zahalený do potrhaného pláště z vlčích kůží. Zdálo se, že krvavá stopa, kterou za sebou zanechával, z něho ubírá [
mu odbírá, odsává, ubírá] i síly, které ho nutily jít [
díky nimž ještě mohl jít]. Co chvíli se zastavil a [
při]tiskl si ruku na hruď, kde [
odkud] krev prosakovala zpod lýkového obvazu a stékala po jeho těle [
u po těle] na zem. Jen silou vůle se přinutil udělat [
nutil dělat] další kroky.
„K čertu,“ ulevil si a zhroutil se pod blízkou košatou lípu [
lípou u cesty (nebo podobně), "blízkou" sem nepatří].
Déšť se postupně zmírnil [
postupně ustával, zmírňoval, až přešel] z prudkého lijáku na drobné mrholení [
do drobného ...]. Agiar se namáhavě usadil k patě stromu.
„Ach bohové,“ utrousil do šumění deště ve větvích.
„Kéž bych tě nikdy nepotkal, ó Amarien. Má spanilá Amarien. Líbat tě tam v Ivrii v tom březovém háji. Měli jsme tam zůstat a neodcházet. Neodcházet ke tvé matce na jih. Čert ji vem. Poslala mě do spáru [
spárů] toho syna Bakarova. Proklet buď den zrození staré rasy vlčího plemene!“
Agiarův osamocený proslov přerušil dusivý kašel, který chvíli otřásal jeho tělem.
„Teď ponesu úděl vlka samotáře – úplněk luny bude prolévat lidskou krev a pohaní mou čest barbariana.“
Na chvíli se odmlčel a naslouchal šumu deště.
„Ale najdu tě Amarien. Ty, která jsi našla věčnost v síni samotného Kirsana a jeho služebníků. A až zemřu, očistím jméno svého rodu před soudem Stálého plamene!“
Tato slova Agiar již křičel. V dáli zahřmělo, jako by příroda sama chtěla stvrdit tuto přísahu. Agiar sklopil hlavu. Jeho větrem ošlehanou tvář zkrápěl příval slz. Agiar se roztřásl trhaným pláčem.
„Ach jsem vinen tvým osudem, ó Amarien!“
Písmák