Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přiznání v kostele

02. 02. 2004

1753

Autor

Gerzon

Poprvé zveřejněno v Hofylandu, diskuzním klubu "Báseň na Šest Slov" v listopadu 2002. Předm zadaná slova: ďábel, fretka, oltář, paruka, znamení a mámení.

Tentokrát jsem za základ nevzal historickou událost (jako tomu bylo ve "Wagnerovi" a "Kolumbovi"), ale starou (ale ne židovskou jako tomu bylo v "Půl na půl") anekdotu.

Farář ptá se kostelníka ve tmě sákristie:
"Kostelníku, řekněte mi, kdo mešní víno pije?"
Kostelník má jindy řečí jak opilá fretka,
teď však mlčí, víc neřekne, nežli němá tetka.

Farář ptá se kostelníka ve tmě za oltáři:
"Kostelníku, jste to vy, že, kdo mé víno paří?!"
"Řek' jste něco, důstojnosti, čí se mi to zdálo,
v těchto místech slyšet není neb jen velmi málo.

Jestli mi to nevěříte, jakmile dám znamení
vyměníme si svá místa, prubnem ďábla mámení."
Provedli, jak ujednáno a kostelník melduje:
"Jste to vy, kdo, důstojnosti, s mojí ženou obcuje?"

Farář jindy slovy hýří, z katechizmu kázání,
když kostelník na svém trvá, vyřkne svoje přiznání:
"Opravdu tu není slyšet, dám vám na to záruku,
jestliže to není pravda, sním svou vlastní paruku!"