Mír pro les

Tam, kde dlí Nor byl dům. Dům měl sad, sad měl zeď. Pod zdí spí myš. Sní své sny, jak kot chce myš, jež jde pro sýr, jak kot měl žal, kde myš zná líp hru, kdy kot byl out. Při zdi ční půl úlu, pod ním tlí vích, pod ním bdí plch. Zří, jak jež jde při zdi pro lup.

Nad zdí vál máj, dul jak fén. Pěl tam kos pro jar ódu, pěl tam hýl pro máj tuš. Hle - den jak med, jak mech.

Žil byl bán, měl ten dům, měl též psa. Ten pán byl Nor, ten pes byl chrt. Jak šel ten den jak med, děl muž psu: "Jdu pro pás, nůž, luk, šíp, vak, síť, oko, bič, též pro rum. Chop hůl, běž, zve nás lov!" Muž pak šel tam, kde dlí kůň, tam též byl vůz.

Pse, nes hůl sem!", řve ten muž. Jak pán děl, tak pes šel. Pak pes hop - teď byl tam, kde byl psí pán. Koč pak jel, kde lán lnu měl ten bán.

Tam vrch byl, při něm les, nad ním lom, pod ním důl. Důl tam byl pro sůl, pro cín, leč moc let zde šlo, kdy byl živ. Lom úží též své dny, dal drť, ale teď již spí.

Les moc živ byl, měl moc sil. Den ode dne ční víc než dóm. Dub peň chce mít výš než buk, buk pne báň výš než keř, keř lpí být výš jak trs, trs zas akt hrá výš než drn, drn dbá být výš než zem, pod níž lze běl hub rýt. Sto mil šíř, dvě sta mil dél prý měl ten les, než žil ten jev, kdy muž ťal, kdy peň měl pád.

Les čím dál tím víc byl sám taj. Byl pln fám. Kdo doň jde, ten pak prý moc lká, prý moc slz mží neb duch zlý naň rok neb dva tká pech, než pak mře jak při při, při níž krk lze tít.

Bán udá les jak cíl, než kde vem ční zde elf. "Ave, non!", řka elf, "Dál jet lze jen, bys živ byl míň než den. Les bdí, mél zde, jen pár mil ode lnu, vší tůň." Pak pěl elf ódu zla:

"Tam fág, dým, puch jen úží dech,
tam výr, sýc, vlk též své 'húú' tká,
mor žne vše, nač jen smí dát pech,
kdo živ tam jde, ten tlí jak kal,

tam plá jak vích jen ten zlý běs,
pln čar mág ten jak nach rdí šat,
kdo chce tam jít, pak vlá jím děs,
jak věž, jež rce: 'Dám víc než mat!'"

Sám bán měl pro les žal neb lví díl cla jak daň měl mít. Leč les byl dut, kdo sic šel tam, nic dal jak daň, toť vše. "Kéž mír bych pro les jal", děl pán, "dík, jsi elf teď náš. Jeď dom, vem brk, piš arch, pěj mír! Žij pro les jen, ceň pro něj mír, čiň vše pro něj, viř kal ode dna, měň vše tak, aby mír zde byl. Dál měř zem, osm set arů jen pro váš lid, aby lad zde byl. Mně mír mil, Nor jak elf, bez vád jen lze žít! Toť náš cíl. Suď nás jak vás jen bůh! Ber vůz!"

Tak děl ten bán. Šel dál sám, při něm jen pes. Šel jen kus, pak děl: "Hle, pse, nač oko zří! Tam los jde, býk neb laň. Jak kde nic zde nic. Běž, pse! Maž, laj, ječ, drž, hoň, šal, bij, hrň, der, ceď, ruš, jmi, raň, raž, nič, rvi, boř, řež, kos, seč, mař, moř, dav, hyň, zab jej! Pak nes jej sem!"

Pes měl moc sil, měl čich, tak šel. Pak psí řev vyl jak děs, los běh dal, leč pes jak vlk dře bok, rve krk. Jak sto lvů pes jej bil, jen zlý los pro něj měl. Pak při vsi Bor bůh dal, tam los nos pod drn dal. Tma jak noc obě oči jme. Tak mře ten los!

Pak pes vyl, pán šel tam. "Mám rum, teď pij, lež neb spi, můj pse!", děl ten muž. Pak sál ten mok, dal psu též lok.

Bán hrd byl pro ten hon. Ten ruch, ten pych byl ale pro mír puč, toť byl pro mír

END.