Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
Femme Fatale Čungelenge
datum / id17.02.2004 / 108908Vytisknout |
autorMovsar
kategoriePovídky
zobrazeno4360x
počet tipů11
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Femme Fatale Čungelenge

Stalo se to jednoho slunečného jarního dne. Plešatý Matěj, provozní jedné malé internetové kavárny a vášnivý modelář, zrovna zkoušel své nové dálkově ovládané letadýlko Vážka 303 na centrálním náměstí, když se mu vláda nad strojem vymkla z rukou a v davu lidí si vybrala čelo snědé ženy. „Prásk“ kamikaze trefilo cíl. Po chvíli, co se žena vzpamatovala z lehkého otřesu mozku, ublinkla a uviděla k ní se řítícího menšího muže obtloustlé postavy v šortkách a tílku, silně ochlupatělého, vlastně viděla nejvíc jeho obří vodnatou hlavu na níž stále ještě setrvávalo několik posledních mastným filtrem potažených vlasů. Vlály mu nešťastně a kýčovitě ve větru. Přestože toho v životě zažila již mnoho, padla na ženu úzkost, jakou jen tento tvor v lidech mohl vyvolávat. <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

„Ne-nestalo se vá-vám nic?“ koktal Matěj ustrašeně při vidině průseru. To ale ženu uklidnilo a přešla do útoku. „Thý phýčo!“, spustila jako siréna.

Po pár minutách už spolu seděli v hale blízkého nádraží, kde se jí Matěj rozhodl odškodnit. Když se Čungelenge zeptal co si dá, volala na něj z lavičky naproti Kafématu: „Khaphčhíno, s chukrem!“ A protože ve světě nádražních čekáren se život bere, tak jak je, a kolem žádné kaše se nechodí dlouho, skončilo toto podivné setkání krátkým pobytem v záchodové kabince a brzkou svatbou. Matějovi se v náručí živočišné Čungelenge natolik zalíbilo. 

Teprve časem si Matěj na své ženě začal všímat toho negativního. Měla šest dětí, kterým se stal otčímem, a to až do doby než se všechny postupně – jakmile překročí onu magickou hranici patnácti let, což u nejmladšího činilo ještě celých dvanáct – rozutečou do nápravně výchovných zařízení, která se jim stanou druhým domovem. Dále to byly Čungelenginy prsy, které po šesti odkojených smradech vypadaly jako cecky vlčice Rey. A tak, i když doby, kdy Matěj Čungelenge psal zamilované lyrickoepické básně nerýmované: …voníš mi jako svíčková/prsa máš jako knedlíky/a z píči teče ti dvanáctka…, a ta ho pak za to častovala nevybíravými a pro jeho srdce básníka zvlášť zraňujícími slovy: „Nhé, radši přhines peníze, thy poéto!!“, byly nenávratně pryč, vždy se našla na tuto Matějovu bolístku náplast. Pohled na opilou a nahou Čungelenge v něm probouzel noc co den co noc zvířecí chutě. Nevadilo mu ani, že mu při tom vždy říkávala: „Nhé už sléz, ty dobýtku.“

A tak Matějovi ubíhal život ve svižném tempu divokých večírků, za zvuků kytar, hrdelních zpěvů a praskání všudypřítomných ohňů.

 

Jednoho dne vpodvečer vstoupil do jeho kavárny indický student a aktivista Aladar Wišnuwatar. Bylo to po únavné několikadenní pitce s Čungelenginou početnou rodinou a tak Matěj vyspával na klávesnici. Když se chlapec lámanou češtinou optal, kde se může usadit, zvedl Matěj hlavu z klávesnice, na čele ještě přilepené kolečko salámu, a v drobném mužíkovi poznal Čungelengina bratra Kolomana, který mu naneštěstí při návštěvě odcizil kapesní hodinky a dvěstě korun. Navíc si několikrát zasouložil s Čungelenge a její dcerou Majkou. Marně se mu indický hoch snažil vysvětlit, že jde o omyl, Matěj ho fackoval, kopal, jak se to za těch pár měsíců pobytu v uzavřené societě naučil. Ještě chtěl s bezvládným tělem, které po sobě zanechávalo krvavou stopu mrtvého býka taženého arénou, vytřít kachlíkovanou podlahu, to už ale někdo stačil zavolat policii. Když Matěj z okna uviděl modrá světla krájející noční tmu, pokusil se spasit útěkem po schodech domu. Vybral si ale špatný směr, a tak už ve druhém patře slyšel hlas policisty: „Stůj, sic ti má kule provrtá pravou plíci.“

 

„Za všechno můžeš ty, za všechno můžeš ty!“ vztekal se Matěj v návštěvní místnosti do sluchátka za tlustým sklem na Čungelenge. Matěj tak předběhl všechny Čungelenginy děti a podle návrhu státního zástupce se zdá, že ještě i na nejmladšího – a je to celých čtrnáct let – tu počká. 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

26.02.2005 00:00:00drami
Tož tedaaaa :-))))))
thýpek :-))))
24.01.2005 00:00:00Movsar
nejsem čáves evičko. váš? jen žiju ve městě, kde jich je hodně. tisíce. dokonce i jejich "slavný" olašský král a jejich ministerstvo. když jsem jednou s kamarádem stál u stánku na párek, stáli vedle nás dva. a špráchovali po jejich. hin tut kríza, mangejek, .. bylo naše poslední zvonění, byli jsme ovínění, nedbaje jejich výbušné povahy a nesmlouvavosti, kamarád se do jejich hovoru vložil. něco jim řekl, už nevím co, jeden z těch "olachů" se na něj zvědavě podíval a zeptal se:"nhé, ty umíš azerbajdžansky?"
24.01.2005 00:00:00Evička
:-)) umyme byt roztomyyly :-))
20.01.2005 00:00:00Evička
Sléz, ty dobýtku ... :-))) žargon ovládáš podezřele dobre!! si ty vubec
gádžo, neesi náš? :-) moc dobre tip
17.04.2004 00:00:00malej_blazen
t
24.02.2004 00:00:00aaa_aaa
Čungelenge je naprosto bezkonkurenční :o))))))))
24.02.2004 00:00:00pampelin
*
21.02.2004 00:00:00Elyn
* dobrá je...;)
20.02.2004 00:00:00popel
teda ať přemýšlím jak přemýšlím tak všechny filtry který se mi vybavujou sou prostě placky co něco zachycujou.... mno ale proti gustu.... at si má na těch vlasech pan Matěj co chce...
20.02.2004 00:00:00Movsar
texty čteš se slovníkem cizích slov v ruce... dobrá, příště si vem encyklopedii. nějakou lepší.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.