Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Femme Fatale Čungelenge

17. 02. 2004
12
0
6068
Autor
Movsar

Stalo se to jednoho slunečného jarního dne. Plešatý Matěj, provozní jedné malé internetové kavárny a vášnivý modelář, zrovna zkoušel své nové dálkově ovládané letadýlko Vážka 303 na centrálním náměstí, když se mu vláda nad strojem vymkla z rukou a v davu lidí si vybrala čelo snědé ženy. „Prásk“ kamikaze trefilo cíl. Po chvíli, co se žena vzpamatovala z lehkého otřesu mozku, ublinkla a uviděla k ní se řítícího menšího muže obtloustlé postavy v šortkách a tílku, silně ochlupatělého, vlastně viděla nejvíc jeho obří vodnatou hlavu na níž stále ještě setrvávalo několik posledních mastným filtrem potažených vlasů. Vlály mu nešťastně a kýčovitě ve větru. Přestože toho v životě zažila již mnoho, padla na ženu úzkost, jakou jen tento tvor v lidech mohl vyvolávat.

„Ne-nestalo se vá-vám nic?“ koktal Matěj ustrašeně při vidině průseru. To ale ženu uklidnilo a přešla do útoku. „Thý phýčo!“, spustila jako siréna.

Po pár minutách už spolu seděli v hale blízkého nádraží, kde se jí Matěj rozhodl odškodnit. Když se Čungelenge zeptal co si dá, volala na něj z lavičky naproti Kafématu: „Khaphčhíno, s chukrem!“ A protože ve světě nádražních čekáren se život bere, tak jak je, a kolem žádné kaše se nechodí dlouho, skončilo toto podivné setkání krátkým pobytem v záchodové kabince a brzkou svatbou. Matějovi se v náručí živočišné Čungelenge natolik zalíbilo. 

Teprve časem si Matěj na své ženě začal všímat toho negativního. Měla šest dětí, kterým se stal otčímem, a to až do doby než se všechny postupně – jakmile překročí onu magickou hranici patnácti let, což u nejmladšího činilo ještě celých dvanáct – rozutečou do nápravně výchovných zařízení, která se jim stanou druhým domovem. Dále to byly Čungelenginy prsy, které po šesti odkojených smradech vypadaly jako cecky vlčice Rey. A tak, i když doby, kdy Matěj Čungelenge psal zamilované lyrickoepické básně nerýmované: …voníš mi jako svíčková/prsa máš jako knedlíky/a z píči teče ti dvanáctka…, a ta ho pak za to častovala nevybíravými a pro jeho srdce básníka zvlášť zraňujícími slovy: „Nhé, radši přhines peníze, thy poéto!!“, byly nenávratně pryč, vždy se našla na tuto Matějovu bolístku náplast. Pohled na opilou a nahou Čungelenge v něm probouzel noc co den co noc zvířecí chutě. Nevadilo mu ani, že mu při tom vždy říkávala: „Nhé už sléz, ty dobýtku.“

A tak Matějovi ubíhal život ve svižném tempu divokých večírků, za zvuků kytar, hrdelních zpěvů a praskání všudypřítomných ohňů.

 

Jednoho dne vpodvečer vstoupil do jeho kavárny indický student a aktivista Aladar Wišnuwatar. Bylo to po únavné několikadenní pitce s Čungelenginou početnou rodinou a tak Matěj vyspával na klávesnici. Když se chlapec lámanou češtinou optal, kde se může usadit, zvedl Matěj hlavu z klávesnice, na čele ještě přilepené kolečko salámu, a v drobném mužíkovi poznal Čungelengina bratra Kolomana, který mu naneštěstí při návštěvě odcizil kapesní hodinky a dvěstě korun. Navíc si několikrát zasouložil s Čungelenge a její dcerou Majkou. Marně se mu indický hoch snažil vysvětlit, že jde o omyl, Matěj ho fackoval, kopal, jak se to za těch pár měsíců pobytu v uzavřené societě naučil. Ještě chtěl s bezvládným tělem, které po sobě zanechávalo krvavou stopu mrtvého býka taženého arénou, vytřít kachlíkovanou podlahu, to už ale někdo stačil zavolat policii. Když Matěj z okna uviděl modrá světla krájející noční tmu, pokusil se spasit útěkem po schodech domu. Vybral si ale špatný směr, a tak už ve druhém patře slyšel hlas policisty: „Stůj, sic ti má kule provrtá pravou plíci.“

 

„Za všechno můžeš ty, za všechno můžeš ty!“ vztekal se Matěj v návštěvní místnosti do sluchátka za tlustým sklem na Čungelenge. Matěj tak předběhl všechny Čungelenginy děti a podle návrhu státního zástupce se zdá, že ještě i na nejmladšího – a je to celých čtrnáct let – tu počká. 


drami
26. 02. 2005
Dát tip
Tož tedaaaa :-)))))) thýpek :-))))

Movsar
24. 01. 2005
Dát tip
nejsem čáves evičko. váš? jen žiju ve městě, kde jich je hodně. tisíce. dokonce i jejich "slavný" olašský král a jejich ministerstvo. když jsem jednou s kamarádem stál u stánku na párek, stáli vedle nás dva. a špráchovali po jejich. hin tut kríza, mangejek, .. bylo naše poslední zvonění, byli jsme ovínění, nedbaje jejich výbušné povahy a nesmlouvavosti, kamarád se do jejich hovoru vložil. něco jim řekl, už nevím co, jeden z těch "olachů" se na něj zvědavě podíval a zeptal se:"nhé, ty umíš azerbajdžansky?"

Evička
24. 01. 2005
Dát tip
:-)) umyme byt roztomyyly :-))

Evička
20. 01. 2005
Dát tip
Sléz, ty dobýtku ... :-))) žargon ovládáš podezřele dobre!! si ty vubec gádžo, neesi náš? :-) moc dobre tip

t

aaa_aaa
24. 02. 2004
Dát tip
Čungelenge je naprosto bezkonkurenční :o))))))))

pampelin
24. 02. 2004
Dát tip
*

Elyn
21. 02. 2004
Dát tip
* dobrá je...;)

popel
20. 02. 2004
Dát tip
teda ať přemýšlím jak přemýšlím tak všechny filtry který se mi vybavujou sou prostě placky co něco zachycujou.... mno ale proti gustu.... at si má na těch vlasech pan Matěj co chce...

Movsar
20. 02. 2004
Dát tip
texty čteš se slovníkem cizích slov v ruce... dobrá, příště si vem encyklopedii. nějakou lepší.

popel
19. 02. 2004
Dát tip
čtivé, jen mě na začátku vykolejilo: několik posledních mastným filtrem potažených vlasů.... není to spíš mastný film co má na těch vlasech?? :o))

Movsar
19. 02. 2004
Dát tip
díky. a kdo netipoval?! jak to řekl president: do příště se polepšit!:)) popel: samozřejmě lze použít obojí. zbytečná připomínka.

katugiro
18. 02. 2004
Dát tip
brilantně podáno, tak budu držet papulu... :) *

h_a_r_r_y
17. 02. 2004
Dát tip
TO je ale osklivý pribeh.... Ale jinak super! Zapadá do mojí aktuální nálady.... Hrozne se mi líbí výrok: „Stůj, sic ti má kule provrtá pravou plíci.“ Policista má básnického ducha?****

seš prostě dobrej.-)))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru