Pastýřka oveček

Hned časně z rána za svítání

své stádo do pastvin vyženu

tam mezi skály na louky zelené

kde stovky oveček najdou svá štěstí

a v trávě právě probuzené

najdou snad to co hledají

já sedím sama pod lípou

s píšťalkou z tenkého proutku vyřezanou

v ranečku jen kousek chleba a vodu mám

všude se třpytí sluneční jas

a v tichém šumění  slyšet je stromu hlas 

jímž ke mě promlouvá s láskou a něhou

já věrně mu naslouchám

a jeho rady k srdci si beru

ovečkám píšťalkou k večeru znamení dám

- už je čas jít, dušičky moje....

než první hvězdy na noční obloze pozdraví nás

už i to jehňátko poslední  místo si ke spaní našlo.