Každý svého štěstí...

Maminka mi vyprávěla o údělu člověka,

který vcelku vyjadřuje výrok Appia Caeca.

"Každý svého štěstí strůjcem" zněla prý ta věta,

podle níž se zařídili všichni lidé světa.

Povídám si - v technice jsem, myslím, celkem zběhlá,

šroubovák mi v ruce sedí líp než nit a jehla.

Ňákou trubku, dva - tři šrouby, podložky a matky

(mechanizmu jedna část je na principu kladky.)

Stačí jednou otočit a do páky se opřít,

víckrát v cestě nebudou stát nehody ni lotři.

Pohybem tím stroj se spustí, říkám při své česti,

započnou pak nekonečná léta mého štěstí.

Šla jsem slavně přihlásit se patentnímu úřadu,

místo čísla přiřkli mi však místo kdesi na hřadu.

Ťukali si na čelo a nazvali mě debilem,

že prý nelze sestrojiti perpetuum mobile.