Trampoty sběratele radiopřijímačů

Našel jsem na rohu aparát,
trčí z něj nějaký holý drát,
chtěl bych se dopátrat, co je zač,
bude to nejspíše přijímač.

Vytřepat pavouky, vysypat myši,
člověk by neřekl, co je v něm skrýší.
Já ho však spravím, budete koukat!
Domů jsem odtáhl krásný ten poklad.

Flaštička Diavy, kladivo, hřebíky,
prohrabat krabice, nalézti knoflíky,
vrazit tam lampy a anténní drát,
jestlipak ještě dnes bude to hrát?

Vsunul jsem vidlici v zásuvku sítě,
otočil knoflíkem, žárovky svítěj,
anoda koncovky začíná žhnout,
asi jí nesvědčí veliký proud.

Z rádia ozval se podivný hluk,
to nejspíš právě elektrolyt puk,
membrána repráku vylétla ven.
Ještě však nekončí smolný můj den.

Vtom velká rána a stupnice jas
jak proutku mávnutím najednou zhas,
slyším, jak v předsíni jistič mi spad.
Neklamná známka, že máme tu zkrat.

Poslepu tápu skrz ztemnělý byt,
kde jsou ty jističe, musí tu být!
Úspěch se dostavil, světlo je zas,
nechci už slyšeti rádia hlas.

Co teď s ním? Vyhodit byla by škoda,
v hlavě však myšlenka spásná mi hlodá!
Na bursu vetešní vzíti ho zkusím,
za mírný peníz tam prodat ho musím!

On si tu bedýnku kdosi rád koupí,
v rádiu opravě dále postoupí,
práce, té na něm bude mít dost,
získá však do sbírky překrásný skvost.

A já také, s nákladem pár kaček,
odvezu si domů plné auto ... hodnot.