Válka s loky

Zasekl se.

Seděl u psacího stolu.

Na rohu kalamář.

Snář a tiskoviny stohu.

Oh!

Záclona třepotáním odvě-trává opar lihovin.

Noc byla dlouhá.

Moc dlouhá.

Projít kolem pozůstalosti svádělo ke vzpomínkám.

Co všechno si člověk pamatuje?

Botičky s kaničkou.

Flíček.

Vlčí mlha.

Trenýrky.

Opocené čelo z dovádění, hledání.

Pstruh.@ s cibulí.

Dopisy lásky.

Polokruh.

Jak já jí jen miloval.

Miloval jsem sebe.

Dávat bylo jedno-duší.

Odstěhovala se do hor na severu.

Duje tam vítr, mrznou nohy, ale ona je šťastná.

Jsem rád, protože s přemnohými hříchy se dá ještě počítat.

Jde o prsty.

Sek.

Sakra.

Phéé.

Konec je uzlíček z alobalu.

Dojde ether, prostota se vytvaruje, závěr her, uzávěr věr a vypuštěná vana špíny.

Plomba odhnila si od podstaty zubu.

Jsem stár a sám.

Nezažívám.

Nudu, to ne.

…………………………………………………………………………………………

Venku zuří válka v povětří.

Skleróza v ně skel a odrazů.

Sbírka obrazů a kontumace cukru v láhvi sektu.

Sder se. Seber.

………………………………………………………………………………….

Je blízko.

Snad kouká ti přes rameno na tvé předposlední slovo v slzách.

Podškrábnuté nutné číslo.

Či..

Čí jsi Otče, snad i náš?

…………………………………………………………………………………….

Kulometná salva v ozvěnách zápolí s červánky.

Je 8. května.

V rozpuku je generace, která se nechce jenom dívat.

Škoda Škodovky.

Lidé přijdou o práci a Miladě zemřela v troskách máma.

Někdy nechápu lidskou přirozenost.

Jsem potom neurvalý, v záchvatech se opíjím, zpíjím do němoty, polohlasu světlíku.

Je tam klid, jen holubích křídel šum a pohlazení, vlhko v probuzení.

Žijme! ……..jen.

Ta..ta..ta…ta…

Já sám jsem ovšem oříšek, louskáček po proudu plující též.

Taky.

Nedutám, kladívkem přicmrndávám na hlavičku hřeb.

Kolikrát jsem jenom mohl více.

Nemusela být válka.

Lkát se.

….Tank!

…………………………………………………………………………..

V Asii se bičují, sebetrýzní za hříchy minulosti.

Je snad krev odpovědí.

Vědí?

Ten čas v průvodu utonulý, je promarněný.

Ne, tedy ne.

Dnes není čas umírání.

Pomáhat!

 Stavět!

Stavět se pomalu na nohy a neskloniti více tvář.

Bože, dej nám sílu.

Střelba utichla.

……………………………………………………………………………………….

Nad hroby nehluchých si tančí směle svatozář

i smír.

(Věnováno lidem, kteří se tísní v domovech důchodců, na okraji společnosti, bez možnosti zlepšení. Věnováno ročníku 1923)