Sobota

"Ty jsi mě vlastně nikdy nechápal, netušil jsi, co jsem chtěla."

"Tušil. Chtělas toho moc."

"Chtěla jsem dítě."

"Tak to sem nevěděl, taky sem nad tím občas přemejšlel. Pročs něco neřekla?"

"Myslela jsem si, že to na tebe bude brzy"

"Jo, to bylo............a co teď?" Lehký smutný úsměv značil, že zná odpověď.

"Teď už je pozdě" a letmý váhavý pohled naznačoval, že si odpovědí není jistá.

"Si dělám prdel, ne?" Jsem hňup, lásko, stačí jedno slovo a vrátím se, zapomeň na všechno, řekni to....prosím.

"Promiň," proč o tom vtipkuje? Zahodila bych fungující vztah pro ten, který v minulosti neměl budoucnost a v budoucnu by ho děsila minulost......a on si vtipkuje.

"Ne, ty promiň," jsem pako.

"Jsi pořád stejně milý," něžný pohled do krajiny.......ach, zapadající slunce.

"Milej?? Nikdy jsem nebyl milej a ty to víš," pako, vždyť je to jasný, i to slunce už pro nás zapadlo. Mít tak tu sílu udržet ho ještě chvíli žlutooranžový, "jsem pako a tys vždycky měla pravdu."

"Ne, to nejsi, nejsi pako, jen jsme si nerozuměli, jsme každý jiný.....to se stává," nedávala jsem ti, co jsi potřeboval, teď  jsi asi šťastný. Vlastně tě chápu.

Já klátil holku, kterou klátil kde kdo, zatímco tebe chtěli ti, jenž by si tě vážili....a tys je nechtěla.....do hajzlu, proč jsem takovej debil?! "Taky jsi mě nechápala. A zase máš pravdu, jsme jiní." A to zasraný slunce už je v prdeli.

"Ráno vstávám dřív, uvařím si kávu a pak se dlouze dívám, jak vychází slunce, to má vždy tak přitažlivě oranžovožlutou barvu," to on obvykle ještě spí a já se modlím, aby nezazvonil budík a nevím proč to.

"To je mi novina," sem fakt cynik.....taky ráno čumim z vokna a piju kafe. Jenomže ty ho určitě piješ s ním.....a ráno se vítáte po noci.

"Proč ta ironie?" Dřív jsi za mnou každé ráno přišel, sednul jsi si na schody u domu, políbil a to ti tenkrát východ slunce nevadil. Proč je tak nepříjemný?

"Protože jsi to dělala vždycky, tak mi to nemusíš popisovat," já pak zbytečně vzpomínám a je mi na hovno.

Ani mě nenapadlo, že si vzpomeneš, už je to dávno. "Omlouvám se, vidíš.....nerozumíme si."

"Jo, vidim," vidím jenom tebe. Měl bych jít, určitě už bude čekat a zase se rafnem. Nebo bude někde s holkama a dneska už se nevrátí, taky dost možný. "A co vlastně ty a ON?" Neznělo to moc zvědavě?

"Já........" Přijde z práce a bude jako obvykle moc příjemný, milý...ohleduplný, něžný, budem se milovat a já budu myslet na tebe. "....fajn."

"Co fajn? Je dobrej? Myslim jako celkově, seš spokojená?" Asi seš, strašně ti to sluší.....tak strašně moc.

"Ano, všechno je v pořádku," tak proč....?

"To sem rád, je to vidět, přibralas.....trošku," zase kecám, jsi krásnější než kdy jindy. Asi jsou fakt v poho.

Tobě už se nelíbím, jemu ano, má mě rád a nikdy by mi neřekl, že jsem přibrala.

"A kdy bude svatba?"

"Neboj, pozvu tě. A jak to vypadá u tebe?"

"Jo, jen mě pozvi a garantuju ti, má milá, žes takovou svatbu ještě nezažila. "Všechno O.K."

"Nemáš vyžehlené kalhoty."

To proto, že není nikdo, kdo by je vyžehlil. "No vidíš to, sem je popadl a v tom spěchu si vůbec nevšim. Sem fakt pospíchal" ....za tebou.

Měla bych jít uvařit večeři. "Půjdu"

Asi už je na cestě z práce, tak mu de uklohnit dlabanec. Večer si ohřeju párky. To ona se s ním asi bude zrovna.... "Jo, už bych měl taky jít, dík za procházku." Dík za procházku? No já jsem vůl.

"Není zač," stejně jsi se se mnou zase nudil. Doma na tebe už určitě čeká ta vášnivá slečna, které se nikdy nebudu podobat.

Vrať se ke mně, potřebuju tě...."ale jo, ani bych se nedivil, kdybys mě už nikdy nechtěla vidět."

Blázínku, "tak se měj krásně," já se také pokusím.

Blázne, bez tebe a krásně? "Ty taky." Co děláš o víkendu? Bude zase v sobotu v práci?

"Někdy se zase ozvi, když budeš chtít," budu ráda.

Jsi pořád stejně zdvořilá, diplomatko, jsi ráda, že se mě zbavíš. "Možná někdy, tak ahoj."

A slunce už úplně zapadlo.