Balada o slanině prošlé již v předvelikonoční úterý

Prošlej smutek a prach zpráchnivělejch časů

Snoubí se dnes s mou zlobou k sobě

Vaječné žloutky se mi dnes smaží jedna báseň

Ve volských očích máš vůni zplesnivělejch klasů

Slunce dnes jsi zbytečné  a kometa-

Mrtvá tanečnice celuloidovejch snílků

A melancholie májového dne se na podzim zastavila-

Joel se už naposled krčí v nekonečné křeči

A květy lip v jeho okolí již nenávratně vadnou

Nejděsivější představy se zhmotnily v kůži stromu prázdnou

I v nekonečné agrasivní cigaretě je síra a srdce křepelčí

Je smutno světu že zabil svou hybnou sílu-

Je smutno mu ve věčném blouznění jak oheň Peršanů

A melancholie májového dne se na podzim zastavila-

Joel se svíjí bez hnutí řasy se mu klepou

Je konec lidství a rozškvařené slunce si utřelo pot

Jest konec snažení titěrné síly živočišnejch bohů hrob

Květy lip nenávratně vadnou - vosy se klepou

Prší a déšť nesmyje ze slunce ani jednu slzu smrdutou

Zatuchlejší lógr nejznámějších měsíčních period - i měsíc se zkazil

A melancholie temného večera se na podzim zastavila-

Joel se rozsypal v nekonečné množství vzpomínek

I stesků v květech dávných lip pošlejch mrazem

Jediné co zůstalo je ten bludnej a připalující plamínek

Májového dne jehož melancholie se na špeku zastavila-