Zahnívající kremrole a šeptající kamelot

Dvě neviditelná zvířata stojí uprostřed ulice, kamelot šeptá a odhozená kremrole hnije jako o závod, takovou rychlostí jakou je jenom v dané situaci schopna, aby nenarušila dopravní zácpu.

„Kam pošleme letectvo,?“ ptá se hloupě neviditelný pes. „Tam!, ukáže krysa prackou na autobus s dětmi, tam je to nejvíce ucpané,“ vysvětluje nutnost letecké operace.

„Musíme myslet na vítězství,“ říká krysa neviditelnému psovi. Neviditelný pes žvýká zelené jablko od vysoké ženy. Oba nejsou tak daleko, aby neslyšeli šeptat neúnavného kamelota.

Ve vysílačce to zašumí: „Ano pane!“ Neviditelný pes řekne neviditelné kryse: „Dobrá práce, ale zastav ty lodě než dojde k nejhoršímu!“ Všechny lodě jsou zality v betonu kolem města, ale jsou složeny z atomů a ty se neustále pohybují, a proto je nemohu zastavit. Lodě jsou zaneseny v územním plánu jako domy,“ směje se krysa. „Aha,“ řekne neviditelný pes, aniž by mu plně došel strategický význam takto maskovaných lodí.

V čajovně je přivítá neviditelný rejsek, takový neduživý kripl, před kterým stojí obrovská keramická nádoba s kouřící tekutinou- pravděpodobně čajem. Na nádobě je napsáno tenkým písmem, červenou barvou co vypadá jako želé z narozeninového dortu: 100% PURE TEA. Rejsek vytáhl z rukávu trumfové eso a pohodil ho nenuceně na pult. V temném přítmí čajovny kojila své černé dítě hluchá žena.

„Posaďte se na volná místa a vyberte si z naší nabídky čajů!“ Neviditelná krysa si vybrala Čaj sedmi zelených tůní a neviditelný pes zase čaj Oolong. Rejsek jim oba čaje nalil z velké keramické nádoby a to krysu zarazilo. Chytila rejska za pačesy a třískla mu hlavou o stůl: „Ty jeden šejdíři!,“ vypískla nazlobeně. Rejsek s hlavou přiraženou na dřevěný pult odpovídá kryse: „V té nádobě je celkem 61 druhů čajů, takže jsem vás nikterak nepodvedl!“ Krysa povolila železné sevření, neboť musela připustit, že rejsek má pravdu. Pes seděl u stolku a propaloval svou neviditelnou tvář sebezpytujícím pohledem v malém kulatém zrcadélku, které podle certifikátu pravosti na jeho zadní straně, údajně pocházelo z havarovaného letadélka Káněte. Do rodinného prostředí čajovny vešel muž fungující na cukr, byl oděn v havelok a z úst mu čouhal cukrový špalek, který muž nepřetržitě cucal, až mu modraly rty. „To je dost,“ řekl a posadil se hned vedle krysy (nemohl ji totiž vidět). Muž fungující na cukr si však nemohl nepovšimnout dvou olepených šálků s nedopitým čajem, které se rozhodl osladit a potom okamžitě vypít. Sotva co se dotkl kameninového hrnečku s motivem draka, chytila ho za límec krysí pracka. „To je můj čaj,“ řekla muži neviditelná krysa (pes se v té chvíli příšerně a zcela neadekvátně rozesmál).

„Chápu, jste neviditelní a pijete tu čaj,“ řekl muž s jistou dávkou samozřejmosti a vložil si do úst dvě kostky cukry z malého papírového kornoutku, co nosil neustále u sebe, aby mohl zvyšovat hladinu cukru v krvi, kdy se mu zamane. „Sdělím vám pravdu o třech neznámých, ale má to jeden háček,“ řekl muž fungující na cukr a sotva co se kostky cukru začaly na jazyku rozpouštět, muž viditelně pookřál. Dívejte! Pln energie si protkl obě víčka vazacím drátem, pověsil na ně malé sošky panenky Marie odlité z olova, a potom na oba neviditelné kumpány rozpustile zamrkal. Moc mu to nešlo, ale byl to dobrý kousek, při kterém kupodivu netekla krev. „Dones cukr,“ zavolala neviditelná krysa na rejska.

„Tady máš cukr a ukaž nám ještě něco,“ přisunula krysa plnou cukřenku před muže fungujícího na cukr. Muž si lačně sypal obsah cukřenky do úst (nestíhal cukr polykat a proto se mu sypal po bradě a po šatech, cukr měl i ve vlasech). Cukr krystal se třpytil, a proto to vypadalo jakoby muž polykal jemně mleté diamanty. Muž zapil cukr čajem barvy inkoustu, vstal a rozběhl se proti zdi a kopl vší silou do betonu a světe div se: otiskl svůj mokasín hluboko do betonu. Óó, ozvalo se obdivně od stolu, kde nikdo neseděl. Vzápětí čajovnou otřásla hromová rána a muž padl k zemi s rozervaným hrudníkem a za pultem stál šklebící se rejsek s kouřící loveckou kulovnicí ráže 6,5 mm. „Nikdo mi nebude dělat z čajovny kůlničku na dříví, toto je kulturní stánek, kde probíhá očista duše, a kde vznikají a současně zanikají sociálně-ekonomické vztahy mezi lidmi“. „Nekecej ty jeden mudrlante a dones nám čaj,“ vyštěkl pes zhurta na rejska. „Už se to nese!“ zahlaholil rejsek a zvrhl na sebe obrovskou nádobu s horkou tekutinou. Opařený rejsek ztratil vědomí a to byl popud pro oba milovníky čaje, aby opustili čajovnu bez placení. „Stejně to byl příšerný čaj,“ zabručel venku neviditelný pes, zvedl nohu a vymočil se na kandelábr.