Ráno

"Předej žezlo, temná královno, pro dnešní den nastal tvůj čas."

"Hohó, ještě ne princi, ještě odpočívej. Mám tu stále trochu práce."

"Ne, teď ty máš nárok na odpočinek, vezmi si svůj černý háv a jdi, pro tento den již tvá služba skončila."

"Pleteš se, tamti dva se právě modlí za dalších pár minut tmy."

"Pochybuji, královno..."

"Tak se podívej a udělej si jasno, princi."

"Máš pravdu, vneseme do případu trochu světla."

"Posečkej, nech je alespoň obléci."

"Zdržuješ královno, vše čeká na můj příchod, ustup laskavě, jdu budit květiny."

"Dobrá tedy, jdu opět jinam, přijdu večer...kolem deváté. Princi?"

"Ano?"

"Prosím, nepouštěj světlo tam do toho domu, nechej jej spát i ve dne."

"Víš moc dobře, že to nejde a jdi už, probouzím ptáky, ale bojí se tě, sejdeme se opět večer."

"Znovu žádám, nech netopýrům tmu, také z tebe mají strach."

"Inu dobrá, ale na oplátku mi před odchodem smáčej půdu, dnes bude prudké slunce."

"Děkuji ti, drahý princi...odcházím. Udělal jsi mi radost, proto zbarvím nebe do pestra."

"Vřelé díky, královno. O desáté král Den bude očekávat příchod princezny Noci, připravím ti oblohu pro hvězdy, ale už jdi, mám tu vážně spoustu práce. Buď s Bohem."

"Buď s Bohem, princi."

"Zapomněla jsi tu háv, ten tvůj bílý, co nosíš ráno...krááloovnóóó... Ach, ty tvoje ranní vtípky. Stále jen mlžíš a odcházíš tak chladně.

Na každou jizvu, ránu či bolest je lékem slunce, tak vstávej, ty vševědoucí oranžové, mám tu jeden mlžný opar a přenádherně mlhavou vidinu dnešního dne, pomoz mi, můj věrný kamaráde. Obejmi svět paprsky, pohlaď tak něžně, jak jen to nejlépe dokážeš."

A princ Den má konečně jasný denní plán.