Bolavé srdce

Když srdce bolí, je to zlé...

Když srdce bolí, je to zlé !

Zrychleně dýcháš, tělo jak v plamenech,

pošlapán ležíš bezmocně na zádech.

Nevíš, co dělat máš,

proč a kam utíkáš…

Jak jen máš utišit srdce své bolavé ?

 

Když srdce bolí, je to zlé !

Vzpomínka na ni ti pokoje nedá;

ona, ty, láska – v mysli ti hlodá –

slzy ti kanou na tváře hořící.

Chceš vrátit čas, nechceš být trpící.

Jak bys jen vyléčil srdce své nemocné ?

 

Když srdce bolí, je to zlé !

Řekla :„Nemám tě ráda již,

snad že to pochopíš…

Mám toho s tebou dost,

náš vztah – jen minulost !“

Cítíš, jak pláče srdce tvé zklamané ?

 

Když srdce bolí, je to zlé !

Ty, který hájíš vždy lásku a čest,

nechápeš dobře, jak možno jest,

že poté, co spolu jste za ta léta prožili,

ona hned s jiným teď setírá rozdíly.

Jak krutě se svírá srdce tvé zrazené !

 

Když srdce bolí, je to zlé !

Však hleď  hbitě vyskočit z prachu cest,

a hlavu svou nahoře zas hrdě nes !

A nic nedbej na posměch, nedbej nic na řeči,

sám sebou buď, lidem dívej se do očí,

až najdeš tu, ke které láska tvá zahoří.

Zradu ač znáš, život tvůj ještě nekončí;

a zas bude šťastné to srdce tvé upřímné !

---