Lovosice, 20.7.2004.

Děkuji za vysvětlení, to musel být hrozný zážitek být svědkem tak tragické události a dovedu si představit, jak to na Tebe zapůsobilo jako na otce. Znovu jsem si teď báseň pozorně přečetla a verše mi došly. Možná, že by bylo dobré to jen náznakově napsat do prologu. A tak dodatečně tip i za to, jak se dovedeš vcítit do bolesti druhého.

Jenom ještě pro upřesnění, svědkem té nehody jsem nebyl, dočetl jsem se o ní v novinách.

Zní to pěkně, ale smysl je mi utajen. :o)

I mně se báseň docela líbí, ale také jsem nepochopila její smysl, přitom Lovosice mě oslovují - jezdím do Českého středohoří

Jedná se o takovou mou reakci na tragickou nehodu, která se tam ten den stala. Zůstali tam čtyři lidé, mimo jiné rodiče třech malých dětí. Sám, jako otec dvou malých dětí, jsem se nemohl zbavit představy, jak se asi ty děti ptají, kde je maminka, kde je tatínek. Třeba moje děti jsou na nás dost fixovány, hlavně na mámu, raději si ani nedomýšlím tu hrůzu, kdyby tady najednou nebyla. Z těhle pocitů je pro mne nejlepší se vypsat, ale někdy je to vážně těžké...

Jedná se o takovou mou reakci na tragickou nehodu, která se tam ten den stala. Zůstali tam čtyři lidé, mimo jiné rodiče třech malých dětí. Sám, jako otec dvou malých dětí, jsem se nemohl zbavit představy, jak se asi ty děti ptají, kde je maminka, kde je tatínek. Třeba moje děti jsou na nás dost fixovány, hlavně na mámu, raději si ani nedomýšlím tu hrůzu, kdyby tady najednou nebyla. Z těhle pocitů je pro mne nejlepší se vypsat, ale někdy je to vážně těžké...