Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Náhodná setkání

17. 08. 2004
5
0
4380
Autor
johanne

zvláštní nálada...

Procházela jsem parkem, na zádech kytaru, myšlenkami v jiném čase. Najednou mě někdo chytil za rameno a trhl se mnou. Zpět do reality. Tázavě jsem se na něj podívala, ale nic neříkal, neznala jsem ho, šla jsem dál. "Slečno; slečno, počkejte!" volal, asi na mě, ale nedokázala jsem si vybavit, že bych ho už někde viděla. Navíc nevypadal jako někdo z okruhu lidí, se kterými se běžně stýkám. Byl starší, tak nejmíň o deset let starší než já a taky styl jeho oblečení jsem nedokázala zařadit. Businessman přespávající v parku. Právník, kterého někdo zmlátil. Blázen ve špičkovém oblečení, o které se neumí starat.

Dohonil mne a pak zpomalil, kráčeje klidně vedle mne. Znovu jsem se na něj musela podívat; fakt jsem ho neznala. To jsou ty parky, blesklo mi bezděčně hlavou, a rozhlížela jsem se po stromech, jako by mě snad zajímaly jejich holé větve. "Slečno, vy prý hrajete perfektně na kytaru…" řekl mi a usmíval se. "Kde jste to slyšel?" Pokrčil rameny a chvilku se díval na nebe, něco si mumlal, ale nerozuměla jsem mu, vlastně mě to nezajímalo. "Hrajete skvěle na kytaru…" Mlčeli jsme oba, neměli jsme si co říct, neznali jsme se. Celá situace mi připadala trochu absurdní. Za chvilku se zas ozval: "Vy se učíte italsky? Nebo španělsky?" Docela mě to překvapilo. "Učíte se italsky, že ano?" opakoval. "Jo… ano, učím se italsky." Pořád se usmíval; vím, co si asi myslíte. Jsem cvok, protože se bavím s neznámým cvokem v parku. Vyprávěl mi pak nějaký příběh, bez pointy, ale svým způsobem zajímavý. Díval se před sebe a občas stočil hlavu ke mně.

U jednoho domu se pak zastavil a rozloučil se. "Mějte se moc krásně, opatrujte svou kytaru, milujte hudbu…" Neviděla jsem, ve kterém vchodě paneláku nakonec zmizel, nezastavovala jsem se s ním. Ale jeho slova mi připadala vzácná. Když jsem se pak po zbytek cesty dívala lidem do obličejů, nenašla jsem už nikoho, kdo by vypadal tak zvláštně šťastně.

Samozřejmě nepotkáváte na ulici jen smutné lidi. Ale zkuste hádat z jejich výrazů v tváři, nevyčtete nic moc pozitivního. Dívejte se jim do očí a donutíte je k tomu, aby odvrátili svůj zrak na druhou stranu, kamkoli, abyste nebyli v jejich zorném poli. Vidíte jen kamenné rysy obličeje, hněvem zkrabatěná čela, pevně semknutá ústa a nepřístupné oči. Telefonující lidi.

Je to vůbec zajímavý jev. Hypnotizovat neznámé lidi na ulici je špatné. Ignorovat neznámé lidi na ulici je špatné. Mluvit s neznámými lidmi na ulici je nebezpečné. Neznámí lidé na ulici by vůbec neměli existovat. Člověk by se pak mohl volně procházet prázdným městem a nemusel by se tvářit nepřístupně a nemusel by před nikým skrývat svůj obličej. A mohl by být šťastný pořád a nebýt omezován přítomností cizích lidí. A každý člověk by měl své vlastní město. A civilizace by mohla zaniknout… Anebo by se mohl oprostit od společenské svázanosti a být svůj, i když jde městem, usmívat se, když je šťastný, a klít, když je zklamaný, a proudy lidí, jež potkává na ulici by neměly právo jej soudit, protože by samy nechtěly být souzeny lidmi, jež náhodně potkají na ulici.

Negativní věci jsou pozitivní. Protože člověk může stále na něco čekat a v něco doufat. Tančit na ulici v dešti a nevnímat udivené pohledy slepých lidí okolo. Nežít podle veřejného mínění, které sám vytváří, ale oživit ho.


Nicollette
18. 01. 2005
Dát tip
jakože Zoroaster to vzal hrozně psychologicky, ale taky strašně zastarale... tohle sou takový konzervativní názory, takový naučený věty, až mě to udivuje u něj.... resp. pokud těm řečem věří, pak mě to udivuje..... víš co, já tančím v dešti uprostřed ulice (ono tam teda moc lidí nechodí, když prší) a je to skvělý.... doporučuju... zvláštní a pěkná úvaha *

johanne
18. 01. 2005
Dát tip
dřív jsem to dělala taky a docela často, když se spustil déšť, nechtělo se mi být doma... ale pomalu mě to opouští :) dík

johanne
16. 09. 2004
Dát tip
vesuvanko, děkuji :)

johanne
10. 09. 2004
Dát tip
zoroaster: díky moc za kritiku a za zamyšlení nad mým dílkem... tak jsem si to přála :)

vesuvanka
10. 09. 2004
Dát tip
Přečetla jsem si Tvé dílko a velice mě zaujalo... jednak ten moc zajímavý příběh a pak i úvaha a zejména její závěr.... i já si myslím, že by se člověk měl chovat nestrojeně - nestydět se za smích nebo pláč. Nechtěla bych například žít v Japonsku (i když tam mají nádhernou horu Fudži), protože tam - jak jsem se dočetla - mají lidé grimasu, kdy nesmějí dávat své city najevo... Nejen třeba smutek, ale ani veselí.... To musí být hodně stresující. Zato se mi líbí "nátura" Italů... dovedou se smát, radovat, ale také se pořádně vybouřit křikem.... jsou takoví srdeční, Nežít podle veřejného mínění, které sám vytváří, ale oživit ho... moc pěkně jsi to vyjádřila. Díky a TIP

h_a_r_r_y
30. 08. 2004
Dát tip
Zajmavý, každýmu přidělíme vlastní planetu, ne? Kámoš o podobných lidech říká, že je to bůh, který tě přišel povzbudit do dalšího života..

johanne
21. 08. 2004
Dát tip
hajdam: úplně ne...:) Dero: dík petr(angel): souhlas, možná by tomu zpětná úprava neuškodila, ale je to v podstatě jen záznam myšlenky, momentální nálady, jen takové plynutí ;) Andulka: jo, i to je fakt... Stavitel hrází: díky :)... mknu se na to

Ano, město je plné rituálů a s postupující civilizací rostou nároky na kontrolu našich těl. Pokud tě téma zajímá, doporučuji Ervinga Goffmana (Všichni hrajeme divadlo), nebo Baumanovo Myslet sociologicky. Jako úvaha na mne tvůj text nepůsobí, je taková poetická momentka celkem slušně napsaná. Ale bojím se, že zítra už nebudu vědět, že jsem něco takového četl. Působí to na mne jako fotka. Pěkná fotka. Měj se.

Dero
17. 08. 2004
Dát tip
Hezky napsáno ...

petr(angel)
17. 08. 2004
Dát tip
Pěkné, zajimavé (co se tyce myslenky). Forma by mozna snesla dronou upravu (pokud by to melo byt prezentovano jako tvoje dilo), ale jako uvaha jen pro tebe je to fajn.

Andulka
17. 08. 2004
Dát tip
Docela fajn uvaha....i kdyz nevim az kam moc s ni muzu souhlasit......Osobne me bavi rozbijet bariery....ale na druhou stranku jeden musi byt opatrny...protoze v tom dnesnim svete lita az prilis mnoho cvoku...:-)*

hajdam
16. 08. 2004
Dát tip
Já bych ty lidi úplně zrušil...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru