Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
Pan profesor
datum / id15.08.2006 / 126125Vytisknout |
autora2a2a
kategorieOstatní nezařaditelné
zobrazeno6472x
počet tipů159
v oblíbených16x
do výběru zařadilDero, Fouckault, Elyn, Print, Pišta_Hufnágl, Lasy, vesuvanka, dream, sleeping_beauty, Markéta, Augustin_Šípek, nes,
zařazeno do klubůPírko doutnat, Údolí radosti a smutku,
Prolog

Mému nejlepšímu učiteli, prof. Peregrinu Pešlovi

Pan profesor

PAN PROFESOR

 

      Letošní Vánoce byly na blátě a sychravý ráz počasí se nezměnil ani den před Silvestrem. V pokoji pana profesora bylo však příjemně. Bohatá knihovna, klavír, Ladův Betlém a zvláštní ticho. Léta se již přehoupla přes osmdesátku, zrak téměř nesloužil, a tak alespoň usedal k bíločerné klávesnici a popaměti hrál svého oblíbeného Brahmse. Ale ještě předtím  pohladil fotografii své zesnulé ženy, aby se ujistil, že naslouchá.

       Pana profesora jsem navštěvoval každý rok. Uhostil mne skleničkou becherovky a šouravým krokem přinesl cukroví od snachy. Nedávno se vrátil z nemocnice, ale nehovořil o tom. Vnímavého pohledu však jako by se čas nedotkl.

 

       "Vidím, že tady máte naše Zlaté vysvědčení," ukázal jsem ke stěně, na které visela skleněná tabulka se zlatým písmem. Kdysi ji studenti panu profesorovi  věnovali za vítězství v anketě o nejváženějšího učitele.  Hlavou mi probleskly vzpomínky, jak ve třídě při nahrávce Wolkerovy Balady o námořníkovi stál za poslední lavici, aby nebyl přistižen při dojetí, které v něm verše pokaždé vzbuzovaly, nebo když se s námi po maturitě loučil  slovy, "dokud si budete umět hrát, bude to s vámi dobré."

        "Ano," usmál se, "tohle mi nesebrali," a začal vyprávět, jak na pokyn komunistů jeho bývalí kolegové odhlasovali odebrání státního vyznamenání  Zasloužilý učitel. Nezlobil se, věděl, že za své články o Masarykovi  bude muset zaplatit. Spíše  své kolegy litoval. "Nebylo to pro ně snadné. Odhlasovali to až napotřetí, když jsem vzkázal, že si nemají kvůli mně dělat problémy. A stejně si nikdo pro tu medaili nepřišel. Bylo jim to trapné, jsou to slušní lidé."

        Hned po pádu komunismu byl vyznamenán znovu. Zpočátku do Prahy nechtěl.  "Ať to dají někomu mladšímu", namítal. "Vždyť já už dvacet let neučím". Ale spontánní návrh pedagogického sboru školy, ve které  tak dlouho působil, se nedal odmítnout. "Jel jsem tam se synem. Ten pan ministr musí být hodný člověk," pochvaloval si. "Pomáhal mi na pódium."

 

        Pomalu  přicházel večer a s ním i čas rozloučení.  "Doufám, že vás budu moci za rok znovu navštívit", poznamenal jsem. Vzápětí jsem si uvědomil, co vlastně říkám. Studem jsem  nevěděl, kam uhnout. Pan profesor se nad mými rozpaky jen usmíval. "Víte, já se smrti nebojím. Už nemám, co bych mohl dát, a tak po sobě pomalu uklízím. A taky se těším,“ vzpomenul na svou ženu, „za svou předobrou maminkou." Chtěl jsem něco namítnout, nějak ho povzbudit, ale tomuto vzácnému muži  nebylo možné něco nalhávat.

        

       Nevlídné březnové odpoledne. V kostelíku, kam svému dlouholetému členu přišel naposledy zazpívat pěvecký sbor, ve větrném počasí vrzala  vrata, na která některý ze zpozdilých smutečních hostů zapomněl. Rozčilovalo mne to. Nenašel se nikdo, kdo by je zavřel. Jakoby všichni slyšeli laskavá slova pana profesora -  "Jen je nechte být."

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

29.12.2017 16:42:35Gora
redaktor poezie a prózy

a2a2a - i kdyby tomu tak bylo, už jen to chtění o něčem svědčí. Děkuju a mrzí mne, že zde máš relativně málo děl.

29.12.2017 16:38:13a2a2a
redaktor poezie

Milá Irenko, děkuji, někdy je to tak, že to, co napíšeme, nesvěčí až tolik o nás jako o tom, jakými bychom chtěli být.

29.12.2017 16:28:47Gora
redaktor poezie a prózy

Tady se podepisuju pod Oldjerryho názor. Mám za to, že tvé lidství, jakož i muže s kouzelným jménem Peregrin, je vskutku mimořádné, a od toho se odvíjí kvalita tvých děl.

Byla radost číst, a při tom jsem zazvzpomínala na svoji paní učitelku z první třídy, která mi, jako neškolkovému děcku hlídanému hodnou "babičkou Beruškou" pomohla se začleněním do školy.

01.07.2006 13:19:32Čumák
nooo, tak ten kilometr vespod číst nebudu...
a dílo... takovej obrázek malovanej... :) *
05.04.2006 22:07:40Oldjerry
korektor
Nemám důvod ti lichotit. Neznáme se. Jen tolik : čtu si tu už čtyři měsíce - no, není to moc dlouho - něco jsem už přečetl, ale žádné dílo - jako celek - mne ještě tak nevzalo, jako to tvoje. Neumím závidět, ale kdybych to uměl, záviděl bych tobě. Tvé práce mají mimořádně velký lidský rozměr a úspornými prostředky vyjadřují mnoho. Působí dojmem, že je píšeš s obrovskou lehkostí, jak jsou přirozené. Tento příběh je toho snad nejdokonalejším důkazem. Děkuji ti, tohle mne fakt ! obohatilo. T*
04.04.2006 10:12:17Maxima_Gali
mal to niekto šťastie

ja som nemala, takže sorry, závisť, ako obyčajne, čo iné

ale smrti sa tiež nebojím, iba dlhého života pred ním
nemám rada tieto veci, vtedy si človek uvedomí, aký zbytočný a na h bol celý jeho život a ak sa mu to zdalo len trocha, po takom článku to kričí

štýl pekný, spomienky pekné, fakt protikladu života obrovský, až sa mi fakt ďalej nechce
16.02.2006 00:00:00Nitram
nemam slov*
29.01.2006 00:00:00zelva
no to je asi fakt, Pražáky by to asi moc nevzalo:-)))
28.01.2006 00:00:00zelva
nádhera...tip
mě to teda vzalo zase až moc :-)))
28.01.2006 00:00:00a2a2a
redaktor poezie
Vidíš, pan profesor byl Valach, tak asi proto. Děkuju, tady dvakrát i za pana profesora.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.