Lužní lesy

Silná vůle života,

kopřivy až po ramena

staré stromy vyvrácené do vody

nový život v práchnivějícím dřevu,

pronikavá vůně tlejícího listí

a nálety komárů.

Voda v starém rameni,

tepna lužních lesů,

skrývá nekonečno.

Neodkládej hodinu,

nečekej, že odteče řeka,

že odteče voda a s ní touha,

stále teče,

protéká srdcem

a protéká mezi prsty

a její proud nekončí.

Půjdu tam ještě jednou,

natrhat si maliny,

sednu si na břeh

a ty budeš zase se mnou.

Jako tolikrát.

Stále jsi se mnou,

všude mě provázíš.

Má bezpečná zátoka

s klidnou vodou,

s hejny ryb,

cesta skrytá malinčím,

a kopřivy, však víš,

až po ramena!

Přivři víčka, zavzpomínej...

Prý štěstí si uvědomíš,

až když pomine.

Ale ono nepomíjí...