Ledový palác

Loutka Jeho Veličenstva krále sebou trhala v nepravidelných intervalech podle toho, jak mocně zrovna šašek, který její provázky svíral v zaťaté pravé pěstičce, kýchal. Z otevřených oken paláce vanul do rozlehlé místnosti mrazivý vzduch a králův blázen ve svém útrpném klácení nahoru a dolů marně signalizoval, aby je někdo zavřel.

Tmavovlasá královna Kerstin ve světle modrém hábitu s bíle vyšitými sněhovými vločkami významně nadzvedla obočí. Hra, kde měl hlavní úlohu její vetchý manžel a šarlatánský lékárník ponoukající starce ke koupi bílého pepře jako dekorativního písku v zámecké zahradě, se jí zprotivila a umínila si, že ve skutečnosti vesničan svou příležitost nedostane. Odhodila pergamen s jeho žádostí do fontány, tryskající v krbu. Služebníci se důstojně rozběhli po parketách a v mžiku otočili okenními kličkami.

„Blázne!“

„Má paní?“

„Není vhodné vláčet svého panovníka po hale, a to ani v neschválené předloze skutečnosti. Pamatuj si to.“

Královna čtyřikrát zpomaleně tleskla a v divadélku se v mžiku proměnily kulisy i dřevěné loutky. Šašek už nevedl královskou figurku, ale postavičku představující zamračeného herolda stojícího u vstupních dveří do Modré haly, a přiškrceným hlasem začal ohlašovat návštěvu vévody z Avly, jenž ke dvoru panovníka přichází ve věci pletených pruhovaných podkolenek.

Vévoda z Avly se hluboce uklonil, založil si ruce na prsou a chvíli si mudrlantsky mnul hladce oholenou bradu. Náhle obě ruce prudce rozhodil a ostrým tónem začal svou řeč.

„Má milá královno,“ vychrlil ze sebe gradovaným šeptem a zaposlouchal se do ozvěny svých slov. „Fantastická akustika,“ dodal posvátně, když utichly klenby. Tváří se mu mihl úsměv a počal rázovat z jednoho konce sálu na druhý. „Již chápu, proč baron z Horního Balvanu neuspěl se svými huňatými koberci. Zničil by ducha Ledového paláce! Avšak, královno-,“ dodal rychle a jedním skokem stál u ní, „mám pro tebe lepší alternativu, aby ti nemusely služebné třít prokřehlá chodidla skořicovou mastí. Považ, teplé pletené podkolenky!“

„Otevřete okna!“

Do místnosti se svištěním vtrhla meluzína a svým ostrým zvukem obrousila vyřezávané ornamenty na královském trůně. Královna nabrala ze slonovinové misky plnou hrst usušených modrých okvětních plátků chrpy polní, lehce do ní foukla a lístky květinky se rozprskly v modrý dým, který se v mžiku snesl k ledovým parketám. Divadélko zmizelo a v Modré hale se objevil rozcuchaný vévoda z Avly. Šátral po kapsách, aby získal trochu času, a medově se na královnu usmíval. Královna Kerstin se rozhodla provést jej po paláci.

Široká chodba, která vedla z Modré haly, byla až po vysoký klenutý strop provoněna lehounkým aromatem kokosové dřeně. Vévoda z Avly vylovil z kožené tobolky, již měl uvázanou u pasu, dva páry hladce upletených pruhovaných podkolenek, a se zdvořilým zájmem se rozhlížel po vybavení místností a hal, jimiž procházeli.

Královna otevřela tepanou branku a vešli do zahrad Ledového paláce. Úzké, krátkými roličkami černého čaje sypané chodníčky kouzelně voněly. Královna usedla na ledovou lavičku před majestátním sousoším, které dominovalo celému parku. Vévoda z Avly měl jednu ruku skrytou za zády a mačkal v ní dar pro vládkyni, druhou jemně pokynul směrem ke kolosu před sebou a uznale luskl prsty. Sochy z bílých krystalů byly vzácné stejně jako sněhobílí sloni.

Vévoda z Avly dvorně položil oba páry podkolenek pro královnu na ledovou lavičku. Tmavovlasá královna Kerstin se hřejivě usmála, svlékla křehké punčochy z pavoučí příze a láskyplně navlékla pruhované pletené podkolenky.