KDYŽ SE DORUČUJE BALÍK

Lukáš v poštovní dodávce dojel před dům, do kterého měl zásilku. Chvíli hleděl na nepříliš velké místo mezi dvěmi zaparkovanými auty u chodníku.
„Zatraceně! Jak mám doručit balík, když tu nikde není žádný místo k parkování. To bych do toho kop!“ rozčílil se Lukáš a poté najel z dodávkou mezi ony dvě parkující vozidla. Kmen stromu mu však bránil v úplném najetí.
„Krucipísek!“ vyhrkl ze sebe, když otevřel dveře, ale díky předku stojícího automobilu se mu je nepodařilo zcela otevřít. A tak mu nezbylo nic jiného, než se pootevřenými dveřmi protáhnout.
„Zatracená práce!“ vydralo se mu z úst, když náhle tělem uvázl, přičemž konec nosu mu šel prudce do strany.
„Kdyby jste byl hubenější, tak by jste takový problém neměl, že,“ ozval se starší muž, který šel po chodníku.
„Nestarejte se!“ vyhrkl na něho Lukáš, načež se mu konečně podařilo vystoupit. Potom otevřel boční dveře a sáhl po nevelké zásilce.
„Aby vůbec nějaký auto tady projelo,“ ozval se opět starší muž.
„Vo to se vůbec nestarejte. Já sem za chvíli zpátky!“ sdělil mu Lukáš a zadíval se na zadní část dodávky, která vyčnívala do ulice. Hned poté se rozeběhl ke vchodu domu. Pak se hned zadíval na zvonky. Na jeden z nich zazvonil.
„Tady vorel, tady vorel. Příjem?“ ozval se z mluvítka veselý mužský hlas.
„Tady pošta, tady pošta….Mám tady pro vás balík!“ vyhrkl Lukáš.
„Jede, jede poštovský panáček..“
„Ježišmarja! V kterým jste patře? A zazvoňte mi!“
„Hola, hola. Třetí patro vás volá!“
„No, to se mi snad zdá,“ řekl si Lukáš, když se ozval dveřní bzučák a on prudkým pohybem otevřel jednu část dveří. Rázně vykročil pravou nohou do chodby a v ten okamžik pocítil pod pravou nohou něco měkkého.
„Krucinál!“ vykřikl, když mu noha podjela a přitom pocítil úder násady od smetáku.
„Co to člověče vyvádíte!“ uslyšel z bezprostřední blízkosti rozkřičený ženský hlas. Přitom mu došlo, že na někom leží.
„Pardon. Já se vomlouvám. Já vás vůbec neviděl,“ soukal ze sebe a vstával na nohy.
„Vylil jste mi kbelík!“ rozkřikla se žena, která se hbitě postavila na nohy.
„Moc mě to mrzí paní. Já musím rychle nahoru,“ řekl Lukáš a rozeběhl se ke schodišti.
Do třetího patra vyběhl velmi rychle a hned na onom patře uviděl stát usmívajícího se muže s lahví v ruce.
„Poštou ranní, přišlo mi psaní,“ zapěl na celé patro muž.
„Dobrý den. Balík vám nesu,“ sdělil mu Lukáš.
„Balík a vněm je králík.“
„V tom králík určitě nebude. Ledaže by byl slisovanej. A tady mě to podepište,“ vyhrkl Lukáš.
„Podpis vám dám, a za balík jsem rád,“ pronesl vesele muž. A když se podepsal, tak se Lukáš rozeběhl ke schodišti. Opět rychle seběhl do přízemí. Sotva uběhl pár metrů po chodbě, která vedla ke dveřím, tak mu na vytřené podlaze podjely nohy.
„Do hajz..!“ vyjekl Lukáš.
Než se nadál v pádu narazil do kbelíku. Ten se převrhl a vzápětí Lukáš spatřil, jak podráží nohy ženě, které vytírala podlahu. A ona vzápětí dopadla na něho. Poté se chodbou rozlehl ženský jekot. Před ním částečně mokrý Lukáš utekl ven. Tam uslyšel zuřivé troubení, přičemž spatřil kolonu stojících vozidel, kterým v průjezdu bránila zaparkovaná poštovní dodávka.
„Já vám říkal, že auta neprojedou!“ křičel na něho starší muž.
„Budu si na vás stěžovat!“ ječela na něho žena ze vchodu, což Lukáš přes sborové nadávky řidičů skoro vůbec nevnímal. A za chvíli jela velkou rychlostí ulicí poštovní dodávka, v jejíž kabině Lukáš nadával jako špaček.