Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+4 neviditelných
Dokud nás smrt... IV.
datum / id13.10.2004 / 131312Vytisknout |
autorKandelabr
kategoriePovídky
upřesnění kategorieekhlaftózní fantasy
zobrazeno3665x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
varuju, začíná to být opravdu poněkud hnusné. Snad ne samoúčelně...
Dokud nás smrt... IV.

Štěkot psů se pomalu vzdaloval, ale mág stále ujížděl. Jedna větev ho švihla přímo přes oko, a tak jel na koni, slzel, snažil se dívat před sebe, ale téměř nic neviděl. Mrtvá odporně páchla zemí a počínající hnilobou, kývala se ze strany na stranu a musel ji přidržovat, aby z koně nespadla. Navíc kůň často ve tmě zakopával, byl vyděšený a utahaný, vypadalo to, že každou chvíli podklesne. I mág byl k smrti vyčerpaný, vše ho bolelo od těžké dřiny na hřbitově a krk měl v jednom ohni. Nemělo smysl dál pokračovat. Stejně neměl vůbec představu o tom kde je. Zastavil, namáhavě slezl z koně, pokusil se opatrně sundat mrtvou, ale neudržel ji a tak těžce žuchla do listí na zemi. Lehl si vedle ní, přehodil přes sebe plášť a okamžitě usnul.

 

Ráno ho probudila zima. Pohnul se a celé tělo zaprotestovalo vlnou bolesti. Otevřel oči a díval se jak paprsky ranního podzimního slunce procházejí korunami stromu, pod kterým ležel. V lese bylo nádherně. Namáhavě se posadil a rozkašlal se. A pak uviděl co přes noc udělaly lišky s mrtvou. Díval se na bílou paži posetou stopami zubů, na vyškubané kusy masa, obnažené svaly a šlachy, roztrhané bílé šaty, obličej s chybějící levou tváří, ruku s chybějícími prsty, díru, vykousnutou do dívčina břicha...

Sklonil se k ní, zavřel pevně oči a chtěl zakřičet, ale jen tiše zasípal. Zatnul zuby a dlouho, dlouho tak ležel, tvář přitisknutou na její rameno, nosem se zavrtával do bílé látky páchnoucí smrtí.

 

Nakonec vstal, sundal si plášť i halenu, vzal nůž a rozpáral jí šaty. Pak se řízl do zápěstí, zaťal pěst a nechal krev kapat mrtvé na ústa, oči a hruď. Pak si zápěstí ovázal a prstem nakreslil krví mrtvé na tělo několik symbolů.

Několik symbolů si nakreslil na hruď.

Nemůžu zaříkávat, pomyslel si, nemůžu zaříkávat nahlas. Zavřel oči a opřel se o strom. Pomyslel na to, co musí udělat, předklonil se a vyzvracel trochu žaludeční šťávy a krve.

Pak přistoupil k mrtvé, sundal kalhoty a rozevřel ji stehna...

Když skončil, podíval se jí do tváře.

Kdesi hluboko v těch dvou očích zasazených do zubožené potrhané tváře se právě probouzel život.

 

(pokračování...)

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

02.12.2004 00:00:00_Birkoff_
Hmm,Fuj:))
25.11.2004 00:00:00Pišta_Hufnágl
Dyk to je málo i na kapitolu!!! Takhle to kouskovat...
09.11.2004 00:00:00Jinny
Morbidní romantika je docela fajn :) Ale dopiš to, mám toho spoustu na srdci... Zatím jenom pár rad: pozor na chyby a překlepy a za druhý - kdo vlastně sakra je ten čaroděj? Chceme to vědět ;)
22.10.2004 00:00:00johanne
hmmm... budu muset začít od první části :)
14.10.2004 00:00:00angel1
já tě nějak podcenila. hahá, tohle je dobré. Po minulé části se mi zdálo, že jsi polevil a ty ses zatím připravoval na zteč.Máš bod
14.10.2004 00:00:00StvN
No ty seš úchyl.
(pokračuj)
13.10.2004 00:00:00Mair
chm chm chm:) *
13.10.2004 00:00:00pozorovatel
V to jsem přesně doufal!!!

Láska až za hrob.*
13.10.2004 00:00:00alina
fascinuješ mě, Kande..

sakra, proč je mi ta postava tak neuvěřitelně sympatická?!!
13.10.2004 00:00:00fungus2
Dobré. TIP

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.