Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dokud nás smrt... IV.

13. 10. 2004
7
0
4971
Autor
Kandelabr

varuju, začíná to být opravdu poněkud hnusné. Snad ne samoúčelně...

Štěkot psů se pomalu vzdaloval, ale mág stále ujížděl. Jedna větev ho švihla přímo přes oko, a tak jel na koni, slzel, snažil se dívat před sebe, ale téměř nic neviděl. Mrtvá odporně páchla zemí a počínající hnilobou, kývala se ze strany na stranu a musel ji přidržovat, aby z koně nespadla. Navíc kůň často ve tmě zakopával, byl vyděšený a utahaný, vypadalo to, že každou chvíli podklesne. I mág byl k smrti vyčerpaný, vše ho bolelo od těžké dřiny na hřbitově a krk měl v jednom ohni. Nemělo smysl dál pokračovat. Stejně neměl vůbec představu o tom kde je. Zastavil, namáhavě slezl z koně, pokusil se opatrně sundat mrtvou, ale neudržel ji a tak těžce žuchla do listí na zemi. Lehl si vedle ní, přehodil přes sebe plášť a okamžitě usnul.

 

Ráno ho probudila zima. Pohnul se a celé tělo zaprotestovalo vlnou bolesti. Otevřel oči a díval se jak paprsky ranního podzimního slunce procházejí korunami stromu, pod kterým ležel. V lese bylo nádherně. Namáhavě se posadil a rozkašlal se. A pak uviděl co přes noc udělaly lišky s mrtvou. Díval se na bílou paži posetou stopami zubů, na vyškubané kusy masa, obnažené svaly a šlachy, roztrhané bílé šaty, obličej s chybějící levou tváří, ruku s chybějícími prsty, díru, vykousnutou do dívčina břicha...

Sklonil se k ní, zavřel pevně oči a chtěl zakřičet, ale jen tiše zasípal. Zatnul zuby a dlouho, dlouho tak ležel, tvář přitisknutou na její rameno, nosem se zavrtával do bílé látky páchnoucí smrtí.

 

Nakonec vstal, sundal si plášť i halenu, vzal nůž a rozpáral jí šaty. Pak se řízl do zápěstí, zaťal pěst a nechal krev kapat mrtvé na ústa, oči a hruď. Pak si zápěstí ovázal a prstem nakreslil krví mrtvé na tělo několik symbolů.

Několik symbolů si nakreslil na hruď.

Nemůžu zaříkávat, pomyslel si, nemůžu zaříkávat nahlas. Zavřel oči a opřel se o strom. Pomyslel na to, co musí udělat, předklonil se a vyzvracel trochu žaludeční šťávy a krve.

Pak přistoupil k mrtvé, sundal kalhoty a rozevřel ji stehna...

Když skončil, podíval se jí do tváře.

Kdesi hluboko v těch dvou očích zasazených do zubožené potrhané tváře se právě probouzel život.

 

(pokračování...)


Dyk to je málo i na kapitolu!!! Takhle to kouskovat...

Jinny
09. 11. 2004
Dát tip
Morbidní romantika je docela fajn :) Ale dopiš to, mám toho spoustu na srdci... Zatím jenom pár rad: pozor na chyby a překlepy a za druhý - kdo vlastně sakra je ten čaroděj? Chceme to vědět ;)

johanne
22. 10. 2004
Dát tip
hmmm... budu muset začít od první části :)

angel1
14. 10. 2004
Dát tip
já tě nějak podcenila. hahá, tohle je dobré. Po minulé části se mi zdálo, že jsi polevil a ty ses zatím připravoval na zteč.Máš bod

StvN
14. 10. 2004
Dát tip
No ty seš úchyl. (pokračuj)

Mair
13. 10. 2004
Dát tip
chm chm chm:) *

pozorovatel
13. 10. 2004
Dát tip
V to jsem přesně doufal!!! Láska až za hrob.*

alina
13. 10. 2004
Dát tip
fascinuješ mě, Kande.. sakra, proč je mi ta postava tak neuvěřitelně sympatická?!!

fungus2
13. 10. 2004
Dát tip
Dobré. TIP

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru