Tichost světla

Jeho domovem byla rozměrná mongolská jurta. Na stěnách visely biče a revolvery, jako tichá dekorace dneška. Vlašim přistoupil k velkému, výkyvnému zrcadlu. Niklovaný masivní rám zrcadla visel na obrovitých mosazných pantech, které mu umožnovaly horizontální výkyvný pohyb. Chtěl spatřit své tělo. Sundal si zelený rolák a předklonil se, čímž propnul podkolenní šlachy na maximum. Na vedlejší stěně vznikl zajímavý stín - vypadalo to jako muž, co si kouří své vlastní péro. Stíny nelžou, a ani plné rty, do kterých si Vlašim píchl trochu silikonového oleje, aby byly plnější, nemluvily nikdy pravdu.