Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Posel radosti

18. 10. 2004
8
0
7625
Autor
ondrech

Chtěl bych se předem omluvit Terce, protože ona se mnou taky rozdává radost a zde se o ní ani nezmiňuji. Bez ní by to opravdu nešlo. A navíc to celý bylo úplně jinak.:-)

Posel radosti

 

Jel jsem jednou v noci vlakem. Souprava už byla na nástupišti od dost dříve, protože nikomu nezavazela. Já jsem přišel taky dlouho před příjezdem, takže jsem si sedl téměř do prázdného vagónu.

Seděl jsem, nevěda, co dělat, a tak jsem zavřel oči a přemýšlel, co bude, až přijedu domů. Mamka bude naštvaná, určitě použije argument, že ve svých patnácti letech jsem dost mladý na to, abych chodil s kamarády do hospody. Já to chápu.

Mou mysl ovšem zaujalo něco jiného. Naproti přes uličku si přisedla vyšší slečna s tmavě červenými vlasy, malýma hnědýma, očima a plnými, nádhernými rty. Měl modré zvonáče s černými čárami, symbolizující zřejmě strom. Na sobě měla černou, tlustou zimní péřovou bundu. Tu si rozepla, asi z toho důvodu, že tu bylo teplo. V takto „otevřené“ bundě vypadala naprosto v pohodě, že jí nic nechybělo. Vytáhla si noviny a začala si v nich číst. Pak se ale začala vytrácet její pohoda. Sedla si, dívala se z okna, jakoby si pro sebe něco říkala, pak se stávala neklidnější. Noviny natáčela v různých úhlech a pořád si v nich četla, někdy se tomu zasmála. Pak se vlak rozjel. Začala se smát stále víc. Měl jsem z toho divný pocit. Nebyl to upřímný smích. Jakoby se posmívala sama sobě! Bylo jí jedno, jestli se po ní někdo kouká. Ona si žila jen pro svůj svět, svoje trápení.

Vlak zastavil. Vystoupil jsem. Náhle jsem si uvědomil, že ji tam takto nemohu nechat. Nedalo mi to a vrátil jsem se zpátky. Zapomněl jsem na mamku, která na mě doma čeká. Na všechny ty blbý kecy o pozdním příchodu. Jediný, co mi v tu chvíli přišlo blbý bylo, že ta osoba ve vlaku se trápí.

„Mohu si přisednout?“ zeptal jsem se.

Zasklila mě svým pohledem. Mlčela. Něco si pro sebe řekla, zaostřila na mě a řekla, jakoby to čekala, ať si k ní klidně přisednu. Já jsem ovšem netušil, že ona to věděla už od začátku, a tak jsem se jí opatrně zeptal:

„Víte, já vás tady pozoruji už od Brna a přijdete mi taková smutná. A mám takovej divnej pocit, když vidím, že taková krásná žena jako vy se trápí.“

Ona se na mě usmála (snad poprvé upřímně), přesedla mně na klín(což mě docela překvapilo), rukama mě chytla kolem pasu a hlavu položila na rameno. Vypadalo to, jako by chtěla brečet, ale na protějším sedadle najednou seděla osoba, která tam předtím určitě nebyla. Byla podobná té, která mi seděla na klíně. Jen měla dlouhé, mírně vlnité nádherné blond vlasy, zelené oči, malý nos a rty nachové barvy. Chtěl jsem něco říct, ale položila mi ukazováček na ústa. V tu chvíli se vlak zastavil, dokonce i všechno v okolí se nehýbalo.

„Dovol, abych se ti představila. Jmenuji se Eliška. Toto je má sestra Pikola,“ řekla ta, co seděla naproti.

„Já jsem…“ chtěl jsem se taky představit.

„My víme, kdo jsi. Jmenuješ se Ondra, kamarádi ti říkají Pečík,“ řekla Pikola.

„Asi se divíš, proč jsme tohle všechno udělaly. My jsme tě chtěli poprosit, jestli bys nám neudělal menší službičku,“řekla Eliška, „Na světě je čím dál ví zla. Lidé se nemají rádi a jsou k sobě oškliví a neuctiví.“

„Nedokážou si říct nic pěkného!“ dodala Pikola.

„A tak po tobě chceme, abys rozdával po světě radost!

„A…a.. jak si to představujete? Copak já vím, jak se to dělá?“ zeptal jsem se údivem.

„Je to jednoduché. Na někoho se stačí jen pousmát, někoho zase pochválit… musíš na to přijít sám. Když někoho potěšíš, vytvoří se tzv. řetězová reakce. Když někomu zlepšíš náladu, ten to štěstí přenese na další lidi a tak dál, a tak dál,“ vysvětlovala Eliška.

„Odměnou ti bude vlastní potěcha. Vím, možná to nezní moc skvěle, ale až si to poprvé vyzkoušíš, jak se rozdává radost, tak to potěší i tebe. Budeš to chtít dělat dál, uvidíš!“

„A jak jste na mě vůbec přišly?“

„No, Pikola se chovala tady ve vagóně divně, to jsi viděl. Čekali jsme, jestli někdo z okolí za ní přijde a bude se ji snažit utěšit. A tys za ní přišel. Zjistili jsme si o tobě, že jsi pohodový optimista, a tak jsme se tě rozhodly zeptat. Bereš tuto nabídku?“

„Jestli ne, tak nám to řekni rovnou a vystoupíš na zastávce, kde jsi chtěl původně vystoupit. A na nás zapomeneš,“ dodala Pikola, která mi pořád seděla na klíně.

Dlouho jsem se nerozmýšlel.

„Ano! Beru to!“

„Výborně! Začít můžeš, kdy chceš. Čím dříve tím lépe. Ať máš štěstí a lásky vždy dost,“ popřála mi Eliška.

„Tak a teď se objevíš před tvým domem. Tvoje maminka bude mít dobrou náladu a vůbec jí nebude vadit, že jsi přišel pozdě. Bůh s tebou, Ondro!“ řekla mi Pikola na závěr. Dala mi pusu na čelo, přiložila naň ukazováček a já se objevil skutečně před mým domem.

A tak se ze mě stal Posel radosti.


ondrech
09. 02. 2005
Dát tip
old - to nejní špatné!!!!

Je to strašně pozitivní:-)) Což takhle trochu jinej konec: "Přijel jsem domů ještě později než jsem původně plánoval, ve dveřích jsem se usmál ze široka na mamku, ta se však nesmála ani trochu, můj optimizmus nesdílela, ze široka rozpřáhla.... V okamžiku, kdy mi přistál políček na hlavě jsem si uvědomil, že být poslem radosti nebude tak jednoduchý.....

Alojs
07. 11. 2004
Dát tip
Zatím nejlepší povídka, jakou jsem od tebe četl. Tip je jasnej :-)

ondrech
07. 11. 2004
Dát tip
díkyy. pokud chceš něco dobrýho, tak si přečti třeba tužtičku... Ale moje nej je Romeo, Julie a rajče, ale nevím. zrovna moc to povídka není...

Android
24. 10. 2004
Dát tip
Napsané trochu kostrbatě + nějaká ta chyba. Příběh má hlavu a patu, ale celkově nic moc...

Empty
24. 10. 2004
Dát tip
Občas sice nějaká chybička, ale pointa, i to, jak je to napsáno se mi moc líbí. Taková moderní pohádka spíš, ale je to vážně moc pěkný a velmi dobře se mi to četlo, takže t*

sicco
24. 10. 2004
Dát tip
inu, připadá mi to spíš jako dluhej prolog, tak uvidíme, jak se bude činit posel radosti dál

Paclík
21. 10. 2004
Dát tip
"černý čáry symbolizující zřejmně strom" tak to je fakt hlod: ))) jinak je to skvělý, a bylo by ideální kdyby se takovým poslem radosti stal každej, třeba by se na sebe lidi víc usmívali a měli se víc rádi...t

StvN:jestli sem ti nejak ukrivdila tak se omlouvam ale z tvyho prispevku mi prislo ze vpodstate neznas slovo radost (nebo spis pocit) ale jak pises tak to pravda neni omlouvam se tedy za svuj unahleny zaver. ty mozna mas jiny zkusenosti ale ja potkam jednoho cloveka za pul roku co je schopnej se usmat na nekoho druhyho a proto mi neprijde tak uplne bezny tohle rozdavani radosti..takze jestli se umis usmivat na lidi kolem sklanim se pred tebou a omlouvam se za ten prispevek.

StvN
21. 10. 2004
Dát tip
Tyjofka, já se směju pořád. Vždyť život je jeno hra, sakra, je to radost, samá radost, není třeba o tom moc dlouho hloubat.

ondrech
20. 10. 2004
Dát tip
nepíšu dávat, ale rozdávat. To je psychologie - na někoho stačí to pochválení jeho práce, popřání pěkného dne, mrknutí na postarší dámu... a hned se jim zlepší nálada, kterou postupně přenášejí na další lidi kolem sebe...

StvN: radost muzes rozdavat to je svata pravda a to ze si to jeste nezkusil nebo nezazil neznamena ze to nejde..k prikladum co uvedl ondrech bych mohla jeste dodat ze na posledni vanoce jsme jeli z brna domu a asi bys neveril jak postarsi lidi potesilo kdyz jsme jim poprali veseli vanoce..ono se to asi tezko veri ale je to opravdu tak..sam bys mohl znat jeste neco jinyho: kdyz s nekym chodit ten druhy ti dava radost jen tim ze je a ze je s tebou, ze se spolecne smejete a ze mate jeden druheho..je to sice trochu specialni ale stejen priklad rozdavani radosti.tohle uz by se klidne mohlo nazvat davanim..

StvN
20. 10. 2004
Dát tip
Ovšem, když chci dobře pochodit na úřadě, taky se na úřednici směju a popřeju jí hezkej den, ale jinak vim, že to nikam nevede. Jestli chci pro lidi něco udělat, udělám víc, ale tohle je jako dát žíznivému doušek a vysrat se na něj, s prominutím. Spíš mi to přijde jako kupování odpustků.

StvN
20. 10. 2004
Dát tip
Podívej Terko, tobě to možná přijde uchacující, ale tohle mi vážně nedělá problém bejt na lidi milej. Možná proto se zarážim nad touhle úvahou, protože pro mě je to samozřejmé. To, co říkám, zní sice přesně opačně, ale pravda je jinde. Jinak jestli chceš rozdávat radost, tak nikoho, mnou počínaje, bezdůvodně nenapadej větami typu to ze si to jeste nezkusil nebo nezazil neznamena ze to nejde protože zrovna tahle provokace mi nesedí s tím, co o sobě tvrdíš. Že by přetvářka?

ondrech
20. 10. 2004
Dát tip
a co o sobě tvrdím???

vesuvanka
19. 10. 2004
Dát tip
Zaujala mě, je pěkně napsaná a hlavně má moc krásnou myšlenku.... TIP

ondrech
19. 10. 2004
Dát tip
Vaud - krásný příběh...:-) škoda, že nejsi. Perlino - jo, teď ti píšu ze školy... už se taky těším haha.:-D StvN - proč? Už rozdávám radost skoro rok vesuvanka - díky, tvý kritiky vždycky potěší.:-D

Kytiii
19. 10. 2004
Dát tip
jasně, že rozdáváš a taky ti to ohromně jde :o) pokaždý, když mi napíšeš kritiku, ty ostatní přestanou existovat :o) ale i já bych měla větší radost, kdyby sis celou tuhle povídku ještě jednou přečetl a opravil ty hrubky, překlepy a nesmysly, kterými se hlavně ten začátek jen hemží ... a pro tvou radost jeden tip

ondrech
19. 10. 2004
Dát tip
Kytiii - díky moc! Takhkle mě nikdy kritika nepotěšila, zvláště od mé oblíbené autorky!!! Fakt díky!

nazdarek peciku. tak todle dilo je pekny :) na to zes ho trikrat upravoval se ti celkem povedlo (az na ten zacatek :) ) a za to ti odpoustim zes me uplne vyskrtl z pribehu a misto me zaradil svou muzu elisku :) i kdyby to mela byt jen shoda jmen tak nachovy rty ji prozradily :) jinak muzu potvrdit ze ondra radost rozdava dost svedomite :) a nevypada ze by ho to melo prejit :)

ondrech
19. 10. 2004
Dát tip
ty jo, to je snad poprvý, co jsi mi řekla ondro. ts, děkuji, ale vícekrát to NEDĚLEJ! prosím, nemám to moc rád...:-)

ondrech
19. 10. 2004
Dát tip
jo a ještě jedna věc - pro nás, kteří ví, o jakou elišku se jedná( a o jakou Pikolu:)) tak je to samozřejmě jasnější. no, uvidíme, jestli se z toho něco vyklube...:-)

StvN
19. 10. 2004
Dát tip
Radost nemůžeš dát. Nechápu, jak jsi na to přišel.

Vaud
18. 10. 2004
Dát tip
Hezký. Jen si oprav na začátku čárky a "slečna měl modré zvonáče". * PS: mně se v patnácti stalo, že mne jedna úplně neznámá slečna na ulici prosila, abych jí zanesl domů šicí stroj, který byl moc těžký. A pak jí začalo být nějak teplo a tak divně přede mnou jedla banán... Nějak jsem to nerozdejchal a... nebyl jsem posel radosti. Ale mohl jsem být!!

Perlino
18. 10. 2004
Dát tip
Jj, pěkný. Nepřestávej rozdávat, už se těším, až tě zas potkám:))) Já bohužel slečny nikdy nepotkal, možná si málo všímám smutných lidí:(( Jinak si oprav na začátku " na nástupišti OD DOST dříve". Tip za úsměv:))

Perlino
18. 10. 2004
Dát tip
Já sem magor. Pardon, jen hodím avi.

StvN
18. 10. 2004
Dát tip
Však ono tě to přejde.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru