Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

V moci spisovatelově

Výběr: Dero, sleeping_beauty, a2a2a, Cannisha, ondrech
27. 10. 2004
26
9
16041
Autor
Alojs

Ač tomu úvodní odstavce nenapovídají, tahle povídka není o střílení. Zkuste se jimi prokousat a možná budete spokojeni. Tohle dílo je čerstvě dopsané a ještě jej budu asi mírně opravovat, takže buďte v tomhle směru tolerantní :-) díky

Potemnělým vestibulem zaduněly tři silné výstřely z pumpovací brokovnice a agent Stark se jen tak tak stačil skrýt za tlustý betonový pilíř. Několik broků si to namířilo přímo do mramorových obkládaček, zbytek zatraceně rychlých kuliček prosvištěl našemu hrdinovi těsně kolem pravého ušního boltce. Tohle Starka maximálně vyburcovalo a v jeho žilách se rázem pozvedla hladina adrenalinu na maximální přípustnou hodnotu. Což o to, že se mu do cesty za spravedlností a světovým mírem postavila mnohonásobná přesila po zuby ozbrojených balkánských teroristů – toto jej nemohlo za žádných okolností zaskočit, v řešení podobných situací měl totiž mnohaletou, skoro rutinní zkušenost.

 

Ve Starkovi to vřelo jedna báseň a jeho kontr na sebe nenechal dlouho čekat. Ihned na to, co stačil své soky zastrašit hlasitě ventilovanou hláškou „Svou kůži neprodám lacino!“, odraziv se baletím výskokem do vzduchu, provedl známý let plavmo, svíraje při tom v rukou dva lehké samopaly ráže 9 mm.

 

Protivníkovy řady v mžiku prořídly – dva mrtví. Po tomto skoro matrixovském kousku se agent Stark snesl k zemi, a jelikož se při dopadu nevyhnul vlivu setrvačnosti, hned vzápětí navázal mistrně provedeným kotoulem vpřed. Této menší prodlevy ze strany agenta jejího Veličenstva využili k protiútoku Tlusťochovi lidé a na Starkovo tělo se rázem vyřítila celá eskadra pozlacených kulek.

 

Třicetiletý špión byl však na tyhle rádoby nebezpečné akce náležitě připraven a několikaletý výcvik u speciálních jednotek RVH (Rozbijeme Vám Hubu) se v tomto případě nezapřel. Leže na zemi, převalil se Stark nejprve na pravý bok a hned vzápětí na druhý. Krom jedné jediné kulky všechny ostatní setřásl, ta jediná se mu lehce otřela o rukáv jeho nového ovčího svetru.

 

„Zatraceně!“ neskrýval své rozhořčení zjevně naškrobený Stark. Jeho křik a reakce na celou situaci přiměla teroristy pozastavit ohlušující palbu. Přeci jen, střílet v té chvíli na špióna 0.07 by bylo velice neetické – muž jeho zkušeností a jména si zasluhoval smrt v přímém souboji a především z očí do očí.

 

„Do prčic!“ pokračoval Stark dále: „Tohle snad ne!“

 

Ač se mu samotného nic vážnějšího nestalo - těch několik oděrek lze opomenout – krásný bílý svetr, do jehož koupi investoval celkem solidní balík peněz, byl zralý na export do popeláku.

 

Vestibulem se rozhostilo ticho a Tlusťochovi lidé, patřičně obeznámeni s bývalými Starkovými lstmi, zůstali raději v pozoru a s ukazováčky pevně přivařenými ke spouštím.

 

„Zasraná práce,“ vykřikl Stark snad už po sté a sotva to dořekl, zabořil svou pravačku do zadní kapsy od kalhot.

 

„Tady ji máme,“ zamumlal si poté pod nosem a nepřetržitě se mrače, ponořil svůj zrak do enormně zmuchlaného cáru papíru. Starkovy oční panenky se pak rozkmitaly jako ručičky v poblázněných tlakoměrech a i ten terorista s nejmenším IQ si brzy odvodil, že se budou dít věci ne moc typické pro tenhle typ literatury.

 

Na desátém řádku se Starkovy panenky zastavily, neboť našly to, co tak sveřepě hledaly. „Já to věděl,“ vyhekl náš hrdina a dále jen ventiloval to, co bylo na papíře ustanoveno poměrně tučným fontem. „Za jeden pracovní den jsou přípustné pouze jedny zničené kalhoty, jedna košile, jeden pár bot a jeden svetr. Vůči vícenásobnému poškození uvedených textilií je hrdina oprávněn protestovat …“

 

To, že se z davu teroristů záhy ozvalo něco ve smyslu „Nechápu“, nebylo vzhledem k okolnostem ničím překvapivým.

 

„Bodejť by jo,“ odfrkl Stark a ve svém dalším monologu pokračoval přesně v duchu nálady, jaká se jej zmocnila po nehodě se svetrem. „Pokud mě paměť neklame, dnes u bazénu mi ruští mafiáni zdevastovali nejenom tesilky, ale i můj modrý svetr. Umím-li počítat, tak bez ohledu na barvu a materiál mi byly poškozeny svetry dva. Norma udává pouze jeden za den a tohle jsou už dva! A to ještě není ani večer!“

 

Agentovo rozhořčení bylo jednoznačně kulminujícího charakteru a starostlivé otázky teroristů měly asi takový účinek, jako když do ohně lijete litry a litry oleje a čekáte, že jej tím uhasíte.

 

„Copak jsem nějaká loutka?!“ neustával Stark ve svých nervových výlevech. „Alojsi, už mám těch tvých nápadů plné zuby! … Slyšíš mě!? No tak!!!“

 

Pak se Stark na vteřinku odmlčel, ale aniž by stačil polknout slinu, hbitě pokračoval dále: „To je samé ra-ta-ta-ta, bum a prásk… Kam se hnu, tam mám v patách haldu namakaných týpků… kde vkročím, tam se na mou hlavu sypou stovky kulek… Už mám toho dost! Nonstop pracovní doba, prakticky žádná dovolená a teď… a teď už se mě snažíš zdeptat i tím, že mi redukuješ počty oblečení v mém šatníku?!“

 

Výraz ve Starkově tváři byl dosti výmluvný a předznamenával příchod něčeho radikálního a nekompromisního.

 

„Ale což,“ ozvalo se z jeho úst po další mini-pauze, „alespoň jsi mi dal důvod pro to, abych učinil to, co už takovou dobu zamýšlím… Porušuješ pravidla, na nichž jsme se před časem dohodli, takže jsem se rozhodl, že tě v tom nechám a v půli rozepsané knihy ti vesele zamávám. … Kdyby to bylo poprvé, co jsi mě takto namíchl, tak bych to i nějak zkousl, ale takhle… prostě… Končím! Najdi si na tuhle podělanou práci někoho jiného!“

 

„Agente Starku, děje se něco?“ zeptal se nechápavě jeden z teroristů. [Nutno však dodat, že oprávněně. Když před vámi stojí muž, který máchá rukama jako pominutý a vehementně přitom rozmlouvá s někým, kdo není vidět, je jistá forma údivu celkem pochopitelná.]

 

Tahle slova vyloudila na agentově tváři náznak šibalského úsměvu: „Chlapi… pokud jste to nepochopili, tak končím. Dávám výpověď. Tak či onak… kdybych pokračoval v boji, stejně byste zařvali. Asi to ještě netušíte – koneckonců, jak byste to taky mohli vědět, když vás autor neobdařil takovou minulostí a inteligencí jako mě – ale vy všichni jste nedůležitými postavičkami v pozadí, které jsou od prvopočátků literárního zrodu určené výhradně k smrti. Jste jen čísly a ve vašich zásobnících zejí slepé náboje. Copak vám nikdy nepřišlo divné, že mě nejste schopni trefit ani ze dvou metrů? … Jsem hrdina a takový typ člověka musí vydržet až do konce. … Notabene, v téhle chvíli se nacházíme někde na dvou sté stránce, a když přihlédneme k tomu, že tohle dílo by mělo mít - stejně jako ty ostatní - alespoň čtyři sta oboustranně popsaných listů, mé případné polapení a zabití by pro Alojse znamenalo kreativní past, neřkuli přímo hrobku. Tím, že vám tady říkám to, co vám tady říkám, vás vlastně zachraňuji! Utíkejte pryč. Běžte domů za manželkami a za dětmi… Nekomplikujte si to.“

 

Jakmile Stark dohovořil, v mžiku se kolem něj rozestoupila skupina neznámých bouchačů. A že byli ozbrojeni, to snad ani nemusím dodávat.

 

Jejich náhlé zjevení se z ničeho nic agenta jejího Veličenstva mírně zaskočilo. „A vy jste kdo?“ vylinulo z jeho úst.

 

„To není podstatné. Jsme tu proto, špióne Starku, abychom vás odvedli za naším šéfem. Je to příkaz a můžete si být jist, že v našich zásobnicích jsou náboje ostré.“

 

Jakékoli otázky byly v ten moment naprosto zbytečné. Stark totiž moc dobře věděl, kdo je šéf, a proč jej ten šéf shání zrovna v tuto chvíli, a tak nijak neoponoval a nechtěje se přesvědčit o pravosti hlášky o ostrosti kulek, zamířil společně s eskortou do chodby ústící do vedlejší přístupové haly.

 

Komplex centrální ústředny CIA znal Stark do posledního detailu, do poslední dlažičky a pavučiny na stropě – a tak ho celkem překvapilo, když mu v půli tunelu poručil velitel jednotky zastavit.

 

„Jsme na místě,“ hlesl jeden z pomalovaných bouchačů.

 

Stark se okolo sebe rozhlédl a na boční stěně spatřil robustní a velmi pěkně opracované mahagonové dveře s tučným nápisem „Bůh“.

 

„Můžeš vstoupit, Starku,“ ozvalo se zpoza dveří a jindy neohrozitelný agent učinil přesně to, oč jej hlas požádal.

 

Náš hrdina se ocitl v místnosti, o jejíž existenci neměl ani potuchy. Byla velká, bílou barvou vymalovaná a především naprosto prázdná – jako by ji někdo vyraboval. Jen uprostřed stál masivní kancelářský stůl, před ním polstrovaná židle, za ním pohodlné kožené křesílko a v něm si hověl přibližně třicetiletý mladík se špinavými blonďatými vlasy, postavy štíhlé, vysoké a zjevu velice sympatického.

 

Byl jsem to já…

 

„Netušil jsem, že tady nějaká takováhle místnost vůbec je,“ řekl Stark zaskočeně.

 

„Já vím,“ pousmál jsem se, „právě jsem ji dopsal.“

 

Hrdina mých románů zakroutil nevěřícně hlavou a pak jsme se oba stali obětí takového toho trapného ticha. Důvod byl jasný - kdyby měl jeden z nás rychle přistoupit k řešení problematiky, aniž by se alespoň na oko netvářil, že hledá ta vhodná slova, působila by daná situace dosti nevěrohodně.

 

Po této nezbytné „němé vsuvce“ se Stark konečně chopil konce provazu: „Takhle to nejde… Vím, že mě chceš přemlouvat, ale na rovinu ti říkám, že mé rozhodnutí je konečné.“

 

Bylo to paradoxní… Agent Stark patřil k mým nejoblíbenějším postavičkám a jeho postupné tvorbě jsem zasvětil valnou část osobní kariéry. Vše, co se v mé mysli zrodilo, jsem dokázal plnohodnotně přenést na papír - prokreslil jsem jej do sebemenších detailů, dokázal jsem mu vtisknout osobitou tvář, vlastní styl a především jsem mu daroval něco, co jsem u svých ostatních hrdinů tak trochu opomněl. Minulost, inteligenci a řadu specifických lidských vlastností. V celém vesmíru svých krásných a mnohdy bujných představ jsem zplodil někoho, kdo se mému systému dokázal vzepřít. Někoho, komu se podařilo vymanit se z jeho spárů a kdo začal žít svůj vlastní život. Někoho až nebezpečně podobnému člověku…

 

Ten problém bylo třeba vyřešit, a přestože jsem se se Starkem setkal už nesčetněkrát, nyní bych se nebál vyhlásit pohotovostní stupeň nejvyšší naléhavosti. Hrozilo, že ztratím svého dlouholetého spojence a zároveň i chlebodárce. To jsem si nemohl dovolit.

 

„Starku, nedělej mi to a dej mi ještě jednu šanci,“ vyřkl jsem skoro prosebně. „Přiznávám se ke své chybě, porušil jsem naše pravidla a taktéž připouštím, že to není poprvé… Ale kdybys mě pochopil, věděl bys, že vše činím v zájmu svých čtenářů. Tohle je už desáté pokračování a pokračování v poklidném tempu prvních tří svazků by bylo dlouhým krokem vzad. Je mi jasné, že jsem se zachoval sobecky, ale zkus se na to podívat z druhé strany. Copak je ti lhostejná spokojenost čtenářů? O komerčních ziscích nemluvě…“

 

„Snažíš se mě zviklat…“

 

„Nesnažím,“ řekl jsem sebejistě a navázal na myšlenku z předpředchozího odstavce: „Takhle se věci mají. Moc, moc se omlouvám za to, co se ti přihodilo, ale věř mi, že to bylo potřeba. V rámci posledních dílů je celkové zvětšení všeho možného doslova nutné. Více padouchů, více prekérních situací, více explozí…“

 

Tímto jsem Starkovi tak trošku vyrazil dech.

 

„Poslední díl???“ otázal se mě nevěřícně.

 

„Ano… Desátý díl je poslední a já jej potřebuju nutně dopsat. Vydavatelství na mě tlačí, termín mám příští týden a ještě mi zbývá něco okolo sto padesáti stránek. Teď mě nemůžeš zradit… nemůžeš odejít a nechat mě ve štychu… prosím…“

 

Agent Stark v tu ránu slevil ze své naostřené nálady a závažnost celé situace, na níž zprvu nahlížel pouze z jedné strany, mu výrazně nahlodala jeho původní záměr. „Devět pokračování, 567 mrtvých a takřka nic, na co bych rád vzpomínal. Moc bych si přál říci, že jsi dobrý spisovatel, ale nemůžu. Obdařil jsi mě sice vzpomínkami, rozumem a jinými vlastnostmi, ale na to nejpodstatnější jsi zapomněl. Nikdy jsi mi neumožnil poznat krásu vašeho života. Lásku, starost o rodinu… tohle mi chybí… chybí mi ty vaše věci, bez nichž by byl váš život jen dvoubarevnou záležitostí.“

 

Slova mého hrdiny mě zarazila. Nikdy jsem netušil, že takhle může uvažovat někdo, jehož pracovní náplň tvoří především zabíjení a jemuž jsem se snažil vtisknout mix rysů nejslavnějších filmových hrdinů – kousek od Stallonea, ždibec od Willise a tak dále. „Chápu, co mi tím chceš naznačit,“ řekl jsem polohlasně, přemýšleje u toho nad rozumným východiskem.

 

„Možná jsem slaboch, možná jsem naivní, ale věřím, že když se vrátím a ty chlapy v tom vestibulu vystřílím, tak uděláš vše pro to, aby byl můj život veselejší. Jsi jediný, kdo mi může tohle umožnit a já tě o to teď… na tomhle místě… a ze těchto okolností… žádám. Výměnou za stažení mého rozhodnutí. Dokážeš mi to, prosím, dát?“

 

Starkův proslov mě donutil řádně se zamyslet. Celou sérii jsem vždy ladil v duchu akčnější zábavy a na romantiku a pohodu jsem takřka nikdy nehleděl – kdybych jeho přání zrealizoval, citelně bych tím naboural celou filosofii. Na druhou stranu jsem si ale uvědomil, že kdybych se pokusil vytvořit nového agenta Starka, byl by to zřetelný falsifikát a podvod vůči čtenářům. Na tohle jsem se dvakrát necítil, takže zhodnotit si všechna pro a proti mi nečinilo velký problém.

 

„A co přesně si přeješ?“ vyklouzlo záhy z mých úst.

 

„Nic moc… nic, na co by nestačila tvá bohatá představivost. Na stáří klid, velký bílý dům a nějakou hezkou slečnu po mém boku… Cindy Crawford nebo Claudii Shiffer… to je už jedno…“

 

Abych se přiznal, když jsem tohle zaslechl, málem mi vypadly oči z důlků. Své dojmy jsem si ovšem nechal pro sebe a snaže se nerozdmýchávat uhasínající oheň, zaťal jsem zuby a vyšel vstříc společnému kompromisu.

 

„Dobrá,“ řekl jsem po menší odmlce. „Řekněme, že jsem ochoten přistoupit na tvé požadavky, ale pak si musím být jistý tím, co tvrdíš… Další vzepření bych už asi neustál.“

 

Tenhle sentimentální dodatek rozesmál skoro i mě samotného a stejně tak zapůsobil i na agenta Starka: „Sice teď vypadám jako vůl, který si nedokáže stát za svým… ale jo… slibuju.“

 

Starkova slova vlila do mých žil novou naději: „Pak už zbývá jen jediné…“

 

„Já vím,“ vyřkl špión 0.07, „je třeba smazat vše předchozí a současné. Náš společný rozhovor, mé rozmlouvání s teroristy… Zkrátka vše, co je v rozporu s inteligentní linií klasické brakové literatury.“

 

„Nemusíš se ale bát. Vše, co jsme si tady slíbili, zachovám a vměstnám mezi řádky.“

 

Ač jsem se snažil Starka uklidnit a promlouval k němu s velmi osobním podtónem, skoro otcovským, bylo zřejmé, že se následujících událostí tak trošku obává. Jeho reakce byly toho zářným důkazem: „Takže vytrhneš list a já se vrátím zpět do vestibulu?“

 

„Asi tak…“

 

„A bude to bolet? Nezanechá to na mně nějaké šrámy?“

 

„Ne,“ odvětil jsem a lehce se pousmál. „Navážu velice umně…“

 

„V tom případě jsem připraven.“

 

„Dobrá.“

DELETE


9 názorů

Alojs
07. 09. 2010
Dát tip
Už plánuju několik let, že to přepíšu do lepšího kabátku... uvidíme :)

Semíšek
06. 06. 2007
Dát tip
Vůbec nemáš zač,ráda si přečtu kvalitní povídky a ty tvoje mi přímo upoutaly:) Takže já dkuju za to, že se mam u čeho odreagovávat:)

Alojs
06. 06. 2007
Dát tip
otázka zní: kam jsem na ty nápady chodil? :) v poslední době (cca rok) jdou nápady mimo mě - společně s jakousi chutí u něčeho setrvat a pořádně to napsat. děkuji za návštěvu, semíšku...

Semíšek
06. 06. 2007
Dát tip
je to více než zajímavé. Kam na ty nápady chodíš? Moc se mi to líbilo, sice jsem to četla několikrát,vždy mě od toho něco vytáhlo pryč, ale vždy sem se vrátila zpátky, abych to celý vůbec pochopila... Je to vážně moc pěkný...

Alojs
04. 06. 2007
Dát tip
vůbec. mám dnes lehce žertovnou.

Pan Bukkake
04. 06. 2007
Dát tip
Jj, dal ... no, pozdě.. ale zase tak nevadí.. :-)

Alojs
04. 06. 2007
Dát tip
já to tenkrát chtěl crazy, ale někde v půlce jsem překolejil a chytl se té vážnější pointy v duchu "delete". jinak... a teď jsem zapomněl, co jsem chtěl. jo už vím... dals mi tipa? :)))) (jinak mě inspirovala belmondovka)

Pan Bukkake
04. 06. 2007
Dát tip
Ne, že bych už podobné téma neviděl, ale když to někdo pěkně napíše, tak proč ne :-). Akorát by možná ještě neškodilo někde trochu přidat... je to už od začátku trochu crazy, takže kdyby si třeba víc vymýšlel, co chce... i když to by asi tak úplně neodpovídalo tvému záměru...

Fehu
02. 10. 2005
Dát tip
moc se me to libilo... ale u tohodle dila je to jaksi samozrejme...:)

Alojs
02. 10. 2005
Dát tip
díky... teda čekal jsem delší kritiku, ale samozřejmě jsem spokojen. jen ještě jedna věc: kde je psáno, že nemůžeme být kamarádi? alespoň ti písmáčtí. že jsou naše styly odlišné ještě neznamené, že se proti sobě budeme ohánět. o to potěšující bude, když si dáme toho tipa či pochvalnou kritiku :) nebude to asi tak časté :)

Fehu
02. 10. 2005
Dát tip
ja kamaradstvym nepohrdam, jen jsem myslel ze nebude ze tve strany zadano:)...

Alojs
02. 10. 2005
Dát tip
v pohodě. jak říkám, rád si přečtu tvé další dílo. možná budu zase kritický ale ono je to vždycky třeba brát z toho dobrého úhlu. A pokud ta kritika není nějaká debilní a vycucaná z prstu (popř. nevhodně útočná), vždycky jí vnímám jako podnět ke zlepšení. přiznám se ale, že někdy mívám tzv. špatné dny (kdy jsem jako citrón) a pak reaguji tak, že je mi to později líto. Myslím na kritiky ke svým dílům (ne že bych se léčil na cizích dílech - to nikdy!)

Lulák
15. 06. 2005
Dát tip
*

Markel
08. 05. 2005
Dát tip
líbilo - T

Alojs
08. 05. 2005
Dát tip
díky, díky vám oběma. Zbylých devět dílu píšu. Jako drak.... jako drak... ani nechodím spát :-)

evalota47
08. 05. 2005
Dát tip
tak honem honem si značně ve skluzu,ale pozor proboha ať se nepřerazíš nebo to bychom se toho pokračování nedočkali..

Alojs
08. 05. 2005
Dát tip
pokračování bude.... větší... výbušnější... krvavější... herecky zdatnější... a blablalalala :-) Ani nevíš, jak rád bych si vytáhl tu dvojici sirek z pod víček

evalota47
08. 05. 2005
Dát tip
Dej si Redbul - dá ti křídla ......mám ti k tomu vyprávět veselé historky z natáčení???????????já tě rozeberu a taky vitamín C 1000 na kondici a proti volným radikálům hi hi....

evalota47
27. 04. 2005
Dát tip
čtu -- čtu -- a čtu,detektivky nemít moc rád,ale parodie ano-jestli to mělo být ono - tak hej, rozesmálo mně to ....................... a kde máš těch zbylých 9 dílů ---- hi hi.

Alojs
04. 02. 2005
Dát tip
Byt bych nekdy tve konce bral, tady nesouhlasim. Bylo by to uz hodne absurdni. Fakt nevim, nevim. Jinak diky za precteni, jsi jeden z mala, co mi tady dokaze napsat solidni kritiku. Toho si vazim a me nezbyva nez se tebou inspirovat. Dik

harosek
21. 01. 2005
Dát tip
Výborná věc. Vážně. Moc dobře jsem se bavil.*

Empty
12. 12. 2004
Dát tip
:-D Teda Alojs! Ses vyšvihl! :-)) *t

Alojs
12. 12. 2004
Dát tip
Díky za vase nazory i za tipy. Empty: Vysvihl? ... To ani ne :)

výborný nápad...

ondrech
11. 12. 2004
Dát tip
taxem si to konečně přečet... a co čekáš - že ti napíšu, že seš kláda? No, mohl bych, ale to by nebylo originální. Ty seš s touto povídkou traktor, který všechny ty klády sbírá...:)***TIP a výběr.... to stojí za to.

Alojs
11. 12. 2004
Dát tip
Ondrechu, diky, tva kritika mi udelala radost a vyloudila mi na tvari usmev... takze traktor, jo? :-)))))))))

ondrech
11. 12. 2004
Dát tip
ale jo...:-DDDDD

Alojs
20. 11. 2004
Dát tip
No tak, Drawen, uprimne jsem cekal jednu kritiku, ale takovou nadilku zcela urcite ne. Usmev mi zari, jsem rad, kdyz nekdo prelouska alespon jedno me dilko. Co se tyce tohodle vytvoru, nemyslim si, ze je chaoticke, na tom jsem si dal dost zalezet (aby bylo srozumitelne), ale docela chapu, ze to pozadi nemusi kazdemu sednout :-) Diky za nazor

Drawen
19. 11. 2004
Dát tip
No ukazal jsi se ze opravdu psat umis, tohle sice neni muj tip povidek, libilo semi daleko vice to klepani na branu, ale rozhodne to neni spatne dilko. Ma to neco do sebe, ale me to prijde krapek chaoticke, asi proto ze mam, jak uz jsem rekla, radsi jinej styl. Ale to je jen muj osobni nazor. :o) tak si z toho nic nedelej...

AHED
16. 11. 2004
Dát tip
pffffff....tak ani nevim, co tenhle můj vzdech má vlastně znamenat...na jednu stranu se mi ten nápad hrozně líbí, na druhou stranu už je tohle téma (alespoň pro mne) omšelé, protože jsem se s tím už mockrát setkal (viz King - na tohle téma napsal dva romány a na dalších pět se určitě chystá:-))). Já sám jsem napsal takověhle věci minimálně dvě, což je vedlejší samozřejmě. A teď konstruktivně - styl psaní se tu a tam dost líbil, ve zbytku dost nelíbil (to byl ten větší zbytek:-)), někde jsem se i nakrk, na druhou stranu v osmnácti vyplodit něco, co má hlavu a patu, zde činí potíže asi devadesáti pěti procentům rádobypísmákům, co mají potřebu exhibovat a pak ještě nadávat, když jim někdo řekne pravdu do očí. Působí to na mě rozporuplně... rozhodně se přidávám k "pozorovateli" a říkám: Věnuj tomu ještě čas, dopiluj jazyk, slovní obraty a pak se ten větší nehezky zbytek možná smrskne na neviditelno:-) Pa AHED

Vaud
10. 11. 2004
Dát tip
Výborný. Musím ale přiznat, že jsem to dočetl až na potřetí. Ale stálo to za to! TIP

Alojs
08. 11. 2004
Dát tip
Díkes za názor, ale... tohle přece není o agentech (možná v pozadí, ale prim zde hraje vztah autora a postavy). Ale zkousla jsi to. Dík :-)

Alojs
08. 11. 2004
Dát tip
jééééé, tak to moc děkuju. Na to že ty agenty nemusíš, jsi mi udělala obrovskou radost :-)

wazzup
07. 11. 2004
Dát tip
„Netušil jsem, že tady nějaká takováhle místnost vůbec je,“ řekl Stark zaskočeně. „Já vím,“ pousmál jsem se, „právě jsem ji dopsal.“ tak to je úplně perfektní! skvělej nápad, svěže napsaný, má to spád.. prostě tip:)

Alojs
07. 11. 2004
Dát tip
Jééé, móc děkuju, zvláště u tohodle dílka mě tvá kritika potěší... Aniž bych se chtěl sám chválit, mě se ta hláška taky líbí :-)))) Ještě jednou díky

wazzup
07. 11. 2004
Dát tip
jen se pochval, protože já se u toho úplně chlámala:)

Kačírek
03. 11. 2004
Dát tip
no, zajímavý, ze začátku to vypadalo jako důkladná blbost, ale za dočtení to zřejmě stojí. :o)

pozorovatel
03. 11. 2004
Dát tip
Matrix! Připomnělo mi to Matrix! :)) ...jako když si Neo vybere špatný dveře:))) ...spíš jsem čekal, že ty jako autor se budeš k hrdinovi chovat svrchovaně. Takhle to vypadá jako byste byli rovnocení. Dobře se to čte a je to nápaditý, i když si myslim, že by to šlo ještě víc propracovat. Tip je jasnej.

Alojs
03. 11. 2004
Dát tip
Svrchovaně? Proč ne... Ale já měl přeci jen takovou představu, jakou jsem zpracoval. Přeci jen, autor neměl nad ním plnou kontrolu, a jak píšu, on se dokázal z toho počátečního pevného sevření vymanit. Ale když jsme u toho, já měl hned tři alternativy na konec a samotný průběh... nakonec vyhrál ten - řekl bych - vážnější. dík za kritiku a za přečtení tohoto poměrně delšího dílka

pozorovatel
03. 11. 2004
Dát tip
Předstíranou svrchovanost. Dlouhý mi to ani moc nepřišlo. Čte se dobře.

sicco
31. 10. 2004
Dát tip
hele klidně tu povídku smaž, kdyžtak jí dám do klubu já, je fakt originální a hlavně skvěle napsaná před nějakým časem jsem napsal něco podobnýho (ale zdaleka ne tak dobrýho), jmenuje se to Hrdino! Tak si ji přečti, uděláš mi tím ohromnou radost

Alojs
31. 10. 2004
Dát tip
- no, už jsem ji smazal, takže :-) - jinak díky moc za kritiku a věř, že jen co se doučím matiku, tak na toho tvého Hrdinu skočím (obrazně řečeno :-)). - ještě jednou díky, vážím si tvého názoru.

pozorovatel
30. 10. 2004
Dát tip
Vkládáš svojí povídku do klubu... hm. "Cílem jest vybrat ty nezajímavější povídky." Málokdo má takový nadhled, že dokáže svou povídku ohodnotit jako jednu z nejzajímavějších zde. Je ale pravdou, že vkládání vlastních děl není zakázáno ani nedoporučeno. Já ale nemám chuť si jí přečíst.

Alojs
30. 10. 2004
Dát tip
Na toto téma jsem se bavil právě s Ádou a zatímco u jiných klubů to taky bývá, že tam autor vkládá svá vlastní díla, tady mě to zaskočilo. Mám tedy 2 možnosti: buďto to vymazat, nebo to tady nechat. ASi udělám učiním tu první možnost, protože si proti sobě nechci poštvat další lidi. Ale v jednom bodě máš pravdu, považuji svou povídku za zajímavou, ale jestli je to pravda, to už právě musí posousit čtenáři. Nikdo nemá takový nadhled, aby mohl říci, že jeho povídka je 100% zajímavá, vždy se jedná o subjektivní názor (stejně tak u vybírajícího, který se rozhodne povídku do klubu zařadit).

pozorovatel
30. 10. 2004
Dát tip
Hele, mně je to fuk. Dělej si, co chceš. Nikoho si tím určitě nepoštveš a mě už vůbec ne. Do klubu vkládám ty nejlepší povídky, co si tu přečtu. Vložení vlastní povídky beru jako reklamu. ...i když podle mě jsou nejlepší reklamou tvé kritiky ostatním.

a2a2a
29. 10. 2004
Dát tip
Nerad čtu z obrazovky dlouhé prózy a toto je zřejmě i důvod, proč si nenašla více čtenářů, ačkoliv si to zaslouží. Určitě jedna z nejlepších próz, které jsem zde četl právě pro ten vícerozměrný dialog fikce a skutečných potřeb, přičemž se ti podařilo udržet jak pozornost, tak srozumitelnost a navíc obohatil dobrým celkový nápadem. Je to typ prózy, která není zrovna oddychová, ale svým stylem velmi progresivní. Tip+výběe

Alojs
29. 10. 2004
Dát tip
Díky a2a2a, vážím si tvých slov. Nicméně doufám, že si časem tohle dílo své čtenáře najde. Ještě jednou dík, jak za poměrně obsáhlý názor, tak za tip a za výběr... :-)

StvN
29. 10. 2004
Dát tip
Podobný styl jako tvá třídílná povídka. Plynulé, jednoduché, dobře zpracovaný nápad. Hříčka. Něvím, co bych hlouběji kritizoval.

I_v_a_n_k_a
29. 10. 2004
Dát tip
to se mi líbí....bez popudu z našeho rozhovoru bych ro asi bývala nečetla, ale ted jsem opravdu ráda, že jsme se tak sešli. je to opravdu moc dobré...nadpis je vážně trefný. mě osobně se moc líbí a že bych to někde napsala jinka? to je už jen věcí názoru a povahy.rozhodně si to zasluhuje tip a až zase něco takovýho napíšeš nezapomne mi dát vědět....snad ještě dnes si vykouzlím půl hodinku navíc a začtu se i do ostatních tvých dělíček....

Alojs
28. 10. 2004
Dát tip
Díky za reakce, za tipy i za výběry. Tohle opravdu zahřeje. Zvlášť když jsem té povídce zasvětil tolik času :-) To "nejde" jsem opravil, ale máš pravdu, Vespo, někdy vědomě píšu slangem a takovými těmi klasickými zkomoleninami. To Dero: Co se týče toho "našeho hrdiny" - ten úryvek je třeba brát (což samozřejmě vyjde najevo až v pozdější fázi) jako součást nějakého románu - a navíc se jedná o desáté pokračování :-)

Nyklman
28. 10. 2004
Dát tip
Ja osobne bych pouzil tvrdsi nadavky, nevim, zdali to cenzurujes kvuli mamky, ale jinak v poho:o) P.S.: Tobe uz je 30? Jeste pred rokem ti bylo 18:-)

Alojs
28. 10. 2004
Dát tip
Věk jsem změnil v důsledku počtu děl autora. Neznám moc spisovatelů, kteří by v 19 měli na kontě 10 a více knižně publikovaných románů. Každopádně díky za názory a za tipy :-)

Dero
27. 10. 2004
Dát tip
Přečetl jsem jen první odstavec a hned Ti řeknu, co mi opravdu hodně vadí - příliš mnoho epitet (zatraceně rychlé, jeho žilách) a taky výraz "našemu hrdinovi" - já ho neznám, tak to nemůže být můj hrdina, takový slovní obrat si můžeš dovolit jen velmi málokdy, nikdy však na začátku povídky, když mluvíš o čtenáři téměř neznámé postavě ... ještě se možná vrátím.

Dero
27. 10. 2004
Dát tip
Ale ono to nejni špatný, sorry za předchozí reakci ... :o)))) Ten čas si najdu jistojistě. :o))

Vespa
27. 10. 2004
Dát tip
Potemnělým vestibulem zaduněly (dva měkký výrazy jdoucí hned za sebou působí poněkud změkčile...) zamumlal si poté pod nosem a nepřetržitě se mrače, ponořil svůj zrak do enormně zmuchlaného cáru papíru...perfektně zběsilá formulace :o) kdo nejde vidět ... spíš NENÍ vidět...ale u tebe si nikdy nejsem jistá, co je naschvál a co je chyba... Tak to je prefektní! Oddechovka, velice čtivá... Sakra! Já už mluvim jak učitelka slohu... :o) tip a končim (nebaví mě chválit, radši prudim)

Dero
27. 10. 2004
Dát tip
Chachá, skočil jsem Ti na špek - výtečná povídka. *v Ještě jednou se omlouvám za tu unáhlenou reakci. :o))

fungus2
27. 10. 2004
Dát tip
Též se mi líbí. TIP

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru