Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJEDNO RÁNO PŘED POŠTOU-2
22. 12. 2006
2
0
3366
Autor
fungus2
Toho rána se ve světle pouličního osvětlení povrch chodníků i vozovek nebezpečně leskl. To si znovu plně uvědomil Jan Mráček, když autobus o mnoho metrů přejel autobusovou zastávku v ulici, kde byla pošta. Po vystoupení z něho mu okamžitě podjely nohy a on za vrávorání narazil do postavy, která se snažila postavit.
„Zatraceně!“ vykřikl Jiří Kovář na něhož dopadl.
„Je nazdar! Co se tady válíš?“ zeptal se ho hned Mráček.
„Kdybys do mě nevrazil, tak se tu neválím! Sakra! Pomoz mi na nohy!“ řekl mu naštvaně Kovář.
Oba se poté za vzájemného podpírání postavili na nohy. Mráčkovi však náhle zašimralo v nose, načež mohutně kýchl. To mělo za následek opětovný pád na zledovatělý chodník.
„Už se konečně po mě přestaň válet!“ vyhrkl rozčílený Kovář.
„Já za to nemůžu. Ty si mě stáhnul!“ snažil se mu vysvětlit Mráček.
Za okamžik oba opětovně stáli na nohách a vrávoravým krokem směřovali k poště. O chvíli později se jim ve světle pouliční lampy naskytl pohled na postavu v červeném obleku, jak leží rozplácle přes vysypaný odpadkový koš.
„Hele, nějakej bufeťák se převlíknul za Santa Clause!“ řekl Mráček.
„Co se divíš. Brzo budou Vánoce,“ konstatoval Kovář, přičemž mu podjely nohy. Strhl sebou i Mráčka a oba poté za výkřiku narazili do odpadkového koše i oné Santa Clausovské postavy.
„Vokamžitě mi pomozte vstát!“ ozval jim známý hlas. A k jejich překvapení se pod oblekem skrýval vedoucí pošty Robert Stehlík.
„Je, dobrý ráno, pane vedoucí. Vy jste byl zase na maškarním plesu?“ zeptal se Mráček.
„Nikde jsem nebyl! Dneska pořádá pošta vánoční besídku pro děti. Tak jsem si vzal rovnou tenhle voblek,“ odpověděl jim a oba mu pomohli vstát. Ušli jen několik metrů a naskytl se jim pohled na sněhuláka, kterého objímala jim dobře známá postava dispečera Josefa Nováka s kastrolem na hlavě.
„Josef! Co tady děláš!“ vykřikl na něho vedoucí, načež Mráček i Kovář se lekli a všichni tři svorně dopadli na chodník.
„Zatraceně!“ vykřikl Jiří Kovář na něhož dopadl.
„Je nazdar! Co se tady válíš?“ zeptal se ho hned Mráček.
„Kdybys do mě nevrazil, tak se tu neválím! Sakra! Pomoz mi na nohy!“ řekl mu naštvaně Kovář.
Oba se poté za vzájemného podpírání postavili na nohy. Mráčkovi však náhle zašimralo v nose, načež mohutně kýchl. To mělo za následek opětovný pád na zledovatělý chodník.
„Už se konečně po mě přestaň válet!“ vyhrkl rozčílený Kovář.
„Já za to nemůžu. Ty si mě stáhnul!“ snažil se mu vysvětlit Mráček.
Za okamžik oba opětovně stáli na nohách a vrávoravým krokem směřovali k poště. O chvíli později se jim ve světle pouliční lampy naskytl pohled na postavu v červeném obleku, jak leží rozplácle přes vysypaný odpadkový koš.
„Hele, nějakej bufeťák se převlíknul za Santa Clause!“ řekl Mráček.
„Co se divíš. Brzo budou Vánoce,“ konstatoval Kovář, přičemž mu podjely nohy. Strhl sebou i Mráčka a oba poté za výkřiku narazili do odpadkového koše i oné Santa Clausovské postavy.
„Vokamžitě mi pomozte vstát!“ ozval jim známý hlas. A k jejich překvapení se pod oblekem skrýval vedoucí pošty Robert Stehlík.
„Je, dobrý ráno, pane vedoucí. Vy jste byl zase na maškarním plesu?“ zeptal se Mráček.
„Nikde jsem nebyl! Dneska pořádá pošta vánoční besídku pro děti. Tak jsem si vzal rovnou tenhle voblek,“ odpověděl jim a oba mu pomohli vstát. Ušli jen několik metrů a naskytl se jim pohled na sněhuláka, kterého objímala jim dobře známá postava dispečera Josefa Nováka s kastrolem na hlavě.
„Josef! Co tady děláš!“ vykřikl na něho vedoucí, načež Mráček i Kovář se lekli a všichni tři svorně dopadli na chodník.
„Von měl včera hospodskej Standa narozky. Tak se slavilo vostošest. Roberte, já to asi přehnal. Mám pocit, že je všude led,“ řekl dispečer.
Zakrátko vrávorala čtveřice postav po chodníku, aby se náhle za nimi ozval jekot.
„Takhle podobně řve naše směnová vedoucí,“ poznamenal Kovář, načež do nich ze zadu vrazil odpadkový koš a ječící postava. O chvíli později se pětice postav ocitla na ulici a ve vřískající postavě rozpoznali svou směnovou vedoucí Martu Blažkovou.
Ve stejný okamžik jel po ulici automobil z několika muži z ředitelství pošty. Náměstek na sedadle spolujezdce vytřeštil oči, když uviděl podivnou pětici postav vrávorat prostředkem ulice. Hned nato se při brždění dostalo vozidlo do smyku, načež následoval náraz do sněhem obtěžkaných keřů. Otřesený náměstek se nestačil divit, když ho z auta za chvíli vytahoval Santa Claus.
„Přeji dobrý den, pane náměstku. My vás na poštu doprovodíme. Je to už jen kousek, ale strašně to klouže,“ sdělil mu vedoucí Stehlík.
A tak neobvyklá směsice oblečených postav vrávorala ke vchodu pošty. Než k ní ale stačila dojít, tak se ozvalo několikrát mohutné kýchnutí. Poté se všichni ocitli na valné hromadě, která za jekotu směnové vedoucí jela po svažujícím se chodníku. Do cesty se jim postavily otevřené dveře automobilu u něhož stál Tomáš Kratochvíl, který zrovna sundával ze střechy vánoční stromeček.
„Co blbnete!“ vykřikl, když byl jedoucí valnou hromadou zasažen, přičemž otevřené dveře nevydržely nápor. Zakrátko dojeli s nimi a také ze stromečkem všichni na okraj silnice, kde byl zarostlý svah. A z houštin se poté ozývaly výkřiky a nadávky zároveň.
Zakrátko vrávorala čtveřice postav po chodníku, aby se náhle za nimi ozval jekot.
„Takhle podobně řve naše směnová vedoucí,“ poznamenal Kovář, načež do nich ze zadu vrazil odpadkový koš a ječící postava. O chvíli později se pětice postav ocitla na ulici a ve vřískající postavě rozpoznali svou směnovou vedoucí Martu Blažkovou.
Ve stejný okamžik jel po ulici automobil z několika muži z ředitelství pošty. Náměstek na sedadle spolujezdce vytřeštil oči, když uviděl podivnou pětici postav vrávorat prostředkem ulice. Hned nato se při brždění dostalo vozidlo do smyku, načež následoval náraz do sněhem obtěžkaných keřů. Otřesený náměstek se nestačil divit, když ho z auta za chvíli vytahoval Santa Claus.
„Přeji dobrý den, pane náměstku. My vás na poštu doprovodíme. Je to už jen kousek, ale strašně to klouže,“ sdělil mu vedoucí Stehlík.
A tak neobvyklá směsice oblečených postav vrávorala ke vchodu pošty. Než k ní ale stačila dojít, tak se ozvalo několikrát mohutné kýchnutí. Poté se všichni ocitli na valné hromadě, která za jekotu směnové vedoucí jela po svažujícím se chodníku. Do cesty se jim postavily otevřené dveře automobilu u něhož stál Tomáš Kratochvíl, který zrovna sundával ze střechy vánoční stromeček.
„Co blbnete!“ vykřikl, když byl jedoucí valnou hromadou zasažen, přičemž otevřené dveře nevydržely nápor. Zakrátko dojeli s nimi a také ze stromečkem všichni na okraj silnice, kde byl zarostlý svah. A z houštin se poté ozývaly výkřiky a nadávky zároveň.