Smíření s městem

Zase píšu moc rychle :) Mezi to "abychom věděli" a "aby byl s námi ten" patří "co a jak dělat".

Molloyan: Tak jsi mě tou reakcí docela překvapil :) Snad už fungují avíza... Je mi líto, že to vyznělo jako chladné vyhledávání nejlepšího obchodu. Vztah je ale především umění vycházet spolu, když je ta největší zamilovanost ta tam.A to co jeden od druhého chce není obchod, ale důkaz lásky.Že si jeden pro druhého najde chvíli,aby mu udělal radost, že chce být taky s ním. Jo, možná to jde tak, že druhému dáš úplně všechno a nechceš nic na oplátku. Ale vydržíš to jen v době největší zamilovanosti a když to opadne, tak najednou koukáš a cítíš se zneužívaný. Láska je od toho, aby si oba vzájemně poskytovali,co potřebují, aby si vycházeli vstříc. A není to pro obchod, ale pro to, že chtějí,aby ten milovaný byl šťastný. Jo, jeden čas jsem měla na nástěnce citát od Karolíny Světlé- něco, že láska je, když potlačíš všechny své touhy a obětuješ se tomu druhému. Chtzěla jsem, aby mi dodával energii,abych setrvávala v dávání... Jenže láska není sebeobětování! Člověk má svou hodnotu a dospěla jsem k tomu, že Karolína je vedle jak ta jedle. Člověk sebou nemůže nechat zametat a proto je tolik důležité ve vztazích jednat důmyslně a hledat nějaká pravidla, abychom věděli, aby s námi byl ten, koho máme rádi, šťastný.

Budu se řídit některými tvými radami.

... lichotky... -koukám, že jsem tam vynechala slovo a pozbylo to smyslu. Taky díky a hodně štěstí v dobývání dívčích srdcí ;-)

Čeká nás skvělá budoucnost. Dík za hovor. Směj se.

No a na co jinýho by kluci byli? :-))) Ba ne. Ale zajímavý je, že nikdy neřeknou jaká byla holka a tvářej se jako že je to všechno jen jejich práce...

To je fakt. Myslíš, že bychom to měli holkám říkat?

Myslím,že se tím nedá nic zkazit. Holky mají moc rády a tohohle kalibru jsou ještě pikantnější :-)

Je to takový legrační, když vás kluky tak těší, když jste za to pochváleni :) Jo, to se nedivim... holky mají nějaké divné myšlenkové pochody :)

Mně ani tak nejde o pochvalu. Pokud je na holce vidět, že se jí to líbilo, pak nic neříkám, ale když se tváří, jako že je to samozřejmost, něco jako dojít nakoupit, tak to se klidně i naštvu.

Mám taky chuť se ptám. Ale neptám se. Snažim se potozumět a věř, je to těžší než číst Bibli v originále.

StvN: A nevede radost ke štěstí? A nemohl by moudrý člověk vidět spíše cíle lidského snažení? Kam spěje lidská existence? Proč marnost? Ale že jsou moudří lidé pruštění je určitě pravda, ostatně jako všichni, co nezapadají do norem. A kdo jsi tedy Ty? Víš vše,ale nejsi moudrý? ;-) Redhawk: Hmm :-) Jen s tou láskou si nejsem tak jistá- pokud jsem ji potkala, tak jsem ji nepoznala...

Nevede radost ke štěstí. Řeknu to jednoduchém příkladu z mého života. Vždycky jsem si myslel, že má-li má dívka radost, je se mnou šťastná. Není to tak. nestačí, abych ji denně rozesmál nebo jí prostě udělal tu radost. Chce to mnohem víc. Všechno je marnost a vítr to veme. Prach. Taky nezaměňuj slova jako - inteligentní, chytrý, vzdělaný a moudrý. Každé znamená něco jiného a vzájemně se nemusejí slučovat.

Hmm, to máš pravdu. U mě je to možná ještě horší. Ale když to vezmeš individuálně, člověk se vlastně šťastným narodí. Když není šťastná s Tebou, třeba je šťastná sama. Když proběhne lesem plným spadaného listí, třeba je šťastná, že žije a že jí nechápeš (protože holky jsou vždy nešťastné jen z toho,že ten jejich nechápe jejich pocity) je jen drobná trhlinka na jejím štěstí že života. Také jsem byla dnes smutná, včera jsem s Ním chtěla trávit večer u krbu, při svíčkách,možná si i promluvit a on nepřijel- že má ráno práci. Čekala jsem ho dnes odpoledne a on nepřijel jen protože pršelo. Dnes jsem byla smutná, protože jsem byla celý den sama doma a těšila jsem se a nedočkala, ale zítra? To už budu zase šťastná, že jsem , můžu dělat,co mě baví, mám spoustu možností.. Tady sdílím opačný názor: Vše má svůj smysl, vše někam spěje. Každý konec je něčeho začátek a i když zemřeme, je třeba být rádi za to,co nám bylo dáno. Když někdo ví hodně, může být vzdělaný či inteligentní. Když někdo ví všechno, už musí mít každou z těchto vlastností...

Věř mi, já jsem velká trhlina na životě. Ale co, koukám, že ten tvůj na tebe pěkně sere. Jenže tak už to chodí. Když na tebe někdo sere, chceš ho a když je ti oddanej, tak ho už tolik nechceš.

StvN: I trhlina někam vede. On si to možná ani neuvědomuje, ale jednou mi dojde trpělivost a pak skončí na hromadě těch,co si také mysleli, že mě mají jistou...

Čekáš až ti dojde trpělivost? Víš co bych ocenil já? Kdyby se mnou mluvila a řekla mi, jestli zrovna nečeká, až jí dojde trpělivost. Třeba on ani neví, jak tě to žere.

StvN: Moudrost = bolest. To je známá věc a nedá se nad tím polemizovat. Naopk je známá věc, že moudří lidé jsou vyrovnaní a povznesení nad bolesti a bolístky - s tímhle se nedá polemizovat. Až budem moudří, tak si to řekneme. Štastný je ten, kdo se rozhodne být šťastným.

Tohle je jedna z mála věcí, který bych věřil Bibli, přesněji Kazateli.

Bible pro mne bohužel není nekriticky příjmaný zdroj pravdy. Vedle tvé víry jsem postavil svou ... univerzální pravdu samozřejmě nemáš ani ty ani já. To mi stačí, nechci se haádat, kdo je pravdě blíž ... vždy by to bylo založeno na víře a dojmech, dobrou noc.

Ne e, já čekám,až se to zlepší. On ví, že mě to žere, sám mi to řekl. Ví to a nic nedělá. Co si mám o tom myslet? Noe1: Seš můj člověk ;-) Já myslím, že své bolístky má každý. Moudrý i hloupý. Jen jsou jiného kalibru. Na tom bychom se mohli shodnout, ne?

Ví a nedělá? Buď nemůže a nebo nechce. Víc možností neni. Já mám tu špatnou vlastnost, že se vždycky můžu přetrhnout, abych udělal vše.

Hmm, tak takových moc neni. Když si kluci myslí, že mají holku jistou, přestanou se sebemíň snažit. Takže nechce. Asi si myslí, že to není třeba. A já bláhová si myslela, že si mě bude vážit, když jsem přinesla světlo do jeho života...

To má těžký. Možná je pravda, že v lásce vyhrává ten, co miluje míň, jak se zpívá kdesi. Já to bral vždycky naplno a vždycky budu. Jinak to neumím. Přeju ti hodně štěstí.

Já myslím, že všechny holky milují naplno... dokud nezjistí, že za to nedostávají,co by si přály. Teda alespoň já. Kdyby tak kluci uměli číst myšlenky :-) Taky hodně štěstí a doboru noc!

Kdyby tak holky uměly ty myšlenky sdělovat jednodušší cestou.

Jo, jenže to je ten problem. Když nemá holka jasno ve vlastních citech, jak to má sdělit? Kdyby každý nejdřív našel sám sebe a pak hledal lásku....

Jestli nemá sama jasno, jak pak má chlap poznat, co ona chce?

Toť otázka :) Zkušenej chlap ví,co holky chtějí a zkušená ženská ví co chce. Když není zkušený ani jeden, je to na nic. Nebo si musí oba dopřát čas a toleranci a dozrát. Holky chtějí obecně: Občas polichotit, občas se nechat obskakovat, občas pozvat za nějakou romantikou, často pohladit a políbit a hlavně vědět, že ten kluk jim může dát to nejlepší ze sebe... a taky by měli mít kluci buď víc empatie nebo se alespoň víc ptát,co na to holka...

Anebo by měli míň myslet na sex.

Jo! Trefa do černýho. Když se vždycky zeptá: "Jakej jsem byl?" a já řeknu,že skvělej, nejspíš si myslí, že víc neočekávám :) že tohle stačí....

Hm poznanie svete, lasky, bolesti ;)

Šťastný může být kdokoli, kdo dokáže zapomenout na to, že je třeba bez prostředků a radovat se z toho,co naopak má.... Když je někdo moudrý, ale zároveň si dokáže zachovat smysl pro humor a trochu dětinskosti, může být určitě i šťastný,ne? Myslíš tou bolestí, že vidí chyby a i jak je napravit, ale není to v jeho silách a to ho bolí?

Zdá se mi, že zaměňuješ pojem štěstí a radost. To se mi moc nezdá. Taky bych nespojoval "chyby" s "moudrým". Moudrý je totiž člověk jaksi nade vším, nad životem - vidí marnost veškerého snažení. V podtsatě je opuštěný a sám. Asi. Není to jisté, protože žádného moudrého člověka neznám.

Moudrost = bolest. To je známá věc a nedá se nad tím polemizovat. Jestli je to existenční problém je těžké říct. Každopádně když se někdo raduje z maličkosti ještě neznamená, že je šťastný.

Šťastný je ten, kdo chce být šťastný a dokáže se radovat z maličkostí. Copak máš za existenční problém, vševědoucí?

Aha, tak to jsi šťastný muž :-)

Je to právě naopak. Šťastní jsou hlupáci.

Ne lidi, ty města jsem nenáviděla. A sebe mám docela ráda a proto jsem ve městě jen zřídka, i když teď už mi tolik nevadí, četl-lis to, víš to.

Vím všechno.

Jestli nenávidíš lidi ve městech, pak nenávidíš sama sebe.

Hmmmmmm ... *t ... hlavně za prolog ... líbí se mi mnohem víc než básnička. Ale i v ní jsem si cvá místečka našel.

mám stejný názor jako Noe1. prolog je takový opravdový, ne že by básen nebyla, ale tam už snaha o rým možná vypudila nějaké myšlenky. ovšem poslední sloka je opravdu bravurní

Vřelé díky, nemám moc v lásce volný verš, tak to kombinuji takto, aby byla vystihnuta myšlenka a mělo to i nějakou formu...