Dávné sněhy

Děkuju moc za návštěvy! Bohda: Já taky dík, blik taky blik taky blik.... :o)))

Šla jsem domů a slovy dítětě všude bylo blik/svítíly pouliční svítilny/ v duši zimní atmosféru a čtu Jarub tvojí báseň,ta se dobře trefila do mého pocitu.Dík.

Synáček: Děkuju ti moc za krásné hodnocení sběrači nitek!

Ta je tak(!) krásná… dávné děti… jablíčka na stromku jako ozdoby… a svíčky místo elektrického proudu… (Některé tyhle děti už jistě dávno, dávno nežijí… ) Ach, maminko Toníčkova… i on se jednou do Tvých slůvek schová… a bude jinak vidět svět… Ale ta nit… ta kontinuita rozzářených očí… dušiček čistých jak padlý sníh… tu nikdo nezpřetrhá… ani za milion let… (Ta básnička to ví…) Je přenádherná… T****

...úplně mě děsí, že jednou ze mě, vlastně skoro ještě dítěte, bude stařena...tenhle pocit mi ta báseň prostě navozuje...

Příjemný vzpomínání,líbí se mi...Tak Martin už dorazil a nezapomněl svého koně...

Oči jim planou dřívějším žárem, zase u ohníčků sedávají. Když s vráskami stromů roztávají spatřím ty děti - dnes tak staré. To je moc dobře, že oči jim planou dřívějším žárem... Moc pěkně vyjádřené a celá je krásná, že snad já - jižanka, začnu mít ráda zimu...... TIP

Líbila se mi hlavně první část. (Při první větě jsem se celá zachvěla, neboť mi to letos s draky zase nevyšlo) Celá ta zvláštně hořká nálada v básni se mi taktéž moc líbí, jen se mi na jazyku trochu pocuchávala melodika.

zvláštní, nostalgická. Druhá sloka, jako by (pro mne) tam nepatřila. *t

Moc a moc vám všem děkuji za návštěvy, názory i hodnocení!! :o)