Víla

Z pěny jsi vystoupila na mé břehy

a já plný něhy

sevřel tě

a ty poprvé jsi řekla

ještě dvakrát mne uhodíš

svými pažemi

a odejdu ti

Pak podruhé

když silně jsem tě líbal

víc než utržený břeh

a kamenitý příval

ustoupila jsi

jako vody před tsunami

ještě jednou ublížíš mi svými rety

a uplavu ti

Na potřetí

promnu tvoji mléčnou kůži

jakoby trhal tě vítr

a tvé tělo složí s mým

origami

jeřábího pláče

protože

tolik chybuji